Aktuality

    Nad západním obzorem lze večer spatřit planetu Venuši.


  Venuše nad spořilovskou sokolovnou (pohled z ulice Severozápadní V.)

  Mythologie


  A. Botticelli: Zrození Venuše z mořských pěn

Římská bohyně krásy a lásky Venuše - její původ je odvozován od staroitalské bohyně jara a oživení přírody. Na její proměnu v bohyni lásky a krásy měl nejspíše vliv řecký kult Afrodíty provozovaný v jižní Itálii. Jak přesně došlo k proměně z bohyně jara a přírody na bohyni lásky, to nebylo jasné ani samotným Římanům. V otázce původu Afrodíty nebyly řecké mýty jednotné, za to původ římské Venuše je deklarován jednoznačně: jejím otcem je bůh nebe Caelus. Caelus - řecký Úranos (vládce nad světem po prvotním Chaosu) - byl převzat Římany od Řeků. Podle Římanů byl Caelus synem boha Aethera - podle Řeků byl Úranos synem matky země Gaie, ta jej porodila sama ze sebe, tedy bez otce. Římané Caela pokládali za otce nejen bohyně Venuše, ale i boha Saturn ( řeckého Krona).
Řecká bohyně Afrodíta, kterou si Římané přisvojili a nazvali ji Venuše, má původ v maloasijském náboženství a pochází pravděpodobně ze syrskofoinické bohyně Astarty. Astarta je odvozována od asyrsko-babylonské bohyně lásky Ištar. Řekové ji převzali už v nejstarších dobách. Do Řecka pronikla asi přes ostrovy Krétu a Kythéru, kde byl její kult nejsilnější. Byli jí zasvěceny myrta, růže, jablko, mák, holubice, delfín, vlaštovka a lípa. Své bohyni postavili Řekové velkolepé chrámy nejen na Knidu, Pafu, Korinthu, Alabandě, Kóu, ale i jinde. Z řeckých osad se pak kult Afrodíty rozšířil do Říma, kde byla ztotožněna se staroitalskou bohyní jara, a jako Venuše uctívána podobně jako v Řecku Afrodíta.
Obzvláštní úctě se Venuše těšila za vlády Caesara a Augusta. Pocházeli z rodu Juliů a ti odvozovali svůj původ od Venuše. Podle pověsti byl zakladatelem tohoto rodu Iulus neboli Ascanius. Ascanius měl být synem vůdce trojských přistěhovalů do Itálie Aenea a vnukem bohyně Venuše a dardanského krále Anchísa. Venuše měla na Juliově fóru v Římě svůj chrám. Ten jí dal vystavět Caesar roku 48 př. n. l. jako Venuši Roditelce. Několik sloupů se z něj dochovalo dodnes. Poblíž Kolosea měla společný chrám s bohyní Romou. Tento společný chrám, dvojchrám, tedy vlastně dva chrámy pod společnou střechou byl největším chrámem na území antického Říma. Jeho míry byly: 110 m x 53 m. Tento svatostánek nechal vystavět císař Hadriánus, jenž ho v roce 121 n.l. osobně vysvětil. Do jeho pozůstatků je zčásti vestavěn chrám Santa Francesca Romana ze 12. století.
  A. Bougurereau: Zrození Venuše z mořských pěn
  Alexandros z Antiochie, cca 130 př. n. l.
  Photo_space_venus_1_891-56688

Základní údaje:
    Elementy dráhy (Ekvinokcium J2000,0)
    • Velká poloosa 108 208 926 km 0,723 331 99 AU
    • Výstřednost 0,006 773 23
    • Perihel 107 476 002 km 0,718 432 70 AU
    • Afel 108 941 849 km 0,728 231 28 AU
    • Perioda (oběžná doba) 224,700 96 dní
    • Synodická perioda 583,92 dní
    • Sklon dráhy - k ekliptice 3,394 71°
    • Délka vzestupného uzlu 76,680 69°
    Fyzikální charakteristiky
    • Rovníkový průměr 12 103,7 km
    • Polární průměr 12 103,7 km
    • Hmotnost 4,868 5×1024 kg (0,815 Zemí)
    • Povrchová teplota - průměr (464 °C) 737 K
    • Atmosférický tlak 9 321,8 kPa
    • Složení atmosféry: Oxid uhličitý ~96,5 %


 


[Na začátek stránky]