Velikonoční koncert Stamicova kvarteta v kostele sv. Anežky na Spořilově.
|
Dne 16. dubna 2014 od 19:00 hod byl v kostele sv. Anežky uspořádán koncert Stamicova kvarteta s programem:
Josef Haydn: Sedm slov Vykupitelových na kříži
|
|
|
SEDM POSLEDNÍCH SLOV VYKUPITELE NA KŘÍŽI napsal Joseph Haydn na
objednávku pro katedrálu v Cádizu jako hudbu k velkopátečnímu rozjímání
o sedmi výrocích Ukřižovaného, jak je uvádějí evangelia. Její kvartetní
tvar neneí původní, je však ryzí a ušlechtilý (Haydn ho docílil velmi prostě
vypuštěním dechových hlasů a několika nevelkými úpravami v orchestrální
partituře); kvartetní literaturu obohacuje ojedinělým způsobem a přitom zcela
na úrovni Haydnových nejlepších kvartetů.
Introdukce (Maestoso ed Adagio)
INTRODUKCE otvírá cyklus drtivým patosem svého vstupního tématu. Zjitřené
ladění ustoupí vždy jen na okamžik melodické vroucnosti; k závěru však
setrvá skladba jaksi beznadějně ve své původní temné atmosféře.
Sonáta č. 1 (Largo)
„Bože, odpusť jim, neboť nevědí, co činí"
PRVNÍ SONÁTA má motto „Bože, odpusť jím, neboť nevědí, co činí;" její
zpřísahavé hlavní téma najde protějšek v chromaticky sestupující vedlejší
myšlence. Monologickou převahu prvních houslí poruší jen mezivěta,
stoupající v jakémsi odevzdání všemi hlasy.
Sonáta č. 2 (Grave e Cantabile)
„Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji"
DRUHÁ SONÁTA je nejslavnější větou souboru. Nad těžce kráčejícím
pohybem průvodných čtvrtí je melodie v ponuré c-moll hlavní myšlenkou;
jako vedlejší téma v jasné dur ji provází unášivé vlnění šestnáctinové fígurace
a zvonivé pizzicato. Úchvatný účin této proměny odpovídá mottu Amen
pravím tobě, ještě dnes budeš se mnou v ráji.
Sonáta č. 3 (Grave)
„Ženo, hle tvůj syn! Synu, hle matka tvá!"
TŘETÍ SONÁTA má dialogické ustrojení, jež jí dává - pří všem těžkém smutku -
ladění zvlášť jímavé a účastné; nejkrásněji vždy vstupem synkopické vedlejší
myšlenky, jež ztělesňuje smysl výroku Ženo, hle, syn tvůj-synu, hle, matka tvá.
Sonáta č. 4 (Largo)
„Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?
ČTVRTOU SONÁTU, nejtragičtější místo cyklu, naopak vyznačují osamělé
monology prvních houslí, budící dojem volání Bože můj, Bože můj, proč jsi
mne opustil!
Sonáta č.5 (Adagio)
„Žízním"
PÁTÁ SONÁTA rozvíjí drastický obsah jediného slova Žízním. Neústupná
setrvačnost drnkavých osmin vzbuzuje pocit vyprahlosti; nevzdají se jí ani
bouřlivé úseky, jež činí větu dramatickým těžištěm cyklu.
Sonáta č. 6 (Lento)
„Dokonáno jest'
ŠESTÁ SONÁTA se uvede tragickou hudební myšlenkou jakoby vytesanou do
kamene. Tento výraz si téma podrží, i když jeho protihráč, původně hravý
a bezmyšlenkovitý, nabude dravé útočnosti. Nečekaně drtivé zdůraznění
hlavní myšlenky před závěrem, konečné a neodvoaltelné, odpovídá představě
Dokonáno jest.
Sonáta č. 7 (Largo)
„Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého"
SEDMÁ SONÁTA (Ořče, v ruce tvé poroučím ducha svého} je po tomto
sošném patosu jakýmsi intimním doslovem. Velkolepé dějové napětí
předchozích obrazů ustupuje zde unavené odevzdanosti, jež dozní dlouhým,
jakoby vyčerpaným hynoucím závěrem.
Zemětřesení (Presto e con tutlá la forza)
Několik záběrů z koncertu:
ZEMĚTŘESENÍ do něho vpadá úderným unisonem. Ojedinělé hudební
zpodobnění přírodní katasrofy uzavírá cyklus jako protiváha jeho niterných
adagiových vět.
|
|