Praha sever: Roztoky: Osobnosti: Eliášová

Zemětřesení v Jokohamě 1. září 1923



Pohled na Jokohamu po zemětřesení

Zemětřesení postihlo Jokohamu 1. září 1923 v 11:58:44 japonského času a trvalo asi 16 vteřin s dozvuky mezi 4 až 10 minutami.
Mělo velikost 7,9 na stupně Richterovy stupnice. Epicentrum se nacházelo asi 10 kilometrů ve vnitrozemí od severního pobřeží zálivu Sagami. Toto zemětřesení zdevastovalo Tokio, přístavní město Jokohamu a způsobil rozsáhlé škody v celém regionu Kantó. Patřilo k nejsilnějším zemětřesením 20. století.
Počet mrtvých se odhaduje mezi 100.000 až 142.000. Protože se zemětřesení dostavilo krátce před polednem, kdy mnoho obyvatel připravovalo oběd na otevřeném ohni, došlo kromě zborcení budov i k četným požárům, které dále zhoršovaly bilanci škod. Oheň byl podporován silným větrem od pobřeží. Požáry byly likvidovány obtížně, protože zemětřesení potrhalo vodovodní potrubí. Oheň pak byl nejčastější příčinou úmrtí. Doprovodná vlna tsunami dosáhla pobřeží během několika minut a způsobila další škody, neboť její výška dosahovala 10 metrů. Kromě ztrát na životech způsobilo zemětřesení i velké materiální škody. Bylo pobořeno na 570 tisíc obydlí a bez přístřeší se octlo 1,9 milionů lidí.

Eliášová vzpomíná: "Blížilo se poledne. Po deštivém ránu se vyjasnilo, obloha byla jasně modrá. Hladina mořská, na niž jsem hleděla otevřeným oknem, vypadala mile a klidně. Nebylo nikde nic znepokojujícího. A pojednou, zcela náhle a bez výstrahy přišlo to nevylíčitelně hrozné: prudký vítr zaburácel kolem okna, pod zemí se ozvalo strašlivé dunění, země se začala prudce otřásat… Židle se pode mnou převrhla… Vidím už jen jako v mrákotách, jak celá budova s rachotem padá na mne, prach a plyny se mi derou do krku a dusí mne… Uvědomila jsem si ještě v tom zoufalém okamžiku, že je konec."

Eliášovou vytáhli z trosek bez větších zranění, avšak v hořícím domě přišla o veškerý majetek - drahý fotoaparát, psací stroj, šperky, peníze a bohužel i sbírky a poznámky. Utekla odsud do Tokia, které sice bylo také postiženo, ale přeci jen méně než Jokohama. Absolvovala dramatickou několikadenní cestu pěšky, během níž byla odkázána na pomoc místních lidí. Pobývá v uprchlickém táboře. S pomocí československého velvyslanectví, které ji půjčuje peníze, se může vydat na cestu zpět. Sekretářka z velvyslanectví jí věnovala šaty a Eliášová dostala náhradní pas. Vrací se pak přes Vancouer a New York do Evropy. Aby nezůstalo jen u zemětřesení, rychlík z Vancoueru se během jízdy srazil s nákladním vlakem a vykolejil. Avšak i tentokrát Eliášová vyvázla bez zranění.
Přes Brémy se vrací do Čech a své dojmy ze zemětřesení popisuje v knize "V Japonsku v dobách dobrých a zlých".


Trosky Grand Hotelu v Jokohamě

[Na začátek stránky]