Prostor - architektura, interiér, design

Jan Šépka: Česká architektura 2006-2007

Televizní prezentace

	Architekti Jan Šépka a Jiří Špaček referují o ročence Česká architektura 2006-2007 v ČT1 (15.4.2008, 6:40 v pořadu Dobré ráno)

	Dagmar Vernerová a Jan Šépka představují ročenku na ČT24 (16.4.2008, 21:30 v pořadu Kultura)

Štosy ročenek, připravených k prodeji v paláci Luxor (17.4.2008)

Tisk
Týden 16/2008, str. 91 (21. dubna 2008)
Architektura na nosítkách?
Pokud by byla česká architektura pacient, možná by ležela na JIP. Čerstvé vydání ročenky Česká architektura 2006-2007, které připravil architekt Jan Šépka, sice přináší to nejreprezentativnější, co v Česku vzniklo, ale celkové hodnocení nevyznívá právě lichotivě. Česká architektura je nemocná a málokdo si to uvědomuje, tvrdí Jan Šépka. Při pátrání po zajímavých stavbách prý nenašel žádnou, která by výrazně překračovala hranice nebo se dala srovnávat se špičkovými stavbami ve světě. Z původních pěti stovek realizovaných staveb, jež se mu sešly na stole, se do užšího výběru dostalo 140 a současnou tuzemskou produkci jich nakonec reprezentuje jen pětatřicet. Celkem slušné číslo, jenže... Pochvalu za novátorský přístup si podle Šépky zaslouží pouze čtyři z nich: centrála OSOB v Praze-Radlicích, Středisko ekologické výchovy Sluňákov, trávou pokrytý obchodní dům Šestka a vykonzolovaný rodinný dům v Černošicích. Naopak neduhů je podle autora ročenky více než dost. Slepým kopírováním klišé ze zahraničních časopisů počínaje, nedostatkem vlastní invence a podnětů konče. Architektuře prý nesvědčí ani to, že se o ní málo mluví. Ránu z milosti jí zasazují lidé, kteří se při stavbě domova neobrátí na architekta. v loňském roce bylo zkolaudováno něco přes osmnáct tisíc staveb, přičemž architekti se podíleli pouze na desetině. Architektonická ročenka je již osmou v pořadí, ve výběru staveb a hodnocení se autoři - přední čeští architekti - střídají. Letos čtenáři v ročence najdou kromě čtyř set fotografií také rozhovor, statistiky, přehled ocenění, soutěží a událostí z oboru. Knihu, která minulý týden zamířila do knihkupectví, vydala obecně prospěšná společnost Prostor. Lenka Krejcarová


Respekt XIX, 19.-25.5.2008, str. 59
Domy z poslední doby

V letech 2006 až 2007 se v Česku postavily tisíce staveb, ale jen pár z nich stojí za vidění. Na tuzemské scéně se objevilo několik mladých architektů, kteří vytvářejí originální stavby, a také řada architektů, kteří dělají stavby průměrné, ale dokážou je vyfotografovat z toho správného úhlu. Umíme vrátit ducha stavbám z první republiky. To a další věci zjistil architekt Jan Šépka, když sestavoval ročenku Česká architektura 2006-2007.
Architekt Šépka právě sedí v jedné z budov, které navštívil, prozkoumal a pak vybral mezi nejlepší, v kavárně hotelu Metropol na pražské Národní třídě. Prostor je jednoduchý, šedivý s trochou oranžové, jediný "vtípek" jsou stěny s kobercovými chlupy, které zlepšují akustiku. Hlavní kouzlo ale kavárně dodávají otevřené skleněné výlohy, které ji propojují s chodníkem. Kolem Metropole jsou našlehané štukované fasády z předminulého století, nová stavba je ovšem úplně jiná, má lehký ocelový skelet a stěny ze skla. Je to výsledek celkem jednoduché úvahy: cena za metr pozemku v téhle oblasti je nejvyšší v republíce a okolí. A do nevelké proluky chtěl investor naskládat 64 hotelových pokojů. Celý dům je tedy stavěn tak, aby se využil každý metr, nesmělo se ale ztratit nic z pohodlí čtyřhvězdičkového hotelu. "Všechno tady má svou logiku a důvod, nic tu není zbytečně," vysvětluje Jan Šépka, proč tuhle stavbu zařadil mezi nejlepší. Kupříkladu: aby se stavba spojila s chodníkem a zároveň se vyhovělo požárním předpisům, museli architekti (ateliéry Chalupa architekti a d u m architekti) vyprojektovat speciální protipožární stěnu, která v případě ohně vyjede po kolejnici a rozdělí halu, aby se dalo bezpečně utéct. "Architekti měli jasnou koncepci a tu chtěli naplnit. I za cenu velkých bojů, třeba právě s hasiči," říká Šépka. On sám navrhuje výhradně s kolegy z ateliéru HŠH (kromě něj ještě Petr Hájek a Tomáš Hradečný) a tahle značka je na české architektonické scéně známá tím, že za své stavby také bojují, tvůrčí kompromisy neuznávají a své koncepce dodržuje tak důsledně, že se jim to někdy vytýká jako umanutost. Ovšem právě s touto umanutostí pátral Jan Šépka po stavbách se silnou myšlenkou. Hledal ne webu, obesílal zatím neznámé ateliéry i fotografy architektury a snažil se najít někoho, kdo by mohl přinést něco nového.
Rodiný domek od ateliéru Sporadical	Vila na vrcholu sila v Olomouci
Na fotografiích viděl pětistovku nových staveb, v realitě sto čtyřicet, vybral jich 35. Jeho rodina už si zvykla, že jejich výlety byly v posledních měsících trochu monotematické a jeho malí synové prý pak překvapovali okolí kresbami zvláštních, hranatých a šedivých domečků. Jejich otec zatím zkoumal, jestli ony "domečky" mají silný koncept, důslednou myšlenku a tvůrčí záměr. Ty, které obstály, vyšly v dubnu v ročence Česká architektura 2006-2007, kterou vydala, jako každé jaro, obecně prospěšná společnost Prostor. A čeští zájemci o architekturu na ni jako každé jaro čekali, protože asi nejpodrobněji ze všech soutěží a publikací mapuje vývoj tuzemské výstavby za poslední dobu. Svým jménem za ni ručí jeden renomovaný architekt a letos to byl právě osmatřicetiletý Jan Šépka. Hlavně fotky Architektonická scéna v Česku je vlastně dost nudná. Ateliérů, které mají ambici skutečně tvořit a dělají originální autorskou architekturu s vlastní tváří, je tu několik desítek, v naprosté většině v Praze a Brně. U nich lze předpokládat, že když něco postaví, nebude to špatné a dá se i celkem odhadnout, jaké to bude. Překvapení se objeví jen výjimečně, a právě to se architektu Šépkovi zdálo divné: "Říkal jsem si, že přece každý rok vycházejí ze škol desítky mladých architektů a teď, při stavebním boomu, jaký panuje, mají možnost zakládat kanceláře a stavět," říká Šépka. Skutečně je v ročence několik mladých projektantů kolem třicítky; za všechny ateliér Sporadical, který navrhl dřevěný domek za dva miliony korun; posazený uprostřed zeleně působí jako pohlednice ze Skandinávie. "Jsem rád, že se nakonec podařilo několik mladých ateliérů nalézt. Zaznamenal jsem u nich hodně energie a začíná se jim dařit dělat zajímavé projekty," chválí je Šépka. Další zpráva z jeho pátrání už ovšem není tak pozitivní. Dostal také hodně skvělých fotografií zajímavých domů, které ale v realitě nijak zajímavé nebyly. Měly třeba efektní fasádu nebo nějaký vnější prvek, dům jako celek byl však banální a nedomyšlený. "Když jsem tam pak přijel, byl jsem překvapený tím, že ty fotky byly brány výhradně z vydařených úhlů a zbytek domu s tím neměl nic společného," říká Šépka. "Jako by ty domy byly dělané jen kvůli fotkám pro lifestylové časopisy, kam je pošlou, a nikdo si už nepřijde ověřit, jaká je realita. Ale to je úplně základní nepochopení toho, co je architektura." Jan Šépka už čtvrtým rokem učí budoucí architekty na pražské technice a ve škole si všímá něčeho podobného. Jeho žáci studují, vydělávají, cestují, učí se jazyky, sportují, baví se. "Možností je hodně a nikdo se nechce ničeho vzdát. Studentů skutečně ponořených do architektury vidím velice málo," konstatuje. Domy s a bez Každý rok je u nás vydáno přes sto tisíc stavebních povolení a ohlášení. Vznikají desetitisíce nových domů, přestaveb a rekonstrukcí. V roce 2007 bylo dokončeno 18 770 staveb. Většinu navrhují bezejmenní projektanti, jejichž zadání je, aby stavba splnila všechny předpisy, nebyly s ní problémy a neprodražila se. Ale jen pár stovek domů má hlubší myšlenku, pod kterou je někdo podepsán; architekt Šépka spočítal, že z těch osmnácti tisíc domů jich asi jen dva tisíce navrhovali architekti.
Interiér hotelu Metropol
Stále se tady debatuje o tom, že česká architektura je na tom zle (podle architekta Šépky "v kritickém stavu") a že postrádá vlastní tvář (dle Šépky "přejímáme ze zahraničí už ustálená klišé. Jak to, že Švýcaři nebo Nizozemci o architektuře přemýšlí a daří se jim vytvářet trendy, jsou to přece také malé země?"). Českému stavebnictví ani dvacet let od převratu nestačilo na dokonalou obrodu: jeho tvář ovládají lidé, které vyprodukovala 90. léta. Ti, kdo si domy objednávají a kupují, nemají ještě dostatečný cit pro různé kvality stavění. Na stavebních odborech sedí pořád úředníci, kteří byli u zrodu fenoménu "podnikatelského baroka". A stavební podnikatelé jsou také stálé titíž; a nikdy přeci netvrdili, že jim jde o povznesení a kvalitu. Ročenky však ukazují, že přesto každý rok vznikne několik pozoruhodných staveb, které pomalu posouvají také obecná měřítka. Letos třeba dům-krystal od ateliéru ksa. Stojí v prudkém svahu na velice malé základně a rozšiřuje se směrem vzhůru. Anebo vila, která se vznáší nad Olomoucí, na špici třicet metrů vysokého betonového sila (architekti Tomáš Pejpek a Szymon Rozwalka). Při nekoordinovaném bujení novostaveb na každé volné parcele je cenná opačná tendence, tedy pozorná údržba starého. Objevilo se několik velmi dobrých rekonstrukcí, citlivě se zachází i s meziváléčnou architekturou, která dřív, hlavně v regionech trpěla nezájmem nebo agresivními přestavbami. Teď se povedlo rekonstruovat třeba koupaliště v Opavě, kterému úprava málo známých místních architektů (ateliér Pyramida a Slezská projektové společnost) vrátila šarm prvorepublikových výletů. Citlivě rekonstruovaná je také baťovská továrna ve Zlíně a Husův sbor v Praze ze stejné doby. Třicátá léta jsou dnes vnímána jako nejdůležitější inspirační zdroj současné architektury a jaké "zlatá éra". 70. léta jsou oproti tomu dobou, kdy se návaznost na předválečné generace zpřetrhala nastal úpadek projektování a celého stavebnictví. Ovšem i domy z té doby jsou tu s námi a musíme s nimi žít. Což je možné, jak dokazují v ročence dvě stavby, jeden resuscitovaný rodinný domek a jedné továrnička s dřevěnou fasádou, v níž by dnes nikde nehledal ohavné "jézeďácké" kanceláře. Nákupy se smí Ačkoliv čeští architekti si už léta stěžují na úroveň masové produkce, přece jen se objevují signály, že se situace lepší. Důkazem může být nákupní centrum Šestka, bylo zařazeno do ročenky, ačkoliv všeobecně jsou nákupní střediska synonymem pro bezohledné hloupé stavění. Šestka však neatakuje své okolí, fasáda je pokrytá trávou a parkoviště je na střeše, takže nebylo potřeba zalít betonem další čtvereční metry. Uvnitř je bílá hala s elegantním dlouhým eskalátorem. Když po něm s architektem Šépkou vyjíždíme, není na chvíli úplně jasné, jestli jsme v nákupním centru, anebo v galerii moderního umění. "Je příjemné, že tady není žádné to pouťové pozlátko, že tady člověka v podstatě nic neuráží," ukazuje Šépka. Jako architekt s láskou k čistým řešením chodí prý nakupovat hlavně sem.

KAŽDÝ ROČNÍK JINÝ Vila u Berouna od ateliéru HŠH (Jan Šépka, Petr Hájek, Tomáš Hradečný) je asi nejradikálnější česká vila posledních let: betonový kvádr, sestavený výhradně ze čtvercových panelů o hraně tři metry. Tomu je přizpůsobena velikost místností i vnitřní zařízení. Vila se dostavěla, i když se oproti původnímu záměru výrazně předražila, problémů pří stavbě i zařizování bylo dost a majitel občas ztrácel nervy. Také rekonstrukce Arcidiecézního muzea v Olomouci (na snímku), středověkého paláce z dob Přemyslovců, byla stejně radikální: středověké zdivo plus beton, ocel, sklo. Stavby ateliéru HŠH byly v ročenkách zařazeny zatím pětkrát (z dosavadních osmi ročníků) a letos byl Jan Šépka osloven, aby ročenku sestavil. Rovněž předchozí autoři jsou respektovaní tvůrci: loni to byl Alexandr Skalický z náchodské kanceláře Archteam, jeden z mála výrazných architektů působících v regionech. Předloni ročenku sestavil Jan Jehlík, vedoucí Ústavu urbanismu na ČVUT (viz on-line rozhovor Respektu 31. ledna 2008). Každý autor stavby navštíví, vybere, svůj výběr pak obhájí textem a podepíše.

KAROLÍNA VITVAROVÁ-VRÁNKOVÁ


Lidové noviny 27. května 2008, IV Bydlení
Osmá ročenka architektury Od 1. svazku Ročenek české architektury z nakladatelství Prostor lze sledovat jistou kontinuální linii, jež se vyznačuje osobitými charakteristickými znaky. Ty objevujeme i v posledním, 8. svazku. Jaké to jsou vlastnosti, kvality, které jsou ve své specifice rozpoznatelné ve srovnání s trendy současné evropské architektonické tvorby, a dále: existuje zde něco, v čem bychom v rozpětí posledních 8 let mohli rozpoznat něco jako vývojovou linii, ne-li formování nových architektonických a estetických trendů? Na to je dost obtížné odpovědět, protože přes řadu inovací, změn, pozměňujících vzhled mnoha staveb - například kovové nebo dřevěné obklady staveb, gabionové kamenné stěny apod. - se zdá, že proces nezasahuje podstatné vlastnosti některých stavebních druhů, jejich konfiguraci, půdorysná řešení, jako je tomu třeba u administrativních budov nebo obytných staveb. Současná světová architektura je velice mozaikovitá, existuje v ní množství ohnisek (zpravidla velkých architektonických firem s významnými jmény), ta však nevytvářejí homogenní proud - vezměme high-tech s jeho skulpturalistními sklony (Gehry, Hadid, Coop Himmelblau aj.) a vedle něj minimalismus (Chipperfield, Pawson, u nás Šrámková, Lábus, Pleskot aj.). Tyto diference nemůžeme začlenit do jednotného vývojového proudu, ale do pestré mozaiky, v jejichž jednotlivých polích se často odehrávají radikální formální inovace, které jen okrajově zasahují ostatní pole architektury. Podobná situace se odráží i v českém prostředí. S novými typologickými druhy se objevují i zcela nové formy, jak například svědčí budova nového terminálu letiště v Brně od architekta Petra Parolka, oceněná v loňské Grand prix architektury. Jde o rozměrnou halu plastické oválné formy, odpovídající jak funkčně, tak i symbolicky svému určení. Zmiňme jiné dvě stavby, které tentokrát - každá jiným způsobem - využívají terénních valů: nákupní centrum Šestka v Praze-Ruzyni se svažitými travnatými boky, vytvořenými zeminou z výkopů (DNA architekti, cena v soutěži GPA) a Středisko ekologické výchovy v Horce n. Moravou u Olomouce (R. Brychta, A. Halíř, O. Hofmeister, P. Lešek, hlavní cena GPA 2007) ve tvaru kruhového segmentu, jehož zadní stěna je rovněž tvořena terénním valem, působícím jako by stavba vyrůstala z krajiny, byla její součástí. Z velkých staveb stojí za pozornost pro své citlivé vložení do krajinného prostředí rozsáhlá budova banky ČSOB v Praze-Radlicích od architekta Josefa Pleskota. Zde je třeba ocenit také management banky, který přijal a důsledně uplatnil koncept nikoli monumentální, ale přívětivé, organické architektury, což je ojedinělým příkladem svého druhu. Letos tvoří významnou položku Ročenky rodinné domy a vily. Je to téma, které i přes poměrnou kultivovanost jednotlivých vybraných příkladů vykazuje neobyčejnou rozmanitost, pokud jde o vnější vzhled, konfiguraci a dispoziční řešení staveb, i když se ve většině z nich uplatňuje v podstatě podobný přístup a podobná estetika co se týče úprav a zařízení interiérů. Do architektonické podoby rodinných domů se výrazně promítá situace, na niž musí reagovat, například umístění stavby na svahu s výhledem do krajiny na jedné straně, na druhé umístění na parcele v zastavěné oblasti, umožňující buď otevírání do prostoru nebo spíše vyžadující uzavírání, omezení na plochu zahrady, ohraničující danou stavbu od okolních, často cizorodých staveb, s nimiž se přesto musí rovněž nějakým způsobem vyrovnat. Za pozornost stojí několik příkladů. Rodinný dům, v něž kolem atria vystupuje od země zelená střecha (Lennox arch.), exkluzivní dům na pyramidálním soklu (J. Studený, M. Vojta), dřevěný dvojdům na svahu v Zadní Třebani (S. Sodomková, M. Sodomka) aj. Dále najdeme v Ročence několik velice zajímavých příkladů přestaveb existujících rodinných domů. Z nich uveďme: vilu na střeše přestaveného sila v Olomouci s galerií (S. Rozwatka, T. Pejpek), přestavbu a přístavbu rod. domku v Říčanech (T. Novotný, T. Zrnek) nebo v Luhačovicích (S. Sládeček) a přestavbu roubené chalupy na Českolipsku (J. Špaček). Jde vesměs o inteligentní řešení, která dokazují, jak je možné přehodnotit starší stavby pro nároky a vkus soudobého života. Pak zde jsou příklady rekonstrukcí, jako např. hotel na Národní třídě v Praze (Chalupa arch./ dum arch.), tovární budova ve Zlíně (P. Mudřík, P. Míček) nebo pozoruhodná přestavba továrny v Praze 7 na kulturní centrum (T. Novotný, T. Zmek). Zrcadlová deska památníku obětem komunismu v Liberci (Sporadical) má připomínat potenciální nebezpečí totality. Na závěr uveďme "Sklad dřeva", dřevěnou věž (M. Rajniš, J. Mach) sestavenou z opakovaných vrstev prken tak, že se z ní stává působivá architektura. Zpracování letošní ročenky bylo svěřeno renomovanému architektu mladší generace Janu Šépkovi, který provedl náročný výběr z mnoha staveb, osobně si ověřil jejich kvality a práci též opatřil předmluvou. Ročenku doplňuje seznam významných událostí, soutěží a ocenění, které se v průběhu minulého roku odehrály v oblasti české architektury. PAVEL HALÍK Autor je architekt


Reflex 22, 28.května 2008, str. 57
ČESKÁ ARCHITEKTURA 2006-2007

V pořadí osmou ročenku zabývající se českou architekturou, tentokrát v období 2006-2007, měl na starost Jan Šépka. Pro připomínku: tyhle už zavedené publikace nesestavují teoretici, ale vždycky jen profesionální architekti. Šépka, člen HŠH (Hájek, Šépka, Hradečný), jednoho z nejvlivnějších současných architektonických týmů, který na sebe loni upozornil třetím místem v mezinárodní soutěži na novou budovu Národní knihovny na Letné, přistoupil ke svému úkolu velmi svědomitě. Než se dostal ke konečné pětatřicítce představovaných staveb, tak jich prostudoval z dokumentace pět stovek, osobně pak navštívil a prozkoumal sto čtyřicet. Slušná porce, řekl bych. Ty, co nakonec vybral, zvolil proto, že prý odpovídaly jeho kritériu, jímž bylo "hledisko, zda se architektovi podařilo uskutečnit předem vytyčený záměr", jak uvádí v úvodním textu. Když se píše o "stavbách", není to úplně přesné; nejedná se vždy o stavby v zavedeném smyslu toho slova, protože je mezi nimi například pomník Památník obětem komunismu v Liberci (Sporadical), který můžeme označit spíše za umělecký objekt nebo instalaci. Objevují se také úpravy interiérů - nová expozice v muzeu v Památníku Lidice, ve své brutalistní upřímnosti hodně působivá. Nebo impozantní schodiště Ústavu molekulární genetiky Akademie věd od Jana Šestáka a Marka Deyla, věrně souznějící s určením této nové budovy; škoda že není ukázána zvenku. Volba Jana Šépky vesměs není příliš překvapivá, část realizací už byla předtím publikována. Kupříkladu hned osm jich získalo nějaké ocenění na různých tuzemských soutěžích a jejich fotografie proběhly celkem pochopitelně jak v odborném, tak v populárním tisku (například Nové ústředí ČSOB v Praze, Obchodní centrum Šestka v Praze nebo Letištní terminál v Brně). Po dlouhé době chybí nějaké sportoviště - nepočítáme-li vzornou rekonstrukci městského koupaliště v Opavě (Erhard Jarosch, Jiří Klíma). Ale vynahrazuje to zase nejvíce užitková věc v ročence: věž radaru pro ruzyňské letiště od Vlada Miluniće, která z dálky připomíná veselý horkovzdušný balón z obrazů Kamila Lhotáka. Po letech, kdy na sebe Milunić upozorňoval hlavně brojením proti mrakodrapům na Pankráci, je to opět jeho výrazný počin. Zvláště když v autorské zprávě uvádí, že měl na koncept věže dva týdny. Tlak přináší ovoce. Kupodivu, v ročence se objevují dvě stavby nezapadající do sledovaného časového období. Rekonstrukce rodinného domu v Luhačovicích od Svatopluka Sládečka má uvedený rok dokončení 2005 a rodinný dům v Černošicích (Ján Studený, Martin Vojta), podivuhodný bílý krystal, o němž se nyní hodně hovoří, má zase letošní datum. Chápu, že zvláště druhou kreaci nechtěl Šépka opomenout, protože jde o jednu z nejzajímavějších staveb svého druhu posledních let. To ovšem není zásadní výtka, jenom upozornění na systémovou chybu v přístupu autora, jenž je jinak velmi systematický a racionální. Pořád ovšem, bohužel, platí, že od vzniku projektu po finální kolaudaci uplyne pět i více let, a než se dům objeví v ročence, jeho autoři už jsou namnoze "někde jinde". Jan Šépka pojal úvodní text neotřele. Zřejmě proto, že učí na fakultě architektury ČVUT, napsal jej jako zamyšlení, k němuž ho inspirovaly dotazy studentů. Takovou "literární" odvahu jeho předchůdci v ročenkách zpravidla neměli. Nevyhnul se však jistému mentorování, didaktičnosti, které u takového přístupu hrozí - to když se zdlouhavě zabývá otázkami typu "Co je architektura?" a cituje Kahna, Loose, Rezka, Schinkela, Tschumiho. Jako by se rozhodl psát populární skripta ... nebo si to chtěl srovnat sám v hlavě? Místy dochází k banálním konstatováním typu: "Podle mého názoru by měl architekt přistupovat ke stavbě komplexně." S tím věru polemizovat nelze. Svatá pravda! Petr Volf Česká architektura 2006-2007 Výběr staveb a úvodní text: Jan Šépka Grafické řešení: Bohumil Vašák, Studio Najbrt 244 stran Cena 600 korun Vydal Prostor - architektura, interiér, design, o. p. s.


Hospodářské noviny, 2.června 2008, č. 106, str. 8
ČEŠTÍ ARCHITEKTI RÁDI PŘESTAVUJÍ

Simona Juračková /Od naší spolupracovnice/ PRAHA, 2. 6. 2008 Je pravidelnou zprávou o stavu architektury v České republice. Na rozdíl od Grand Prix Obce architektů, kterou řada architektů bojkotuje, nebo soutěže Stavba roku, která je spíš investorská, má ročenka Česká architektura vydávaná nakladatelstvím Prostor - architektura, interiér, design stále větší respekt a stabilnější pozici. Od jejího založení platí určitá pravidla - publikované stavby vybírá osobnost z řad architektů, která píše také úvodní text, staveb je celkem pětatřicet a publikaci doplňuje i přehled soutěží a událostí v architektuře za poslední rok. Osmá ročenka zahrnuje stavby z let 2006 a 2007 a jejich výběrem byl pověřen Jan Šépka, člen ateliéru HŠH architekti podepsaného pod úpravou Horního náměstí v Olomouci, tamním Arcidiecézním muzeem nebo pod návrhem Národní knihovny, kterým se umístil jako třetí. Šépka namísto běžných sto sedmdesáti posuzovaných a sedmdesáti navštívených staveb vybíral z pěti set a navštívil jich sto čtyřicet. Výsledek tvoří pestrou paletu - od rodinných domů přes městské koupaliště, novou expozici v Lidicích, věž radaru a letištní terminál až po ústředí ČSOB. Kritériem pro výběr bylo to, zda se autorům staveb podařilo uskutečnit předem vytyčený záměr. Mezi rodinnými domy vyniká dvojdům v Zadní Třebani od Šárky a Marka Sodomkových. Dva na sebe nalepené celodřevěné objemy jsou vůči sobě symetrické, obytný prostor je rozložen do dvou úrovní. Naprosté sousedství domů nevylučuje soukromí. Čistá radost. Exkluzivní i trochu problematický je byt umístěný na vrcholu funkcionalistického sila v blízkosti centra Olomouce od Szymona Rozwalky a Tomáše Pejpka. Krásná budova s nádherným výhledem trochu namyšleně ční nad okolím, aniž by řešila využití těla stavby, do kterého je umístěno pouze schodiště a výtah. Za zmínku stojí i dvě přestavby rodinných domů, říčanský od Ateliéru Kava a luhačovický od New Work, kdy se v obou případech vyloupl z trochu nudného domku zábavný kousek. Přestavby vůbec jsou velkým tématem publikace. Šépka to vysvětluje tím, že českým architektům zřejmě vyhovuje mírné ztížení podmínek. Krásnou výrobnu oděvů zabalenou do dřevěného pláště z modřínových latí získala díky Kamilu Mrvovi značka UAX v Bemarticích nad Odrou, na pražské Národní třídě se zase z administrativní budovy ze sedmdesátých let stal v podání studia Chalupa architekti elegantní čtyřhvězdičkový hotel Metropol. Jeho skleněná fasáda se dá v přízemí vysunout vzhůru a prostor s kavárnou a recepcí se tak propojí s ulicí. Šépkova selekce je místy trochu překvapivá, ale celek je vyvážený a působí svěžím dojmem. Vydavatelka Dagmar Vemerová má při výběru editorů ročenky nezvykle dobrou ruku. Příští ročenku připraví Svatopluk Sládeček. Česká architektura 2006-2007. Vydal Prostor - architektura, interiér, design, 2008.

Internet

[Na začátek stránky]