Eleonora Gayerová
Ve stáří
|
Sopranistka Eleonora Gayerová se narodila 1. 11. 1832 v Modré Hůrce (okr. České Budějovice) a zemřela 30. 8. 1912 v Ondřejově.
Záhy osiřela a vyrůstala v Praze v klášteře Uršulinek, kde získala základy hudebního vzdělání. Posléze její výchovu převzala teta Hrzánová z Harassu ve Vídni (1847–52). Eleonora se zprvu věnovala studiu klavíru. V letech 1852-54 byla posluchačkou Pražské konzervatoře, kde studovala harmonii a kontrapunkt u Johanna Friedricha Kittla a získala řádné pěvecké školení. Jejím učitelem byl Giovanni Battista Gordigiani.
Poprvé vystoupila 3. srpna 1854 pod taktovkou Františka Škroupa v Německém zemském divadle (Stavovském) v Praze v titulní roli Donizettiho Lucie z Lammermooru (opera uvedena pod titulem Die Braut von Lammermoor), následovala Adina v Nápoji lásky téhož skladatele (11. srpna jako Der Leiebestrank). Potom vystřídala řadu zahraničních scén. Působila v operních divadlech ve Štětině (1854-56), Hamburku(1856-58), Lipsku (1858-61); v Praze ve Stavovském divadle (1861-62), Prozatímním divadle (od 1862), odkud přešla do souboru ND (do 1885). První představitelka Mařenky v Prodané nevěstě (1866) a Jitky v Daliboru (1868, obojí B. Smetana). Interpretka rolí v operách W. A. Mozarta, G. Rossiniho, G. Verdiho (Leonora v Trubadúru) a v dílech dalších skladatelů, zejm. italských a francouzských, v nichž uplatňovala koloraturní techniku a belcantový pěvecký projev. Sopranistka, vl. jménem El. Gayerová, svobodná paní z Ehrenbergů. Studovala na pražské konzervatoři, 1854 poprvé vystoupila ve Stavovském divadle jako Lucie z Lammermooru, dále účinkovala v Hamburku a v Lipsku. Od roku 1861 byla angažována ve Stavovském divadle a od roku 1862 v Prozatímním divadle, kde byla oceňována jako nedostižná koloraturní pěvkyně ve francouzském a italském repertoáru. K těmto rolím patřila především Dinorah, Rosina (Lazebník sevillský), Leonora (Trubadúr), Violetta (La traviata), Královna noci (Kouzelná flétna), Konstance (Únos ze serailu) a mnoho dalších. Do dějin české opery zasáhla především jako první Mařenka (Prodaná nevěsta). Dále zpívala i Jitku (Dalibor) a První žnečku (Libuše). Do Národního divadla vstoupila už za zenitem své kariéry, s jevištěm se rozloučila roku 1885. V den pětisté reprízy Prodané nevěsty, 8.8.1909, byla jmenována čestnou členkou Národního divadla.
Po definitivním odchodu z Národního divadla vystupovala umělkyně dále koncertně, např. ještě 1896 na lidové slavnosti na Žofíně, 1897 v rámci Mozartových oslav zpívala sopránový part v jeho Requiem. Působila též jako hlasová poradkyně. 8. srpna 1909 byla u příležitosti 500. představení Prodané nevěsty jmenována čestnou členkou Národního divadla (stejné vyznamenání obdržela aktuální představitelka Mařenky, Ema Destinnová). Závěr života strávila v Ondřejově, kde vlastnila vilu Leonora na úpatí vrchu Žalov, ve společnosti své neteře Marie. Hostem soukromých hudebních večerů u zpěvačky býval mj. iniciátor stavby ondřejovské hvězdárny, Josef Jan Frič.
Na večeru k 50. výročí Smetanovy umělecké činnosti 4. 1. 1880 předala skladateli jménem operního souboru vavřínový věnec. K jejímu poslednímu vystoupení podotýká referent Dalibora: “Činnosť její při našem divadle jest řadou triumfů a české obecenstvo jest jí díkem zavázáno, že v dobých zlých a nejhorších byla našemu divadlu podporou vydatnou, vždy spolehlivou a skuteční ctitelé umění koří se její činnosti vždy ochotné, vydatné a v mnohém vzhledě nedostihlé.” (Dalibor 7, 1885, č. 11, s. 105) Ačkoli výsostnou doménou Eleonory Ehrenbergové nebyl český repertoár, zasloužila se v širokém měřítku o rozvoj českého operního umění a patřila k dlouholetým oporám českého samostatného souboru.
|
