Život mezi holými cihlami Výrazným trendem současné české architektury je minimalismus, který se snaží oprostit stavby od zbytečných příkras a nechává vyniknout jejich funkci i použité materiály. Budovy i mohou často na první pohled vypadat jako garáže nebo jiné užitkové stavby, uvnitř ale skrývají pohodlné a promyšlené bydlení. Dobrým příkladem je rodinný dům v Praze od architekta Stanislava Fialy. Vila je postavena z šedých tvárnic, které nejsou vně ani uvnitř budovy omítnuty, ale je zachována jejich syrová průmyslová podoba. Vodovodní potrubí i elektrickě rozvody jsou vedeny po jejich povrchu. Dům má v horním podlaží pět ložnic se samostatnými koupelnami, ležících vedle sebe podél dlouhé chodby. Interiéry mají strohý, až klášterní charakter, dům přitom klade velký důraz na propojení svého vnitřku s okolní zahradou.

Střechy nad hlavou

Beton, sklo, jednoduché tvary. Střídmé objemy, důraz na funkci, ale i na ekologii a sociální projekty. To jsou hlavní znaky současné české architektury.
Když v roce 2000 vydalo nakladatelstvi Prostor první ročenku české architektury nazvanou Česká architektura 1999-2000, netušilo, s jakým zájmem se publikace setká nejen u odborné, ale i u široké veřejnosti. Pokračování, tedy pohled na nejzajímavější stavby z let 2000-2001, na sebe nenechalo dlouho čekat. Celý projekt má jednoduchá pravidla. Stavby nevybírá žádná komise ani anketa, ale Prostor každý rok osloví jednu osobnost ze světa architektury, která vybere třícet pět staveb, jež podle ní nejlépe charakterizují současnou architektonickou tvorbu. Jednotlivé stavby jsou v knize dokumentovány stručným popisem, fotografiemi a plány.

Krása je v jednoduchosti

Soubor staveb dokončených v prvním roce nového tisíciletí tentokrát sestavila architektka Markéta Cajthamlová. Nezaměřila se jen na velké a efektní budovy, které jsou všem na očích, ale představuje i drobné stavby daleko od městských center.
Stavba je dialogem mezi architektem a stavebníkem. Sebelepší architekt nedokáže pohnout se zabedněným objednavatelem stavby a i osvícený klient potřebuje k naplnění svých potřeb kreativního architekta. Přestože jsou stavebníci drobnějších staveb v ročence většinou anonymní, podle jejich domů o nich dokážeme leccos říci. Jak dokazuje rodinný dům v Kosoři od architekta Petra Lacka, i stavebník bez velkých finančních prostředků může postavit jednoduchý, ale ve své čistotě a funkčnosti krásný dům, který se včleňuje do okolní přírody. Majiteli je zjevně bližší účelnost než venkovní efektnost.
Jednoduchostí a strohostí se vyznačuje i rodinný dům ve Stupavě od architektů Kopeckého a Studeného. Je to však současně dům-exhibicionista, který na sebe díky skleněnému plášti na první pohled poutá pozornost. Pokud je dům v Kosoři nenápadný a diskrétně sloužící, vila ve Stupavě o sobě dává obyvatelům na každém kroku vědět, formuje jejich životy kolem svých holých industriálních konstrukcí a poloprůhledných stěn. Zde dokáže žít jen silná a svéhlavá osoba, jež podobně silnému domu dokáže účinně vzdorovat.

Město jako výzva

Jsou však i velké stavby, které výrazným způsobem ovlivňují charakter celého města. Příkladem je obří Kulturní a obchodní centrum Nový Smíchov v Praze. Objemný komplex budov proměnil vzhled celé části města tak radikálním způsobem, že na jeho hodnocení budeme muset pravděpodobně ještě nějakou dobu počkat. Vzniklo zde jakési město ve městě, obrácené ke svému okolí šedivými zády. Nemusíme z něj vůbec vyjít a najdeme v něm vše, co podle představ majitele potřebujeme, tedy hlavně nákupy, rychlé občerstvení a zábavu. Před podobným stylem života k nám ze své země prchají mladí Američané. To, že jich v posledních letech ubývá, má zřejmě svůj důvod.
Přitom je někdy největší architektovou odvahou nestavět, ale pouze ukázat a podtrhnout specifického genia loci daného místa. Podobným projektem jsou úpravy Horního náměstí v Olomouci, kde architekti Hájek, Hlásek a Šépka neudělali nic víc, než že zachovali původní dláždění z různých dob, které náměstf pokrývá jako mnohokrát záplatovaný koberec. Chodec má možnost procházet po jakési dvojrozměrné historické mapě daného místa, překračuje vrstvy a jizvy, které na dláždění zanechal čas, a možná si najde chvíli na zamyšlení nad tím, jakým způsobem se jen během posledních deseti let stačila proměnit tvář našich měst.

Mysleme na druhé

V současnosti se nebudují jen honosné banky a administrativnf budovy, ale prioritou stavebnictví se stává bydlení. Nejedná se jen o soukromé a mohovité stavitele, ale setkáváme se s celou řadou architektonicky zajímavých staveb, jejichž investory jsou obce. Dům s pečovatelskou službou v Českých Budějovicfch, Ústav pro mentálně postižené na Velehradě nebo bytový dům se startovními byty v Třeboni jsou ukázkami staveb, které budují města pro ty, již sami nemají na budování luxusních vilek, ale někde bydlet prostě musejí.
Architektura je snad nejviditelnější stopou své doby, je tím, co tu po nás zústane. Současná architektura nám tak s předstihem zprostředkovává pohled na nás samé: Je dobrou zprávou, že svým potomkům nezanecháme jen nákupní střediska a vilky ve stylu podnikatelského baroka, ale i stavby, které společnost staví pro druhé nebo k prospěchu všech.

Utopie architektury

S ročenkami české architektury vzniká nová a zajímavá tradice. Jistě bude zajímavé si jimi zalistovat po deseti nebo dvaceti letech a zjistit, jak se mezitím proměnil náš vlastní vkus. Dnes spousta projektů připadá neobvyklá, někdy dokonce nechápeme, jak mohou lidé v podobně netradičních domech bydlet a pracovat. Vězte, že stejné starosti, měli kritici architektury i u proslulé funkcionalistické vily Tugendhat, kterou v Brně v roce 1930 postavil architekt Mies van der Rohe. Strohost účelného stroje na bydlení podle nich vylučovala možnost normálního života. Manželé Tugendhatovi se v tisku museli bránit a dokazovat, že v domě žijí plnohodnotný život. Možná i my budeme za několik let samozřejmě oceňovat přednosti neomítnutých tvárnic a skleněných stěn, stejně tak jako praktičnost a nové sociální úlohy multifunkčních městských center. Šokovat nás možná budou příbytky z cihel a bílé omítky.

	Kvůli netradičním materiálům stavba na první pohled nevypadá jako rodinný dům, ale připomíná průmyslovou budovu.
	Neomítnuté tvárnice v ložnici: originální rodinný dům v Praze od Stanislava Fialy.
	Bytový dům se startovními byty v Třeboni není žádná luxusní stavba. Stavět levně však ještě neznamená stavět nevkusně.
	Rodinný dům v Kosoři u Prahy je jednoduchý a levný, současně i praktický a neokázale elegantní. Podobné domy by se mohly stát alternativou montovaným americkým haciendám obklopujícím Prahu.