Průvodce Praha-východ: Chotouň

 Chotouň (123 obyv.)


Kostel sv. Prokopa

Název obce
Podle Profouse název obce pochází od osobního jména Chotún, Chotúnův dvůr - Chotouň.
Kromě naši Chotouně nalezneme obec stejného jména ještě u Jílového, dnes jako část obce Pohoří (která je známá svým lyžařským svahem).

Základní údaje
Počet obyvatel: 111, plocha katastru: 5,66 km², nadmořská výška 236 m/n.m.

Plánek Chotouně a jeho okolí


Plánek Chotouně

Historie Chotouně

Vesnice, která proslula jako rodiště českého zemského patrona a zakladatele sázavského kláštera
sv. Prokopa, se v písemných pramenech poprvé připomíná roku 1249 jako majetek olomouckého biskupství. Biskupství Chotouň s 23 lány půdy v r. 1330 vysadilo emfyteutickým právem (emfyteuze = starověká a feudální forma dědičného nájmu pozemků, pronajímaných na delší dobu nebo navždy) a jeho správu svěřilo rychtáři Řehákovi.
V jeho držení byla až do roku 1437, kdy přešla do vlastnictví pánů z Kunštátu a Poděbrad, pozdějších knížat minstrberských. Sou- částí poděbradského panství, jež od roku 1495 náleželo české královské komoře, byla podstatná část vesnice až do jeho zániku v roce 1848.
V r. 1437 získal Chotouň Jiří z Poděbrad a k poděbradskému panství patřila až do poloviny 19. století.
V období raného středověku patřila Chotouň pod správu kouřimského hradu. První písemná zmínka o vsi je až z roku 1249, kdy patřila Arcibiskupství olomouckému, které ji udělilo v léno Havlovi z Lemberka (manželovi Zdislavy z Lemberka, později svatořečené). V roce 1330 vysadilo biskupství ves dědičným emfiteutickým právem (purkrechtem) a její správu svěřilo rychtáři Řehákovi. V roce 1437 získal Chotouň Jiří z Poděbrad a k poděbradskému panství, které od roku 1495 náleželo České královské komoře, patřila až do až do zrušení patrimoniálního uspořádání v roce 1848. V období třicetileté války (1632) vesnici vydrancovalo a vypálilo císařské vojsko, ale v polovině 17. století již byla znovu vystavěna. Kolem roku 1750 se zde vzpomíná 16 usedlostí a počet obyvatel vzrostl do 1. poloviny 20. století na 500.


Prokopův dvůr

Dvůr

Svatoprokopský dvůr stojí údajně na místě dvorce, v němž se kolem roku 990 narodil zemský světec Prokop. Prokopský dvůr, patřil v 10. století zemanovi Vítovi a jeho ženě Boženě. Ve vrcholném a pozdním středověku byl dvůr obydlím místní zemanské rodiny, jejíž příslušníci byli původně many olomouckého biskupství. V 15. století, když byla Chotouň poprvé součástí poděbradského panství, vznikla v Prokopském dvoře poutní kaple sv. Prokopa, která je písemně doložena k roku 1584. V roce 1599 získal dvůr rod Berků z Dubé, .později byl za třicetileté války včetně kaple vypálen a znovu obnoven. V 1. čtvrtině 18. století získali dvůr páni z Vrbna a po nich Maternové z Květnice. po němž jej v první čtvrtině 18. století ovládli páni z Vrbna a později Mladotové ze Solopysk. V roce 1759 získala dvůr rodina Dubeckých, za níž došlo kolem roku 1771 k barokní přestavbě obytné budovy, sloužící také za rychtu. Do dnešní klasicistní podoby byl dvůr upraven v 19. století, kdy patřil podruhé k poděbradskému panství.
Před bránou dvora je ozdobná zídka se dvěma podstavci, na kterých stávaly sochy sv. Františka a sv. Floriána.
Dodnes se v severní stěně (od kostela) ukazuje část staré kamenné zdi s okénkem, které má vést do komůrky, ve které se sv. Prokop narodil. Roku 1599 dvůr získal rod Berků z Dubé.

Kostel sv. Petra a Pavla
Památník na místě zbořeného kostela

Farní kostel sv. Petra a Pavla stával v Chotouni nejpozději od poloviny 14. století. První zmínka o něm pochází z roku 1354. Stával proti dnešnímu číslu popisnému 5. Od 15. století se pak jednalo o kostel filiální. V letech 1706–1721 byl v několika etapách barokně přestavěn, práce tehdy vedl zednický mistr Jan Jelínek. V roce 1816 byl pro havarijní stav uzavřen a byl částečně zbořen. Na konci 19. století z něj zůstala věž. I ta byla zbořena v roce 1900. V roce 1902 byl na jeho místě postaven jehlan z červeného pískovce, připomínající zaniklou sakrální památku a hřbitov, který kolem ní býval.

Kostel sv. Prokopa

Kostel sv. Prokopa

Dnešní kostel sv.Prokopa byla původně soukromá renesanční kaple z poslední čtvrtiny 16. století patřící ke dvoru číslo 43. Důkazem toho je přímý vchod ze dvora a zazděný vchod v jižní stěně kostela . Různí majitelé dvora se o kapli nepříliš starali Po roce 1770 začala chátrat – nebyla opravována . Roku 1786 byla kaple zavřena a málo scházelo k jejímu zboření.Tehdejší "majitel Půlpán dal již řepu a brambory na půdu uskladniti a štěstí bylo, že muž tento náhle onemocněl a zemřel". Další majitel nechal kapli opravit a vysvětit.
Na začátku 18. století byla kaple změněna na kostel. Jeho stavebníkem byla v letech 1708 až 1710 Františka Rozálie Kinská z Dubé, která zhotovením projektu pověřila stavitele Jana Blažeje Santiniho Aichela. Roku 1900 byl kostel rozšířen přístavbou věže.
Nynější barokní kostel má nad vchodem do přízemí věže znak Berků.

Interiér kostela

Pohled do interiéru


Půdorys

Interiér je vybaven mobiliářem z 18. a 19. století.
Na hlavním pseudorománském oltáři z r. 1863, od J. Doležala je obraz od J. Hellicha, stejně tak v lodi jsou Hellichovy obrazy: Sv. Prokop kažící křest, přijetí do škol, setkáni s Oldřichem, sen o stavbě kláštera, uzdravení slepého, světcova smrt. Dále jsou tu obrazy od Viléma Kandlera: P. Marie a Zbičovaný. Nad vedlejším vchodem rozměrný obraz sv. Petra a Pavla ze zbořeného kostela, dílo Ignáce Raaba. Na zdi kruchty obrázky ze 17. stol. P. Maria předoucí a sv. Josef tesající, oba ze druhé poloviny 18. století. Kazatelna je z počátku 18. století. Na mramorové desce nápis: "Za vlády Boleslava II. 967-970 se narodil zde v Chotouni na tomto místě sv. Prokop. Okolo r. 1032 učiněn opatem na Sázavě, kde i dne 25. srpna 1053 v Pánu zesnul. Dne 4. července 1204 za svatého prohlášen, i 28. máje 1588 na hrad pražský v kapli Všech svatých přenesen."

Studánka sv. Prokopa

Studánka se sochou. V pozadí bývalé lázně


Studánka

Pověstmi opředená studánka sv. Prokopa s barokní světcovou sochou byla do dnešní podoby upravena v roce 1831. Východně od návsi stál středověký kostel sv. Petra a Pavla, zbořený postupně v letech 1816-1900. Jeho existenci připomíná památník z roku 1902.

Špýchar

Barokní stavba ze začátku 18. století

Barokní špýchar z 18. století s křídlovými volutovými štíty a s fasádou členěnou pilastry patří do areálu statku čp. 8. Stěny byly původně zdobeny malovaným kvádrováním. Špýchar byl opraven v roce 2003.

Muzeum zemědělské techniky

V areálu statku čp. 8 je umístěno soukromé Muzeum traktorů a zemědělské techniky, založené v roce 1996.

Muzeum založil v roce 1996 Pavel Víša, potomek starého místního selského rodu Rejholců. Impulsem mu k tomu byl darovaný traktor Svoboda 12. Muzeum je umístěno v historické obci Chotouň na českobrodsku.V roce 1996 byla velká část obce prohlášena památkovým ochranným pásmem a v roce 2000 byla Chotouň navržena k vytvoření vesnické památkové zóny.
V roce 2001 byla expozice muzea přemístěna do prostředí historických zemědělských staveb – původního selského dvora – č.p. 8. Stroje jsou pečlivě a autenticky opraveny, většina z nich je i dnes schopna reálné práce v terénu.
V současnosti je v muzeu k vidění 50 ks historických traktorů, z nichž je většina provozuschopná. provozuschopná. Nejstarším exponátem je traktor Praga AT o výkonu 22 HP výrobce Českomoravská Kolben Daněk z roku 1928.
Výstava je rozdělená do expozic zaměřených na jednotlivé okruhy zemědělské techniky a strojů a poskytuje možnost seznámit se chronologií rozvoje zemědělské techniky a s jejím dopadem na způsob obhospodařování zemědělské půdy a způsob života na venkově.
Stroje jsou pečlivě a autenticky opraveny, většina z nich je i dnes schopna reálné práce v terénu. V současnosti je v muzeu k vidění 50 ks historických traktorů, z nichž je polovina opravena a provozuschopná. Další částí exposice tvoří 80 stabilních motorů, z toho třicet je opravených a funkčních. Od cepu k mlátičce se dá nazvat všehochuť drobného zemědělského nářadí – krouhačky , máselnice , odstředivky mléka, potahové pluhy, čističky obilí, elektromotory a další stroje, které jsou též k vidění.
Dobrý technický stav jednotlivých exponátů a koncepce muzea umožňuje přímý kontakt návštěvníků s většinou exponátů, většinu exponátů lze prakticky předvést, některé exponáty si také mohou návštěvníci prakticky vyzkoušet.
Část výstavy seznamuje návštěvníky s vlivem rozvoje zemědělské techniky a způsobu hospodaření v zemědělství na demografický vývoj a ekonomiku společnosti a s historií zemědělství na Českobrodsku.

Z dalších památek si zaslouží pozornost několik zajímavých ukázek lidové architektury ze druhé poloviny 18. a z průběhu 19. století.

Čertova brázda

Čertova brázda

Za tenhle trochu pohádkový název může pověst, která z pravěké dálnice udělala ďáblovo dílo. Další hlavní role v tomto příběhu připadla českému světci, svatému Prokopovi. Legenda vypráví, že čert svatého muže provokoval. Ten se však nenechal strhnout k boji, v němž by čerta chtěl zničit. Místo toho ho zkrotil a zapřáhl do pluhu a s křížem v pravé ruce popoháněl. Oral s ním brázdu ke své rodné vsi Chotouni, kde si z pluhu oklepal hlínu. Tak měla vzniknout podle pověsti Čertova brázda i mohyla na jejím konci. V symbolické rovině jde o popis vnitřního duchovního zápasu se silami temna. V praktické rovině se tak v pojmech křesťanského pohledu na svět dal vysvětlit jinak záhadný útvar v krajině.
Na východním okraji Chotouně se nachází konec Čertovy brázdy, která je podivuhodným terénním útvarem o délce 21 km a šířce 14 až 21 m. Přibližně severojižním směrem prochází krajinou od Sázavy k Chotouni. Podle místních pověstí měl tuto „brázdu" na počátku 11. století vyorat sv. Prokop s čertem zapraženým do pluhu. Zřejmě se může jednat o pozůstatek pravěké či raně středověké úvozové cesty, která spojovala Posázaví se středním Polabím.

Homole sv. Prokopa

Homole

Homole sv. Prokopa nad koncem brázdy je ve skutečnosti pravěkým mohylovým hrobem velmože z období bylanské kultury v 8.-6. století př. n. l. Na jejím vrcholu stojí kamenný kříž z roku 1808.

Sochy, pomníky a pamětní desky
Pomník padlým

Nápis na pomníku :
1914 – 1918
Bouša Jos. nar.1878, Černý Václ. 1892, Dvořák Fr. 1887, Dvořák Jar. 1891, Dvořák Prok. 1895, Horejš Jan 1868, Kratochvíl B. 1885, Skála Fr. 1897, Krkoš Fr. 1897, Kodeš Jos. 1869
Věnují občané.
Na dolní desce : Zde je uložena hrst hlíny od Zborova

Kříž z roku 1849 s nápisem:
PANA POMNI, ŽE PAN TWUJ PRO TEBE NA KŘIŽI JAKO ČLOVĚK O SPASU TWAU W NEBI JAK TWUJ BUH BDI BUĎ MU WERNY LASKU MĚJ I KŘIŽ TI SE NESTI JAK ON CHTEJ NEBO K SAUDU TWEMU PRIDE ZAS PROTOŽ CTNOST LÁSCE WENUJ ČAS

TENTO KŘIŽ SI POSTAWILA OBEC CHOTAUNSKA KE CTI A CHWALE BOŽI PANA A SPASITELE JEŽIŠE KRISTA
NA DEN SV. PROKOPA 1849

Sv. Gothard

Sv. Vojtěch

Sv. František


[Na začátek stránky]