Sluneční laboratoř
V letech 1952-55 byla realizována výstavba nové sluneční laboratoře s kopulí Zeiss o průměru 6 metrů podle projektu ing. arch Emanuely Kittrichové.
Budova vedle sluneční pozorovatelny na střeše obsahovala odborná pracoviště, kuchyň s jídelnou, zasedací síň (studovna) a centrální knihovnu.
Hlavním dalekohledem je tu přístroj s průměrem objektivu 203 mm. Byl vyroben Alvanem Clarkem na zakázku reverenda R.W. Dawese v letech 1858-1859 pro pozorování proměnných hvězd, dvojhvězd, planet, Měsíce a Slunce. Dawes dalekohled velice záhy prodal N. Martindaleovi z Liverpoolu ve Velké Británii. Po jeho smrti byl přístroj v roce 1888 odkoupen profesorem Vojtěchem Šafaříkem z Prahy, kde byl umístěn na jeho observatoři na Královských Vinohradech. Začátkem 20. století se osmipalcový dalekohled dostal na hvězdárnu Josefa Jana Friče v Ondřejově. Pro objektiv byla vyrobena nová železná objímka a původní mahagonový tubus byl nahrazen kovovým. Od padesátých let minulého století je pak dalekohled s Clarkovým objektivem využíván pouze pro studium sluneční fotosféry a chromosféry.
 Interiér kopule
Sluneční laboratoř neustále sleduje dění na slunci. Zaměřuje se jak na aktivní, tak i klidné procesy ve sluneční atmosféře. Aktivní procesy ovlivňují celý meziplanetární prostor, včetně naší Země a jejího okolí (tzv. kosmické počasí). V Ondřejově se pozoruje Slunce v optickém a rádiovém oboru elektromagnetického záření a tato pozorování jsou doplněna v rámci mezinárodní spolupráce daty z družic, které poskytují informace o slunečním záření v ultrafialové, rentgenové a gama-oblasti spektra. Ke sledování slouží tzv. "sluneční patrola".
 Sluneční patrola
Patrola se zaměřuje především na oblast slunečních erupcí. Pozoruje Slunce a jeho projevy (sluneční skvrny apod.) a na základě toho předpovídá jeho aktivitu. K pozorování zde používají jak optické dalekohledy, tak radioteleskopy.
A během doby tu nebyla jen přísně vědecká zařízení. Až do roku 1984 zde bylo pódium, na kterém stával klavír (do 70-tých let tu bylo křídlo, které původně patřilo hudebnímu skladateli J. B. Foersterovi - potom si ho převzala Foersterova společnost) a pořádala se zde hudební vystoupení. Ustav měl postupně několik hudebních těles, převážně z řad zaměstnanců, a toho několik let (1967-1974) pod hlavičkou ústavu vystupoval Brixiho akademický soubor, jako "Brixiho akademický soubor při závodním výboru Astronomického ústavu ČSAV". Ani dnes se však zde na hudbu nezapomělo.
Původní zasedací síň sloužila i různým zájmovým kroužkům. Kromě několika hudebních kroužků to byly například bridžový kroužek i kroužek soutěžního společenského tance. Ze sportovních kroužků to byly hlavně šachisté, kteří měli poměrně vysokou úroveň a jeden čas i stolní tenisté. Existoval i cyklistický kroužek a oddíl horské turistiky.
Knihovna
 Pohled do studovny na začátku 70-tých let (regál s novými přírustky)
Ještě před zřízením knihovny v nové budově zde byly knižní fondy zakladatele Ondřejovské hvězdárny J. J. Friče a Vojtěcha Šafaříka, kterou Frič získal odkazem. Na základě tradice zavedené ředitelem Pražské hvězdárny dr. Oto Seydlem a požadavku ředitele Astronomického ústavu dr. B. Šternberka, bylo snahou pro knihovnu získat veškerou dostupnou astronomickou literaturu, tudíž nikoliv pouze literaturu potřebnou pro aktuální astronomickou činnost. V důsledku této snahy a dík rozsáhlé výměně téměř se všemi ústavy po celém světě, knihovna, která podle zprávy Státního ústavu statistického měla v r. 1932 15.000 svazků, jich měla v roce 1983 téměř 100.000.
Tento velmi obsažný fond byl deponován v budově sluneční observatoře. Knihovna sestávala ze dvou místností: vlastní knihovny a studovny. V osmdesátých letech byla odstěhována do depozitáře Ondřejov-Turkovice (osada Borka) a dovezena zpět byla až po restituci objektu v roce 1991. Při stěhování knihovna přišla nehodou o část fondu.
V roce 2005 byly prostory knihovny rekonstruovány. Její vytížení však není příliš velké, nejvíce návštěvníků má knihovna pravděpodobně v rámci školních exkurzí. Důvodem nízké návštěvnosti je především skutečnost, že různá oddělení Astronomického ústavu jsou už tak úzce specializovaná, že nepotřebují navzájem sdílet odbornou literaturu.
Sklad knihovny je tedy z části zaplněn knihami, které nemají valnou hodnotu či relevanci k oboru a jsou výsledkem snahy dostat objem fondu na takovou úroveň, aby byla pokryta nejen celá astronomie, ale i příbuzná tématika. Zvláštností, které si může návštěvník všimnout, je označení knih ve skladu štítky s barevným "čárkovým kódem" kresleným pastelkami (jakési barevné desetinné třídění), který tu zbyl po jednom z předchozích knihovníků.
Původní vnitřní zařízení knihovny a skladu bylo navrženo ing. arch. Kittrichovou a realizováno Uměleckými řemesly jako jedna z význačných prací dílny "Truhlářství pro individuální vnitřní zařízení" v Praze, která mimo jiné realizovala i zařízení ve Valdštejnském paláci podle návrhu ing. arch. M. Vinclíka, zařízení bývalého Muzea Klementa Gottwalda podle návrhů arch. A. Kropáčka a arch. V. Starce.
Knihovna dříve odebírala širokou škálu časopisů a může se dodnes chlubit rozsáhlým fondem. Její provoz byl však v tomto směru utlumen, protože většina žádaných periodik je dostupná i v elektronické podobě prostřednictvím internetu.
 Pohled do studovny dnes
Pod tuto knihovnu spadá také archiv, ve kterém jsou uložené zakládací listiny, dokumenty a dále exempláře starých tištěných knih a kalendářů především z Fričovy pozůstalosti. Knihovna z vlastních nákladů některé kusy nechává restaurovat, např. hvězdný atlasu z roku 1708. Je tu také tabule s fotografiemi měsíce z roku 1885, která na restaurování teprve čeká. Nicméně archiv knihovny se zatím ještě potýká s nevyhovujícím skladovacím prostorem, nyní zabírá jednu místnost ve sklepení, kde není možno zajistit odpovídající klimatické podmínky ani zamezit výskytu hlodavců.
Dlouholetým knihovníkem zde byl PhDr Gustav Krejčí.
|
