Aktuality


Planeta Venuše.
V první polovině února můžeme na západní obloze pozorovat velmi jasný objekt. Je to planeta Venuše. Je to po Slunci a Měsíci nejjasnější těleso oblohy. Dr Slouka dokonce pozoroval, jak sám v její záři vrhá stín.

Pohled na večerní únorové nebe (planety Venuše a Mars jsou nad západním obzorem, hvězda Rigel na východě patří do souhvězdí Oriona)

Dráha Venuše leží mezi Zemí a Sluncem, a tudíž Venuši nemůžeme nikdy vidět na opačné straně oblohy než Slunce. Na nebi se od polohy Slunce může odchýlit nanejvýš jen o 47 obloukových stupňů, a tuto odchylku nazýváme elongace.

vlevo - vysvětlení pojmu elongace, vpravo - vznik fází Venuše. Fáze Venuše poprvé pozoroval Galileo Galilei1)

Při vysoké elongaci svítí Slunce na planetu ze strany a ta pak vykazuje fáze, podobné měsíčním.



"Zrození Venuše" z mořské pěny od Botticelliho

Planeta Venuše je lidem známa od nepaměti. První písemné zprávy pocházejí už od starých Sumerů a Babyloňanů. V Mezopotamii se v té době konala už její velmi důkladná pozorování, o kterých můžeme číst na zachovalých klínopisných tabulkách.

Jméno a mytologie
Venus, počeštěné jméno Venuše, znamená původně půvab, krásu, vděk a vnady. Kult Venuše se vyvinul z modelu mezopotamské bohyně Ištar. Nejprve pod řeckým vlivem se stala bohyní Afroditou. Ta se podle Hésioda narodila z mořské pěny potom, co Kronos vykastroval jejího otce Urana a genitalie vhodil do moře. Tam jimi byla oplodněna mořská pěna. Vítr posléze Afrodité odnesl na řecký ostrov Kypr, kde vstoupila na pevnou zem. Patřila mezi nejvýznamnější bohyně2), doprovázená družinou, z níž je nejznámější bůžek Eros.
Planeta se objevuje na obloze večer po západu Slunce a pak i ráno před jeho východem. Tento jev má za následek, že mnohé národy mají pro Venuši dvě pojmenování a to v závislosti na době, kdy byla planeta pozorována. Staří Řekové nazývali Venuši Hesperos (Večernice) pro její objevení večer anebo ráno Fósforos (Světlonoš). V češtině se vyskytuje podobné dvojité pojmenování – Večernice anebo Jitřenka. Jitřenka má ovšem i další pojmenování, která známe z lidových písní:

Do bílého rána, než Denice vyjde,
než pro mně má milá do hospody příjde.

Já bych přenocoval, sivá holubička,
kdybys mně vzbudila, než vyjde Zornička.


Jméno Venus se původně používalo pro staroitalskou bohyni jara a probouzející se přírodu a až později bylo dáno i bohyni krásy. Někdy ve 3. století př. n. l. po první punské válce došlo u Římanů ke ztotožnění římské bohyně s řeckou bohyní lásky Afroditou (v Římě Venus) a tak druhá planeta od Slunce nese název Venuše.
Díky malému vzdalování Venuše od Slunce je dosti často možno pozorovat Venuši s ranným Měsícem, který se nachází také blízko Slunce. Na obrázcích jsou takové úkazy fotografované ze Spořilova:



Foto 3.12.2016 v 16:40 hod

Měsíc s popelavým svitem nad sokolovnou

Základní údaje
    Elementy dráhy (Ekvinokcium J2000,0)
    • Velká poloosa 108 208 926 km 0,723 331 99 AU
    • Výstřednost 0,006 773 23
    • Perihel 107 476 002 km 0,718 432 70 AU
    • Afel 108 941 849 km 0,728 231 28 AU
    • Perioda (oběžná doba) 224,700 96 dní
    • Synodická perioda 583,92 dní
    • Sklon dráhy - k ekliptice 3,394 71°
    • Délka vzestupného uzlu 76,680 69°
    Fyzikální charakteristiky
    • Rovníkový průměr 12 103,7 km
    • Polární průměr 12 103,7 km
    • Hmotnost 4,868 5×1024 kg (0,815 Zemí)
    • Povrchová teplota - průměr (464 °C) 737 K
    • Atmosférický tlak 9 321,8 kPa
    • Složení atmosféry: Oxid uhličitý ~96,5 %


---------------------------------------
1) Fáze Venuše objevil Galileo Galilei v březnu 1610. Svůj objev skryl do anagramu:
Haec immatura a me jam frustra leguntur, oy, který zaslal 11.12.1610 toskánskému velvyslanci v Praze Gilianovi de' Medici, aby ho předal Keplerovi. Kepler však anagram nedokázal rozluštit a poslal tedy Galileovi žádost o výklad. Ten mu za tři týdny odpověděl:
"Cynthiae figuras aemulatur mater amorum" ("Matka lásky napodobuje fáze Cynthie"). Matka lásky je synonymem pro Venuši a Cynthie je další jméno bohyně Artemis, která v řecké mytologii představuje bohyni Měsíce.


2) Díky Homérovu svědectví vstoupila Afrodité do pozemských dějin zejména svou angažovanosti v Trójské válce. Začlo to ovšem ještě předtím. Bohyně sváru Eris nebyla pozvána na svatbu. Aby se pomstila, utrhla ze zahrady Hesperidek zlaté jablko a s nápisem "Té nejkrásnější" hodila jablko oknem mezi svatebčany. Bohyně Héra, Athéna a Afrodité se cítily příjemci jablka a když se nemohly dohodnout, zvolily si za arbitra pastýře Parida, který pásl stáda na hoře Idě. Za Paridův výrok, že je nejkrásnější bohyní z trojice svářících se bohyň, mu Afrodité nabídla nejkrásnější z žen, a to Helenu z Argu, manželku spartského krále Meneláa. Pomohla mu ji unést do Tróje, ale Meneláos se s tím nehodlal smířit a sebral stotisícové vojsko proti Tróji. Afrodité se sice pokusila Trójanům pomáhat, ale boj nebyl její silnou stránkou. Stačilo pak jen škrábnutí kopím od achajského vojevůdce Dioméda a Afrodité z bojiště prchla. Po několikaletém boji zahynul i Paris a Trója padla.