Pod slovem památník si jako první vybavím objekt, který často dominuje místu. Připomínat si důležité okamžiky z dějin má své opodstatnění. Na návrhu památníku obětí heydrichiády, který vzešel ze soutěže, oceňuji veskrze architektonickou práci s prostorem. Nic se samoúčelně nevkládá, pracuje se s prvkem vstupu - dveřmi. Ty se stávají symbolickou poslední bránou - přechodem mezi životem a smrtí. Průchod, světlo, tma, materiál, zvuk působí na smysly. Je to substance architektonické práce.