Spořilov: Aktuality

Velikonoční koncert Stamicova kvarteta v kostele sv. Anežky na Spořilově.



Dne 20. dubna 2011 od 19:00 hod byl v kostele sv. Anežky uspořádán koncert Stamicova kvarteta
(Jindřich Pazdera - 1. housle, Josef Kekula - 2. housle, Jan Pěruška - viola, Petr Hejny - violoncello)
Josef Haydn: Sedm slov Vykupitelových na kříži


SEDM POSLEDNÍCH SLOV VYKUPITELE NA KŘÍŽI napsal Joseph Haydn na objednávku pro katedrálu v Cádizu jako hudbu k velkopátečnímu rozjímání o sedmi výrocích Ukřižovaného, jak je uvádějí evangelia. Její kvartetní tvar neneí původní, je však ryzí a ušlechtilý (Haydn ho docílil velmi prostě vypuštěním dechových hlasů a několika nevelkými úpravami v orchestrální partituře); kvartetní literaturu obohacuje ojedinělým způsobem a přitom zcela na úrovni Haydnových nejlepších kvartetů.

Introdukce (Maestoso ed Adagio)
    INTRODUKCE otvírá cyklus drtivým patosem svého vstupního tématu. Zjitřené ladění ustoupí vždy jen na okamžik melodické vroucnosti; k závěru však setrvá skladba jaksi beznadějně ve své původní temné atmosféře.

Sonáta č. 1 (Largo) „Bože, odpusť jim, neboť nevědí, co činí"
    PRVNÍ SONÁTA má motto „Bože, odpusť jím, neboť nevědí, co činí;" její zpřísahavé hlavní téma najde protějšek v chromaticky sestupující vedlejší myšlence. Monologickou převahu prvních houslí poruší jen mezivěta, stoupající v jakémsi odevzdání všemi hlasy.
Sonáta č. 2 (Grave e Cantabile) „Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji"
    DRUHÁ SONÁTA je nejslavnější větou souboru. Nad těžce kráčejícím pohybem průvodných čtvrtí je melodie v ponuré c-moll hlavní myšlenkou; jako vedlejší téma v jasné dur ji provází unášivé vlnění šestnáctinové fígurace a zvonivé pizzicato. Úchvatný účin této proměny odpovídá mottu Amen pravím tobě, ještě dnes budeš se mnou v ráji.
Sonáta č. 3 (Grave) „Ženo, hle tvůj syn! Synu, hle matka tvá!"
    TŘETÍ SONÁTA má dialogické ustrojení, jež jí dává - pří všem těžkém smutku - ladění zvlášť jímavé a účastné; nejkrásněji vždy vstupem synkopické vedlejší myšlenky, jež ztělesňuje smysl výroku Ženo, hle, syn tvůj-synu, hle, matka tvá.
Sonáta č. 4 (Largo) „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?
    ČTVRTOU SONÁTU, nejtragičtější místo cyklu, naopak vyznačují osamělé monology prvních houslí, budící dojem volání Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil!
Sonáta č.5 (Adagio) „Žízním"
    PÁTÁ SONÁTA rozvíjí drastický obsah jediného slova Žízním. Neústupná setrvačnost drnkavých osmin vzbuzuje pocit vyprahlosti; nevzdají se jí ani bouřlivé úseky, jež činí větu dramatickým těžištěm cyklu.
Sonáta č. 6 (Lento) „Dokonáno jest'
    ŠESTÁ SONÁTA se uvede tragickou hudební myšlenkou jakoby vytesanou do kamene. Tento výraz si téma podrží, i když jeho protihráč, původně hravý a bezmyšlenkovitý, nabude dravé útočnosti. Nečekaně drtivé zdůraznění hlavní myšlenky před závěrem, konečné a neodvoaltelné, odpovídá představě Dokonáno jest.
Sonáta č. 7 (Largo) „Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého"
    SEDMÁ SONÁTA (Ořče, v ruce tvé poroučím ducha svého} je po tomto sošném patosu jakýmsi intimním doslovem. Velkolepé dějové napětí předchozích obrazů ustupuje zde unavené odevzdanosti, jež dozní dlouhým, jakoby vyčerpaným hynoucím závěrem.
Zemětřesení (Presto e con tutlá la forza) Několik záběrů z koncertu:

    ZEMĚTŘESENÍ do něho vpadá úderným unisonem. Ojedinělé hudební zpodobnění přírodní katasrofy uzavírá cyklus jako protiváha jeho niterných adagiových vět.










[Na začátek stránky]