Založení školy, školní budova
Vyučování na zdejší škole bylo zahájeno 20. září 1897, kdy byly slavnostně otevřeny první dvě třídy tzv.c.k. reálky na Žižkově. Žižkov byl od r. 1881 samostatným městem, které v té době rostlo nejrychleji ze všech měst v Čechách, a v r. 1900, tj. zhruba v době založeni reálky, měl již 59326 obyvatel. Žižkov byl navíc městem ryze českým. Obecní zastupitelstvo města Žižkova podalo již r. 1892 žádost o zřízení nižšího reálného gymnázia, ale teprve po čtyřech letech bylo jednání o zřízení střední školy korunováno úspěchem a výnosem vídeňské vlády z 24. října 1896 povoleno založeni střední školy-reálky. Žižkovská obec se však musela zavázat, že postaví budovu vlastním nákladem, že ji bude udržovat v řádném stavu, opatří školní inventář a zřídí byt pro ředitele.
Vyučování v prvních dvou třídách začalo r. 1897 v budově žižkovské radnice na Havlíčkově nám., protože nynější budova na Sladkovského nám. byla otevřena až 17.září 1899. Se stavbou zdejší školní budovy se začalo na jaře 1898 na území bývalého dvorce Reismanky pod vedením architekta Motejla¹⁾ a prakticky za jediný rok byla stavba hotova nákladem 250 000 zlatých. Na nové budově se třpytil zlatý nápis Obecní dům města Žižkova, nápis, který měl dokumentovat, že jde o obecní majetek, nikoliv o c.k. státní budovu. Budova sama byla postavena v novorenesančním slohu tak, že z centrální části vybíhají dvě stejně dlouhá křídla.
Vnější výzdoba je střídmá, nad okny jsou vodorovné římsy, přízemí je zdobeno rustikou, v průčelí nad vchodem jsou umístěna jména některých významných osobností našeho kulturního života v minulosti. Budova patří k významnějším stavebním památkám na Žižkově i k přednějším stavbám novorenesančního období v Praze.
Vnější rámec budovy byl v minulosti ještě podtržen zřízením parčíku před budovou. Tento parčík byl péčí Obvodního úřadu Prahy 3 před dvěma roky obnoven, čímž se bezprostřední okolí školy výrazně zlepšilo.
Původně byly ve třídách pouze prkenné podlahy, ve třídách se topilo v kamnech uhlím, chodby nebyly vytápěny, ve třídách nebyl vodovod. Teprve po 2. světové válce byla budova postupně restaurována a modernizována. Ve škol. roce 1959/60 byly do všech místností položeny parketové podlahy, v téže době byl do všech tříd zaveden vodovod. Další velkou úpravou, která na škole proběhla, byla instalace ústředního topení ve škol. roce 1960/61. Třídy byly postupně vybaveny novým nábytkem, v suterénu zřízeny šatny, nařízeno přezouvání žáků. Aula školy, původně školní kaple, dostala nový nábytek a osvětlení, byla adaptována na slavnostní shromaždiště žáků, rodičů a sál pro divadelní představení, školní akademie. Také školní dvůr, který je vlivem okolní zástavby velmi malý, byl přeměněn na školní hřiště, a to většinou svépomocí.
V posledních letech pak probíhala za plného provozu další modernizace a údržba školy. V r. 1991/92 byla provedena přestavba školní jídelny, byly zřízeny učebny výpočetní techniky, učebna hudební výchovy, nově vybavena laboratoř chemie, modernizován školní rozhlas. Ve škol. roce 1992/93 se uskutečnila celková rekonstrukce vodovodních rozvodů a sociálního zařízení. Jedna z největších úprav proběhla ve škol. roce 1994/95, kdy došlo k přestavbě kotelny z pevného paliva na zemní plyn. Touto úpravou bylo zajištěno pravidelné a přiměřené vytápění celé školy.
V r. 1996 byla na budově školy umístěna pamětní deska A.B.Svojsíkovi, zakladateli skautingu u nás. A.B.Svojsík působil na zdejší reálce v l. 1901 - 14 a založil zde v r. 1911 první oddíl skautu, junáků v našich zemích.
Jestliže se vnější podoba školní budovy od r. 1899 výrazně nezměnila, pak interiéry se změnily takřka k nepoznání.

Organizační vývoj
V prvním škol. roce 1897/98, kdy se vyučovalo pouze v l. ročníku ve dvou paralelkách /l.A a l.B/, měla škola 68 žáků a učitelský sbor čítal tři členy: ředitele Frant. Šubrta, výpomocného učitele náboženství Ferd. Havlíka a prvního řádného profesora dr. Jindřicha Barvíře. Učilo se ve 2. poschodí radnice v provizorně upravených třídách, vybavených opotřebovaným nábytkem zakoupeným v c.k. akademickém gymnáziu v Žitné ulici.
Každým rokem se ústav postupně zvětšoval až do r. 1903/4, kdy byl kompletní, tj. měl sedm ročníků se dvěma paralelkami, tedy celkem 14 tříd s více než 580 žáky. V tomto škol. roce opustili tehdejší reálku první absolventi (celkem 35). Také profesorský sbor se rozrůstal a čítal přes 30 členů. Do úspěšně se rozvíjející pedagogické i kulturně osvětové činnosti školy zasáhla l.světová válka, která si vyžádala značné oběti z řad žáků a absolventů (52 padlých) i profesorů (3 oběti).
Po l. světové válce byla budova krátkou dobu obsazena vojskem, takže se vyučovalo v budově gymnázia v Kubelíkově ulici, po vyklizení budovy se opět práce školy konsolidovala. Počet žáků v l. 1918-38 kolísal, nejvyšší byl ve škol. roce 1923/24 -celkem 674 žáků, nejmenší ve škol. roce 1930/31 - celkem 300 žáků. Také počet tříd se měnil v závislosti na počtu žáků, v průměru měla tehdy žižkovská reálka 14 tříd.
Potom přišla kapitola v dějinách školy nejtěžši-nacistická okupace. Tomuto období a památce žáků, absolventů i učitelů, kteří v této době zahynuli, byla věnována podstatná část jubilejního almanachu k 50. výročí založení školy v r. 1947. Podle tohoto almanachu zahynuli v koncentračních táborech, na barikádách, v partyzánských bojích i na popravišti 42 žáci a absolventi a 4 profesoři školy. Díky pevnému postoji učitelského sboru, žactva, rodičů i vedení ředitele dr. Jos. Mrázka obstál ústav čestně i v této těžké zkoušce.
Za okupace v r. 1943/44 došlo k první velké změně v organizační struktuře školy. V souvislosti s rušením sedmitřídnich reálek byla také žižkovská reálka přeměněna na osmileté reálné gymnázium. Toto Státní reálné gymnázium v Praze 11, jak se naše škola potom nazývala, získalo v roce 1947 jako jedna z osmi středních škol v Čechách za své vynikající pracovní a výchovné výsledky zvláštní uznání ministerstva školství.
Po vydání zákona o jednotné škole v r. 1948 bylo na naší škole od roku 1950 zřízeno čtyřleté gymnázium pro mládež starší patnácti let. Původně mělo 8-9 tříd s 320 žáky. Počet členů profesorského sboru se pohyboval kolem dvaceti.. Gymnázium se v této době dělilo o školní budovu ještě se 3. národní školou.
Již v r. 1953 byl náš Školský systém upraven znovu, a to vytvořením osmiletých a jedenáctiletých škol. U nás byla zřízena 12. jedenáctiletá škola, která měla v prvním roce své existence, tj. ve škol. roce 1953/54, celkem 22 tříd s 816 žáky (z toho na tzv. třetím stupni studovalo 200 žáků v pěti třídách). Tento stav zůstal zachován až do škol. roku 1959/60, snad jen s tím rozdílem, že se postupně zvětšoval počet tříd tzv. třetího stupně.
Ve škol. roce 1959/60 došlo k další významné změně spojením třetího stupně naši školy se třetím stupněm školy v Kubelíkově ulici (bývalé žižkovské gymnázium), takže naše škola měla potom pouze 16 tříd tzv. třetího stupně.
Tím byl položen základ dalšímu typu střední školy-SVVŠ (střední všeobecně vzdělávací školy) s tříletým studiem. Tato zde existovala po dobu deseti let. Počet žáků se v této době pohyboval mezí 600 až 700, počet tříd kolísal od 16 do 20, počet profesorů od 40 do 50. Od škol. roku 1971/72 se stala naše škola čtyřletým gymnáziem.
Od počátku škol. roku 1994/95 začalo pak naše gymnázium jako první v Praze 3 přecházet na gymnázium víceleté, takže v současnosti dokončuji u nás studium žáci čtyřletého gymnázia a studium začínají žáci víceletého gymnázia /prima, sekunda, tercie, kvarta../.
Na závěr tohoto přehledu několik snad zajímavých údajů o počtu a složení žactva a učitelského sboru. Z počátku byl náš ústav pouze chlapecký, první dívka se objevila mezi našimi žáky až ve škol. roce 1908/9 a byla to privatistka Olga Barvířová. Ve škol. roce 1910/11 byly mezi žáky celkem tři dívky, privatistky /extemistky/. Mezi řádnými žáky se objevily dívky až po r. 1918, po vzniku ČSR. Počet dívek na škole pak kolísal mezi 30 až 100, takže tvořily 10% až 20% žactva. Dnes tvoří dívky naopak asi 60% počtu žáků.
Zvýšil se také každoroční počet absolventů naší školy. Jestliže v prvních 50 letech trvání školy, tj. do r. 1947, absolvovalo ročně v průměru 44 žáků, činil v posledních letech tento počet 100 až 150 absolventů.
Také složení profesorského sboru se značně změnilo. Do r. 1947 působilo na škole celkem 435 profesorů, z čehož bylo pouze 58 žen /14%/, dnes mají naopak v pedagogickém sboru ženy převahu, mužská část kolísá kolem 20%.

Pedagogický sbor
Přehled vývoje pedagogického sboru uvádíme příhodou, kterou zachytil prof. Jar. Soukup ve svém článku k 40. jubileu školy /r. 1937/.
Na počátku tohoto století usilovali čeští politikové o zřízeni druhé české university. Rakouské úřady namítaly, že pro ni nemáme dostatek vhodných profesorů. "Mýlíte se," řekl prý tehdy neohrožený ředitel Bílý knížeti Thunovi, mistodržiteli Král. českého, "dám jí své profesory ze žižkovské reálky." Zamyslíme-li se dnes nad tímto výrokem a ověříme-li si jej fakty, jsme nuceni mu přiznat určitou oprávněnost. Již před l. svět. válkou i po ní působila totiž na škole celá řada významných osobností našeho vědeckého a kulturního života, z nichž mnozí skutečně později dosáhli vysokoškolské katedry. Můžeme začít hned prvním řádným profesorem školy dr. J. Barvířem, který se stal profesorem Karlovy university a zakladatelem vědecké petrografie u nás, působil zde zeměpisec a cestovatel E. Fait, významný historik dr. F. Hýbl, dr. B. Mašek, fyzik a astronom, později ředitel hvězdárny v Ondřejově, krátce zde učil dr. J Chlumský, průkopník vědecké fonetiky, později profesor UK , a Pavel Váša, známý spoluautor Slovníku jazyka Českého.Před první světovou válkou se zde setkáváme se zakladatelem naší mykologie dr. F. Smotlachou, pozdějším profesorem UK, s režisérem Národního divadla, romanistou a bohemistou M. Svobodou, Fr. Bílým, autorem Slovesnosti jazyka českého, dr. J.V. Klímou, významným komeniologem, pozdějším docentem UK, zeměpiscem Fr. Machátem, s Karlem Myslbekem, romanistou a germanistou, nadaným malířem. Poměrně dlouhou dobu učili na zdejší škole dva významní znalci českého jazyka: dr. Fr. Ryšánek, pozdější universitní profesor a akademik, a dr. Q. Hodura, pozdější profesor Pedagogické fakulty UK.
V letech 1909-1914 hostila naše škola další významnou osobnost, a to dr. A. Pražáka, který se později stal profesorem české řeči a literatury na UK a byl také významným činitelem protifašistického odboje, předsedou České národní rady v roce 1945.
Nesmíme zapomenout ani na zakladatele skautingu u nás A.B. Svojsíka, který zde působil v letech 1901-1914.
Také po první světové válce měla naše škola štěstí na některé přední vědecké pracovníky. Byl to například dr. O. Zich, estetik, později profesor UK, malíř a ilustrátor V. Sychra, později profesor AVU, zeměpisec dr. J. Kunský, rovněž profesor UK. Z téže doby uveďme ještě ředitele školy dr. M. Smoka, autora řady učebnic a sbírek z matematiky a fyziky.
Není proto divu, že si především v době před první světovou válkou získala škola název "Žižkovská Sorbonna".
Po druhé světové válce se situace středních škol značně změnila. Vědecká a odborná činnost se stále více soustřeďovala na vysokých školách a vědeckých ústavech, střední školy se zaměřovaly spíše na činnost výchovnou a vzdělávací. Také v tomto období dosáhla naše škola právě v této výchovně-vzdělávaci činnosti řady úspěchů. Na škole se rozvíjela rozsáhlá činnost zaměřená na modernizaci vyučovacích postupů, modernizaci výuky cizím jazykům, češtině a matematice. V rámci těchto výzkumů se na škole uplatňovalo problémové vyučování, skupinové vyučování.
V roce 1966 se stala naše škola jednou z prvních škol v republice, které byly přidruženy systému škol UNESCO. V rámci tohoto systému navázala styky s mnoha zahraničními školami.
Řada profesorů školy předávala a předává i dnes své zkušenosti prakticky každoročně formou pedagogických čtení nebo článků v odborných časopisech. Někteří se stali i úspěšnými autory učebnic.

Rodičovské sdružení
Celá výchovně-vzdělávaci činnost školy by se neobešla bez spolupráce a podpory rodičů, organizovaných od 1.července 1939 v rodičovském sdružení. Rodičovské sdružení od svého založení rozvíjelo mnohostrannou činnost, řada rodičů pomáhala v zájmových kroužcích, ve vedení žákovského divadla Jako konzultanti studentských samostatných prací, při exkurzích, zájezdech, výletech, brigádách aj. Rodičovské sdružení poskytovalo zejména po válce finanční podporu sociálně slabším žákům, podporovalo kulturní, tělovýchovnou i další zájmovou činnost žactva. Naše rodičovské sdružení získalo již v roce 1947 zvláštní uznání Ministerstva školství "za vzornou činnost a příkladný vliv na jiná rodičovská sdružení". Od roku 1994/1995 působí na škole na místě dřívějšího SRPŠ (Sdružení rodičů a přátel školy) Společnost příznivců gymnázia Sladkovského (SPGS). SPGS je zřizovatelem Nadace gymnázia Sladkovského.

Žáci, absolventi
Žáci bývalé žižkovské reálky pocházeli většinou ze Žižkova, po roce 1945 přibývalo žáků z ostatních pražských čtvrtí i z pražského okolí. Měnil se i poměr chlapců a dívek, dívky získávaly postupně převahu.
Vznikaly i první pokusy o vytvoření studentské samosprávy, a to již po roce 1918, ale tehdy se prý samospráva neosvědčila, byla zrušena výnosem ministerstva v roce 1919 (výnos "o zavedení pořádku a kázně mezi žactvem"). K novým pokusům došlo až v roce 1936/1937, kdy si žáci tehdejší VI. A a VI.B zavedli samosprávu jako první v Zemi české. Po roce 1945 vznikla na škole organizace ČSM, později SSM, která sice představovala jistou samosprávu, měla však v mnohém odlišné postavení a úlohu než dřívější studentská samospráva.
Na škole se rozvíjela bohatá zájmová činnost studentů již od dob reálky.Snad nejstarší tradici má dramatický kroužek, který vznikl před druhou světovou válkou, rozvíjel svou činnost za protektorátu i po válce a působí na škole dodnes. Jeho představení probíhají v aule školy a těší se neustále pozornosti žáků i rodičů. Připomeňme, že naši školu navštěvovala řada talentovaných žáků, kteří se později věnovali herectví jako svému povoláni (například: Lad. Potměšil, Ivan Vyskočil, Jitka Zelenohorská, Zuzana Geislerová). Z dalších známých herců, absolventů naší školy, připomeňme ještě Ilju Racka, Miroslava Moravce, ze starší generace Stanislava Neumanna. Ve škamnách zdejší reálky sedával i Jaroslav Marvan, který toto období svého života tak pěkně líčí ve svých vzpomínkách. Naši školu navštěvovala i herečka Lorna Homoláčková, provdaná Vančurová, matka prvních pražských čtyřčat.
Přes stísněné poměry se na naší škole rozvíjela zdárně tělovýchova a sport. Na škole existovala řada sportovních zájmových kroužků, naši žáci se v minulosti probojovali do celopražské středoškolské ligy odbíjené i košíkové, a dokonce několikrát zvítězili, kromě toho byli úspěšní i v jiných sportovních odvětvích. Připomeňme, že v naší tělocvičně začínali i někteří pozdější skvělí reprezentanti naší země, v košíkové např. D. Hubálková, J. Spejchalová, MUDr. Ptáčková-Klimešová, reprezentanti v kopané V. Samek a V. Kopecký, hokejový reprezentatot, intemacionál J. Trousílek a další. Na tomto místě sluší připomenout i dříve zmíněnou skutečnost, že na zdejší reálce byl v roce 1911 zásluhou Ant.Svojsíka založen první skautský oddíl v našich zemích. Činnost skautů (junáků) se tehdy těšila podpoře i dalších členů profesorského sboru. To, bohužel, nelze říci o podpoře studentů reálky, kteří v roce 1903 stáli u kolébky jednoho z nejstarších fotbalových klubů u nás, žižkovské Viktorie (R. Klapka, Jaroslav Mysík, And. Hušek).
V posledních letech se stal tradicí sportovní den školy, který probíhá každoročně na hřišti Sokola Žižkov. Soutěží v něm chlapci i děvčata v řadě atletických disciplín a zároveň je i soutěží tříd.
Rozvíjelo se a rozvíjí i výtvarné cítění a výtvarné vlohy žáků. Talentovaní žáci byli zapojováni do práce na výtvarných úkolech školy (výzdoba, příprava scén a podobně) a jejich kresby a malby zdobí stěny školní budovy. Z nejlepších prací je pak každoročně pořádána výstava v učebně výtvarné výchovy.
Ke studentům patřila odjakživa poezie. Naši mladí poetové si v 50. a 60. letech založili Klub mladých autorů, účastnili se řady soutěží a sklízeli v nich pěkné úspěchy. Některé básně uveřejňovali a uveřejňují i ve školních časopisech a v almanaších, které jsou vydávány péčí vyučujících českého jazyka. Ze známějších spisovatelů a básníků, kteří vystudovali naši školu, uveďme alespoň Ondřeje Neffa, publicistu a autora sci-fi literatury, Hanu Kofránkovou, režisérku a recitátorku, Markétu Hojnou, básnířku, Martina Vopěnku, spisovatele a nakladatele.
Výborným zrcadlem života školy, názorů studentů, hodnocení různých školních akcí i literámi tvorby se staly školní časopisy. Od roku 1947 nebylo téměř roku, aby si studenti nevydávali školní časopisy pod nejrůznějšími názvy, jako "Schola ludus", "Hlasy z tunelu", "Ariston", "Naše hlasy" a jiné. S rychlým střídáním generací přecházel vždy časopis do nových rukou, začínalo se znovu, často chyběla návaznost. V poslední době vycházel nepravidelně časopis "Hlodyzont" a "Sklad".
Pod střechou našeho ústavu nepřestala také znít hudba. Při různých oslavách, před vánočními svátky, na školních akademiích zněla hudba klasická i moderní, hráli a zpívali školní orchestry, soubory i jednotlivci. Ostatně i v tomto oboru máme několik vynikajících hudebníků, u nichž se zájem o hudbu projevil již v době studia na naší škole. Byl to například: klavírní virtuos Jan Panenka, houslista Jaroslav Kůta, violoncellista Chuchro, zpěváci Klimeš a |irák, skladatel Miloš Holeček, zakladatel Dismanova souboru Miloslav Disman, z mladších pak skladatel a hudební kritik Milan Slavický, operní zpěvačka Kateřina Kachlíková. Absolventem naší školy je i dnes populární zpěvák Janek Ledecký.
Jednou z nejvýznamnějších součástí zájmové činnosti se stala soutěž samostatných prací žáků. Byla na naší škole založena jako na jedné z prvních středních škol již v roce 1958. Cílem soutěže bylo, aby si žáci ověřili své síly a schopnosti ve vědeckém oboru, o který měli zájem, a naučili se aktivně na vyšší úrovni prožít volný čas. Nejlepší samostatné práce byly později po vzniku soutěže SOČ (Středoškolská odborná Činnost) zařazovány do této soutěže. Naši žáci v ní získali řadu předních umístění v městském i celostátním kole, zejména v oboru historie.
Celkově se dá říci, že absolventi školy odcházeli do života dobře připraveni, většina se jich vždy ke škole hlásila a hlásí i po jejím ukončení. Mnozí dosáhli významných úspěchů v řadě oborů.
Některé z nich jsme již jmenovali, z ostatních připomeňme ještě pozdější vysokoškolské profesory J. Jiráka, V. Kosila, M. Hodurovou, Jar. Králíčka, Václava Bělehradského. Mezi sochaři zaujímá významné místo náš absolvent Olbram Zoubek, mezi kreslíři, karikaturisty Miroslav Kernel. Jsme ochopitelně hrdí na naše absolventy, na generála Churavého a Paďouka, kteří jako účastníci protifašistického odboje v řadách ON (Obrany národa) zahynuli za druhé světové války. Je možné, že jsme na některé významné absolventy v našem přehledu historie školy zapomněli, omlouváme se jim a slibujeme, že v almanachu příštím vše napravíme.
Přejeme si, aby i v budoucnosti další absolventi naší školy navazovali na její dobrou tradici, kterou si za uplynulých sto let vytvořila.

----------------------------------
¹⁾ Jindřich Motejl byl vrchní městský inženýr na Žižkově. Narodil se v roce 1861 ve Smidarech. V letech 1878-82 studoval inženýrské stavitelství na české technicev Praze. Vstoupil do obecních služeb a v r. 1897 je již zmiňován jako městský (žižkovský) inženýr, který vyhotovil plány nejen c.k. vyšší reálky, postavené v l. 1898-99 na Sladkovského nám. čp. 900/XI, ale v r. 1911 vyhotovil plány na výstavbu domu čp. 1224/XI v dnešní Kubelíkově ul., který byl postaven v letech 1913-14. Dále upravoval žižkovskou kapli pro kulturní účely na tzv. Masarykovu síň. Budova dnes hostí divadlo Járy Cimrmana.