41. ODDÍL SPOŘILOV
HLAVNÍ STRÁNKA
Z ČINNOSTI ODDÍLU
VŮDCOVÉ
KLUBOVNA
SEZNAM ČLENŮ
TÁBOR NOUZOV 1944
TÁBOR KRALOVICE 1945
TÁBOR ZÁBLATÍ 1947
TÁBOR PÁRNICA 1948
TÁBOR MASTNÍK 1949
TÁBOR PRIBYLINA 1950

ANTONÍN KRÁL 1888-1952


 


Narodil se 25.10.1888 v Praze a zemřel 26.4.1952. Bohužel doba nedovolila uspořádat mu skautský pohřeb. Přezdívku AKELA dostal po vlkovi z Kiplingovy Knihy džungle.

O svých začátcích ve skautu píše:

Za mých mladších let neznal jsem skauting vůbec. Až do prvé světové války skautů bylo velmi málo a pojem rekreace tehdy lidé neznali.

Já chodíval na výlety s kamarády. Z výletů větších pamatuji se na cestu Kokořínským údolím. Největším mým podnikem byl výlet na Bezděz, který jsem konal sam.

Za první světové války jako zajatec a později jako zahraniční voják shlédl jsem přírodu cizích zemí. Má obava, že naše příroda se mi již nebude líbit byla neoprávněná. Znovu procházel jsem našimi krajinami sám i s manželkou. Tehdy měla turistika u nás největší rozmach.

Když v roce 1931 byl u nás sjezd slovanských skautů, navštívil a prohledl jsem si jejich velký stanový tábor ve Stromovce. To bylo mé první setkání se skauty. Pak kdysi na výletě potkal jsem skupinku hochů s nimiž byl mladší člověk, jejich vedoucí.

Šel jsem chvíli za nimi, mluvili o přírodě a o svých různých příhodách na cestách. Měl jsem sám různé zkušenosti i znalosti ze svých cest, zamyslil jsem se a vzpoměl si co chlapců ve městě tropí jen neplechy, poněvadž nemají kam jít. Jsa členem Sokola ve Spořilově, žádal jsem náčelníka, by mne přihlásil do kursu pro táboření, pořádaný Československou obcí sokolskou. Zatím nemyslel jsem na skautování, spíše na mládež sokolskou. Br. náčelník vzal to úředně a odmítl mne přihlásiti, poněvadž nemám zkoušku pomahatelskou.

Po všesokolském sletu v r. 1936 zajel jsem na Slovensko a zúčastnil se sokolského tábora ve Slovenském Ráji. Byl to tábor spíše rodinný v dřevěných budovách. Jen mládež měla několik stanů, jinak byla odkázána sama na sebe a neměla žádného vedoucího.

Příští, rok byl už neklidný /1939/. Nepamatuji se již, jak se mi dostala clo rukou brožura o Lesních školách. Myslím, že jsem tehdy ani nevěděl, co ta Lesní škola je. Jen to mi bylo jasno, že zde je příležitost získati přípravu pro práci s mládeží. Napsal jsem přihlášku, ale byl jsem však odmítnut. Škola byla pro vedoucí katolických oddílů, což v seznamu nebylo uvedeno. To mne neodstrašilo, psal jsem přihlášku do jiné, t.j. Západočeské oblasti a za pár dní jsem již odjížděl na rakovnicko, kde na potoce Javornici se škola konala.

Vedoucím, byl br. Kulhánek , pozdější velitel Západočeské oblasti, člověk přímý a řízný. A hned při uvítání mi řekl: "Bratříčku, jsi starší nežli já, ale budu ti tykati" Samozřejmě jsem souhlasil. Účastníků Lesní školy bylo 37, téměř samí mladí hoši. Byli jsme po dvou ve stanech, měl jsem dobrého společníka, který mne do skautských znalostí zasvěcoval.

Kázeň tehdy byla přísná, práce hodně, od rána do večera, a kdo chtěl stačiti, musel některou soutěž dělati třeba do noci. Byl jsem tu však velmi rád. Byly to snad nejlepší chvíle v životě, na něž dodnes vzpomínám a s br. Kulhánkem si občas píši.

l úspěch jsem měl při celkové soutěži. Mezi 37 posluchači umístil jsem se jako osmý.

Při zakončení Lesní školy, při táborovém ohni k němuž byl příchod pod hořícími pochodněmi, složen byl každým účastnikem slib, věnovati se naší mládeži.

Po návratu domů jsem uvažoval, jak založit na Sořilově oddíl. Hledal jsem pomocníka, t.j. svého zástupce, hledal jsem místnost pro schůzky. Chlapce jsem pohromadě měl, poněvadž jsem v posledních dvou až třech letech před II. Světovou válkou navázal styky se školní mládeží a pak občasné chodíval s nimi na výlety i do museí. Nebylo to nic organizovaného, jednou přišli ti, podruhé třeba jiní.. Nejčastějšími a horlivými účastníky byli bratři Borek a Zdeněk Vernerovi.

Teprve deštivá neděle 19. listopadu 1939 rozhodla. Sešli jsme se u mne v bytě a oddíl byl založen.

Pokud se týče založení oddílu vykonal jsem veškeré práce sám, další pak konali jsme společně s br. zástupcem Blechou. Vyčkal jsem ještě do konce roku, pak jsem oddíl zaregistroval, dostali jsme číslo 41, které jsme nesli hrdě až do našeho rozpuštění Gestapem /v roce 1940/. Byli jsme prvým oddílem ve Spořilově.