Kamil Dvořák: Slovník architektů Josef Schulz [1840-1917] Josef Schulz Josef Schulz Narozen 11. 4. 1840 v Praze. Studium architektury na pražské polytechnice a v letech 1861-65 na Akademii výtvarných umění ve Vídni. V letech 1865-68 asistentem Josefa Zítka na české polytechnice v Praze, poté podniká velkou studijní cestu po Itálii v l. 1868-70. Od roku 1870 má samostatný projektový ateliér v Praze. Současně od roku 1874 učí na zlatnické škole. Od roku 1878 je profesorem architektury na české technice v Praze. Je aktivním členem Spolku architektů a inženýrů. Po dokončení Rudolfina je vyznamenán řádem Františka Josefa, jmenován dvorním radou a členem České akademie věd. V roce 1911 odchází do důchodu a angažuje se jako člen kuratoria Uměleckoprůmyslového muzea. Umírá 15. 7. 1917 v Praze, pohřben na vyšehradském hřbitově [15G]. Hlavní díla: náhrobek Jindřicha Fügnera na Olšanských hřbitovech (1866), nájemné bytové domy č. 6 a 8 v Náplavní ul. v Praze (1868, 1880), rekonstrukce sgrafitových fasád Schwarzenberského paláce, čp. 185 na Hradčanském nám. v Praze (1871), bytový dům ve Zlatnické ul. v Praze (1873), býv. radnice v Praze-Smíchově, Štefánikova třída, přestavěná ze soukromého domu (1874), nájemné bytové domy na Janáčkově nábřeží v Praze: nárožní čp. 126 s portálovými karyatidami od J. V. Myslbeka a dům sousední (po 1874), dům Společenstva kameníků a zedníků na Kozím nám., čp. 915 v Praze (1875-79, s A. Wiehlem), restaurování gotického kostela sv. Štěpána v Kouřimi (1876- 77), spolupráce na návrhu Rudolfina v Praze (1876-84, hlavní autor J. Zítek, sochy Šimek, Schnirch aj.), dům Na košíku čp. 801, v ul. Ve Smečkách, roh Václavského nám. v Praze (1880), restaurování průčelí zámku v Horšovském Týně (kolem 1880), dostavba Národního divadla v Praze po požáru, úprava hlediště a interiérů, rozšíření divadla o tzv. Prozatímní divadlo a Polákův dům (1881-83), Národní muzeum na Václavském nám. v Praze (1884 získal 1. cenu v soutěži, realizace 1885-91, výzdoba Ženíšek, Brožík, Hynais, Myslbek, Schnirch, Sucharda, Šaloun, Štursa, Popp, Wagner, Maudr aj.), nájemné bytové domy tzv. Jechenthalovy čp. 542 a 541 na krátkém Malostranském nábř. v Praze (1887-88), terasovitá zahrada Gröbeovy vily, Havlíčkovy sady čp. 58 v Praze-Vinohradech (1887-88, sochař B. Schnirch), úprava pozdně renesančního zámku ve Vrchlabí (1890), novogotická hrobka hrabat Buquoyů na hřbitově v Nových Hradech v jižních Čechách (1890-92, mozaika M. Švabinský), úprava kostela v Uherském Hradišti, novorenesanční honosná přestavba valdštejnského zámku Stránov u Mladé Boleslavi (1890-94), úpravy Buquoyského paláce čp. 486, dnes francouzské velvyslanectví na Velkopřevorském nám. na Malé Straně v Praze (1896), Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze (1897-1901, sochy Popp, Schnirch aj.), novogotický kostel P. Marie v Maršově v Krkonoších (1899), úpravy interiérů v Praze: Valdštejnský palác, Lannův palác aj. Řada odborných článků do českých i německých časopisů. J. Schulz patřil k nejznámějším architektům české novorenesance. Byl bezprostředním spolupracovníkem a pokračovatelem J. Zítka při stavbě Rudolfina a dokončení Národního divadla po požáru. Své stěžejní dílo - Národní muzeum - postavil podle vzoru vídeňských muzeí a pařížského Louvru jako skutečně reprezentační (i když nepříliš funkční) národní monument. Své dílo završil stavbou Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Byl všestranným architektem a designérem, i když vedle Zítkova génia poněkud schematickým a méně původním. Jeho hlavní stavby, na nichž spolupracovali i slavní sochaři a malíři tzv. generace Národního divadla, jsou však zejména v interiérech chloubou české architektury. Jako vynikající pedagog ovlivnil tvorbu celé generace svých žáků. Literatura: - Wirth, Zd.: Architektura v českém národním dědictví. Praha 1961. [Na začátek stránky]