Ladislav Kuba, kaple Panny Marie Královny v Jestřebí. 1998-1998

„Pro případy typu kulnicky obecního úřadu v Šarovech nebo Kroupová ateliéry by se snad mohla zavést zvláštní cena >kuriozita roky< nespokojeně komentoval úspěch Sládečkova a del Maschiova dílka kritik Pavel Skráně v Architektu 1998. Na rozdíl od poroty Grand Prix zapomněl na fakt, že i drobná a levná arohitektura muže vyjadřovat silnou myšlenku. K příkladům takových malých, ale silných staveb nepochybně patří kaple Panny Marie Královny, kterou navrhl pro vesnickou náves Jestřebí Ladislav Kuba. Centrum vesnice Jestřebí poškodily v druhé polovině 20. století demolice a různé amatérské dostavby. Kuba, žák Emila Přikryla a zároveň člen brněnského Obecního domu, cítil nutnost vrátit centru této obce vesnický ráz, „zachránit situaci". Dospěl přitom k přesvědčení, že pro daný úkol - kapli - by se nehodilo žádné vypjatě modernistické řešení, jaké je jinak pro dnešní sakrální architekturu v zemích bývalého sovětského bloku dosti obvyklé. Ambiciózní moderní tvary by tu podle Kubova mínění ještě více prohloubily chaos. Šlo též o to, aby architektovy přehnané nároky na techniku a materiál nepřesáhly zručnost místních lidí, neboť ti si hodlali kapli postavit víceméně sami. Zdi tvoří omítané cihly zakrývá ji dřevěná konstrukce s prohnutými krokvemi, střechu pokrývají šindele, jaké se už na venkově dávno nedělají, ale používají se často u rekonstrukcí středověkých památek. Základnou pro formu kaple se stala tradice. K ní se však architekt nedobral nějakými jasnými odkazy na ten či onen starý vzor. Spíše se snažil obsáhnout tradici „an sich" uchopit „esenci tradice" jak o tom psal v roce 1999.