Průvodce Praha-jih: Štěchovice

P. Josef Krejčí
Pomník na štěchovickém hřbitově

Narodil se ve Vídni 5. února 1913 jako třetí ze čtyř synů. Jeho otec byl profesí krejčí, matka pradlena. Otec brzy zemřel, a tak se matka po I. světové válce vrátila se syny do vlasti.
Josef vyrůstal v Bělčicích u Blatné v Jižních Čechách, odtud pocházel jeho otec. Protože byl velmi bystrý a mimořádně nadaný, byl doporučen ke studiu. Po maturitě na Arcibiskupském gymnáziu vstoupil na Teologickou fakultu UK a do semináře v Praze-Dejvicích.
Dne 29. června 1939 ho u sv. Víta vysvětil na kněze kardinál Karel Kašpar. První mši svatou sloužil ve Zdicích u Berouna. Jeden rok pak působil jako kaplan v Rakovníku. V roce 1940 byl ustanoven administrátorem v Osově na Podbrdsku. Současně spravoval farnosti Neumětely, Všeradice a Borek.

P. Josef byl nejen vynikajícím kazatelem, ale i také znamenitým zpěvákem a hudebníkem. Zval do osovského kostela významná hudební tělesa a osobnosti. Věnoval se zvláště dětem a mládeži, rozdával jim knihy a časopisy. Na vyučování náboženství se všechny děti těšily. Nezapomínal však ani na ostatní vrstvy svých farníků – rolníky, dělníky, sportovce, staré a nemocné lidi. Během II. světové války je dokázal spojit v jednu velkou rodinu, která bez větších obětí válku přežila.

Během války organizoval opravu farního kostela sv. Jana Křtitele v Osově. Vydával farní věstník, rozšiřoval časopisy: Neděle, Rozsévač, Svatá Hora, Kříž a Maria, Dětská neděle, Dorost. Organizoval i dvoudenní pouti na Svatou Horu u Příbrami, kterých se zúčastňovalo dvě stě až tři sta lidí, osovské procesí patřilo k největším a nejkrásnějším. Také cyklovýlety na blízká poutní místa byly oblíbené.

V roce 1947 zorganizoval Josef Krejčí na Borku biřmování za účasti arcibiskupa Josefa Berana. V té době ještě bylo možné bez problémů získat náboženskou literaturu a církev se svobodně rozvíjela. S příchodem roku 1948 ale začalo docházet ke změnám, které zásadním způsobem zasahovaly do života společnosti, tedy i osovské farnosti. V roce 1949 se ještě podařilo uspořádat oslavu 10. kněžského jubilea P. Krejčího, ale to byla na dlouhá léta poslední radostná událost v jeho životě. Když totiž po únoru roku 1948 začala moc ve státě přebírat komunistická strana, P. Krejčí se ocitl ve velmi složité situaci. Na jedné straně stály zákony církve, na druhé tvrdý totalitní režim. Zůstal tehdy věrný svému přesvědčení a tak - ač varován - přečetl 19. června 1949 při nedělní bohoslužbě v Osově a ve Všeradicích pastýřský list tehdejšího arcibiskupa dr. Josefa Berana, vysvětlující postoj církve k falešné tzv. "katolické akci" (to byla narychlo vytvořená provokace ze strany komunistického režimu, jejímž účelem bylo rozvrácení křesťanského společenství). Tento statečný postoj Josef Krejčí draze zaplatil. Krátce nato byl zatčen a obviněn z veřejného pobuřování proti republice a za zneužití úřadu duchovního. Dne 15. září 1949 se konalo zasedání okresního soudu v Hořovicích, ovšem zde jeho vina nebyla plně prokázána, jelikož jeden ze svědků obžaloby nebyl vůbec na bohoslužbě přítomen a soud jeho svědectví neuznal. Josef Krejčí byl odsouzen do tuhého vězení na dobu 5 měsíců a k peněžitému trestu Kčs 5.000, ale tento trest mu byl podmínečně odložen na zkušební dobu tří roků.
Před zatčením mu bylo nabízeno, aby odešel za hranice, což odmítl s tím, že konal jen svou kněžskou povinnost.
Proti rozsudku se odvolal, neboť byl přesvědčen o své nevině. Krajský soud v Praze ale obvinění uznal právoplatným a 5. 1.1950 zvýšil trest na 18 měsíců tuhého vězení nepodmínečně.

Josef Krejčí si vězení odpykal v letech 1950-1952 ve věznicích na Pankráci a na Mírově. Protože po propuštění nedostal státní souhlas ke kněžské službě, pracoval nějaký čas jako traktorista ve Frutě v Modřicích u Brna. Do Osova se už vrátit nesměl. Nakonec dostal povolení působit jako kněz ve Štěchovicích nad Vltavou a na Slapech.

I tam vykonal v pastoraci pro věřící, děti a mládež mnoho dobrého. Obětavě spravoval tyto kostely: sv. Jana Nepomuckého ve Štěchovicích, sv. Kiliána a kapli P. Marie v Davli, kostel sv. Petra a Pavla ve Slapech. Jeho farnost se táhla po obou březích Vltavy. Připravoval farníky na tisícileté výročí založení pražského biskupství v roce 1973. Toho se však již nedožil.

Dne 30. srpna 1971 byl nepozorností řidiče vojenského vozidla sražen z motocyklu a na následky těžkého zranění zemřel v nemocnici pod Svatou Horou. Pohřební obřady vedl kardinál František Tomášek. Pohřbu se zúčastnilo asi 50 kněží a několik set věřících z celého Povltaví a také z Osovska; za ty se rozloučil P. Aleš Crkva.

P. Josef Krejčí je pochován v kněžském hrobě ve Štěchovicích nad Vltavou společně s P. Karlem Lobkowiczem, který zde působil sedmnáct let (1973–1990).

22.10.1990, dvacet let po smrti, byl usnesením okresního soudu v Berouně plně rehabilitován.

 


[Na začátek stránky]