Závěr Končí stručný přehled nejvýznamnějších architektů, kteří v minulosti působili na území dnešních Čech, Moravy a Slezska. Ve slovníku byli uvedeni (s výjimkou Karla Hubáčka) pouze autoři, jejichž dílo je zcela uzavřeno, kteří již nejsou mezi námi. Výběr byl vskutku obtížný. Někdo může postrádat údaje o Matteo BORGORELLIM (?-1572), tvůrci sborů Jednoty bratrské v Mladé Boleslavi a v Brandýse nad Labem, které patří k prvním renesančním kostelům ve střední Evropě. Čtenáři z Plzně zde nenašli Giovanni de STAZIA (?-1595), autora monumentální renesanční plzeňské radnice. Nebyl uveden ani Andrea SPEZZA (?-1628), který stavět pro Valdštejny zámek v Jičíně a (spolu s G. Pieronim) Valdštejnský palác v Praze. Na Moravě zanechal svá díla i vídeňský císařský architekt Filiberto LUCHESE (1607-1666), a to např. raně barokní zámek se zahradou v Holešově a kostel tamtéž. Jiný význačný vídeňský architekt - Domenico MARTINELLI (1650-1718) - navrhl barokní zámky ve Slavkově na Moravě, v Buchlovicích a též v Kolodějích v dnešní Praze. Ve slovníku nebyl uveden ani raně barokní architekt Martin REINER (1627-1680), autor monumentálního zámku v Mníšku pod Brdy, který též po smrti C. Luraga dostavěl jezuitský kostel sv. Ignáce v Praze na Karlově náměstí. Do výběru nejvýznamnějších architektů se nevešel ani Josef JÄGER (1731-1793), tvůrce rozkošného pozdně barokního paláce Turbů (dnes japonské velvyslanectví) na Mattézském náměstí v Praze nebo rokokového Grömlingovského paláce při chrámu sv. Mikuláše na pražském Malostranském náměstí. Z architektů klasicismu nezbylo místo na Jindřicha KOCHA (1781-1861), autora letohrádku Kinských (nyní Národopisné muzeum) pod Petřínem v Praze a hrobkového kostela knížat z Ditrichštejna v Mikulově. V devatenáctém století tvořil František SCHMORANZ (1814-1902) - známý zejména jako restaurátor historických památek; mnohé zachránil před zkázou, některým však uškodil málo citlivými zásahy. Ve dvacátém století k nám nastoupil funkcionalismus. Kromě ve slovníku uvedených architektů si připomeňme i Josefa KITTRICHA (1901-1968), který spolu s J. Hrubým navrhl první velký obchodní dům v Praze - Bílou Labuť. Z funcionalistických architektů si též připomeňme Evžena ROSENBERGA (1907-1990), který ještě před svou emigrací v roce 1939 realizoval zejména v Praze-Holešovicích řadu elegantních nájemních domů. Z brněnských funkcionalistických architektů je třeba též uvést Jana VÍŠKA (1890-1966), autora Husova sboru v Brně, paláce Luxor v Bratislavě i projektů na nové brněnské divadlo. Jeho vrstevník Josef POLÁŠEK (1899-1944) navrhl na Moravě řadu kvalitních bytových domů, škol a spořitelen. K pražským architektům z období po 2. světové válce doplňme alespoň dvě jména: Františka Maria ČERNÉHO (1903-1978), autora originálních skořepinových věží při rekonstrukci Emauzského kostela v Praze, a Vladimíra MACHONINA (1920-1990), který se svou manželkou Věrou Machoninovou navrhl hotel Thermal v Karlových Varech a zejména pražský obchodní dům Kotvu. Dále by bylo vhodné alespoň připomenout dílo Jana VAŇKA (1891-1960), který se plně věnoval bytové kultuře a stál u zrodu výroby sektorového nábytku v Třebíči, Brně a v Praze. Mnozí architekti se věnovali scénografii. Z nich uveďme Františka TRÖSTERA (1904-1968), všestranného výtvarníka, který pracoval pro Národní divadla v Praze, Brně a Bratislavě. A samozřejmě nutno uvést Josefa SVOBODU (1920-2002), tvůrce polyekranu Laterny magiky na EXPO'58 v Bruselu, scénografa pražského Národního divadla i celé řady světových divadel, umělce s velkou fantazií, který přinesl množství nových technických a výtvarných podnětů do jevištního výtvarnictví. Nelze zapomenout ani na naše významné architekty-urbanisty, z nich zejména na Aloise MIKUŠKOVICE (1897-1952), teoretika urbanismu, pedagoga i projektanta územních plánů řady našich měst, autora známé učebnice "Technika stavby měst". Jeho pokračovatelem byl Emanuel HRUŠKA (1906-1989), profesor územního plánování v Brně a Bratislavě, autor urbanizace Slovenska, řady velkorysých územních plánů měst, několika knih o urbanismu a též přední reprezentant naší památkové péče na mezinárodním poli. Připomeňme Karla Teigeho (1900-1951), kritika, publicistu a neúnavného organizátora, bouřliváka, který ve dvacátých a třicátých letech formuloval názory avantgardních směrů, propagátora Le Corbusiera ale i obdivovatele sovětských architektonických idejí, autora desítek publikací, z nichž jmenujme alespoň "Nejmenší byt", "Stavba a báseň", "K sociologii architektury" a "Moderní architektura v Československu". Avšak vzpomeňme ještě na významné historiky architektury. Snad nejprve na Vojtěcha BIRNBAUMA (1877-1934), profesora dějin umění na Universitě Karlově v Praze. Byl učitelem většiny našich známých historiků architektury a bojovníkem za ochranu architektonického dědictví. Z jeho následovníků si připomeňme Václava Viléma ŠTECHA (1885-1974), profesora dějin umění na Akademii výtvarných umění v Praze, jednoho z nejvýraznějších zjevů české uměnovědy. Byl skutečným milovníkem Prahy, o jejíž architektuře též nejčastěji psal, např. knihy "Zmizelá Praha", "Pražská domovní znamení", "Krásy plná Praho". Kdo by též neznal slavný šestisvazkový "Dějepis umění" nebo "Dějiny umění v obrysech" od profesora Antonína MATĚJČKA (1889-1950), všestranného historika, pedagoga a vědce. Dalším vynikajícím historikem architektury byl profesor Oldřich STEFAN (1900-1969), velký znalec baroka a teoretik památkové péče. Z jeho publikací uveďme aspoň "Pražské kostely" a "Sloh a architektura". Vedl též první vědecky pojaté průzkumy historických center Jindřichova Hradce a Chebu, anebo Anežského a Emauzského kláštera v Praze. Ve stejné době působil na Moravě Václav RICHTER (1900-1970), vědec a profesor dějin architektury v Olomouci a v Brně. V Čechách samozřejmě nelze opomenout rozsáhlé dílo Emanuela POCHEHO (1903-1987) v oblasti dějin architektury, uměleckého řemesla a výtvarného umění. Jeho známá kniha "Prahou krok za krokem" je stále aktuální. Dále napsal např. knihu "Pražské portály" a s kolektivem pracovníků ČSAV vynikající čtyřsvazkové "Umělecké památky Čech" a "Encyklopedii českého výtvarného umění". Také vzpomeňme na dosud nedoceněné teoretiky z bývalého Kabinetu teorie architektury při Výzkumném ústavu výstavby a architektury Vítězslava PROCHÁZKU (1920-1991) a Bohuslava DVOŘÁKA (1927-1995), z jehož díla uveďme aspoň vynikající "Základy estetiky architektury". A opět jsme nejmenovali mnoho teoretiků, historiků, vědců, publicistů a pedagogů v oblasti architektury a urbanismu, kteří by si toho svým přínosem jistě zasluhovali. Jak již bylo zmíněno úvodem, tento slovník se soustředil na architekty, jejichž budovy byly postaveny na území Čech, Moravy a Slezska. Mnozí z uvedených architektů byli cizinci - ponejvíce z území dnešní Itálie, Švýcarska, Německa a Rakouska. Nenajdete zde však např. architekta Ludwiga MIESE van der Rohe(1886-1969), který u nás realizoval pouze jednu budovu - i když světového významu - vilu Tugendhat v Brně. Obdobně jsme neuvedli jiného slavného architekta - spoluzakladatele vídeňské secese - Josepha Maria OLBRICHA (1867-1908), který se sice narodil v Opavě, avšak u nás nezanechal žádná významnější díla; ta realizoval ve Vídni a v umělecké kolonii v Darmstadtu. Ze starších architektů jsme neuvedli (snad neprávem) vídeňského eklektického architekta dánského původu Theofila HANSENA (1813-1891), autora Parlamentu, Bursy a Akademie výtvarných umění ve Vídni či Akademie věd v Athénách. V českých zemích navrhl několik budov v Brně, přestavbu hradu v Černé Hoře u Blanska a půvabnou fasádu Haasova obchodního domu v Praze Na Příkopě. Nicméně v jeho obdivuhodné architektonické tvorbě jsou tyto budovy okrajové. Nakonec je třeba uvést, že jako u každé slovníkové práce - bylo samozřejmě i zde kompilováno z již dříve vydané odborné literatury. Při srovnávání různých pramenů se odhalilo množství nepřesností a omylů, které bylo třeba opravit. Přesto nelze vyloučit, že budoucnost objeví další fakta, která pozmění i některé údaje a data uvedená v tomto slovníku. Kromě monografií uvedených v textu u jednotlivých autorů bylo celkově při sestavování tohoto slovníku využito zejména těchto pramenů: Poche, E. a kol.: Umělecké památky Čech (svazek 1 - 4). Academia, Praha 1977 - 1982 Samek, B.: Umělecké památky Moravy a Slezska (1. svazek A/l, 2. svazek J/N). Academia, Praha 1994,1999 Umělecké památky Prahy (4 svazky). Academia, Praha, a to: Vlček, P. a kol.: Staré Město, Josefov. 1996 Baťková, R. a kol.: Nové Město, Vyšehrad 1998 Vlček, P. a kol.: Malá Strana. 1999 Vlček, P. a kol.: Pražský hrad, Hradčany. 2000 Vlček, P. a kol.: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Academia, Praha 2004 Toman, P: Nový slovník československých výtvarných umělců. Svazek l - 1947, Svazek II - 1950, Dodatky - 1955 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců (11 dílů). Chagall, Ostrava 1950 2007 Kolektiv autorů: Dějiny českého výtvarného umění. Svazky 1/1,2 (1984), 11/1,2 (1989), IH/1,2 (2001), IV/1,2 (1998), V (2005), Vl/1,2 (2007). Academia, Praha 1984-2007 Poche, E. a kol.: Encyklopedie českého výtvarného umění. Academia, Praha 1975 Švácha, R.: Od modemy k funkcionalismu. Victoria Publishing, Praha 1995 Kolektiv autorů: Praha - architektura XX. století. Zlatý řez, Praha 1998 Poche, E.: Prahou krok za krokem. Panorama, Praha 1985 Ottův slovník naučný. Svazek 1 - 28,1888-1909 Ottův slovník naučný nové doby. Díl I-VI. 1930-1943 Medailony zveřejněné v časopisech Architektura ČSR, Čs. architekt, Architekt aj. KAMIL DVOŘÁK, BŘEZEN 2008.