HELENA SUKOVÁ (1940)

Když ve společnosti přátel fotografie zazní jméno spořilovské rodačky Heleny Sukové, ozve se zpravidla i echo tohoto jména - šachy. Neboť daleko za hranicemi nejen naší republiky, ale i celé Evropy a možná celé sluneční soustavy nenajdeme nikoho, kdo by toto téma fotograficky pojednal tak zasvěceně, láskyplně a tak vyčerpávajícím způsobem. Ironií osudu se totiž Helena Suková kdysi stala fotografkou z povolání, ale jejím koníčkem se na dlouhou dobu stala hra králů. Teprve daleko později objevila možnosti a kouzlo vlastní fotografické tvorby a to způsobilo, že mezi maturitou na vysoce prestižní grafické průmyslové škole v Praze a absolutoriem Institutu výtvarné fotografie Svazu českých fotografů je časová mezera dvaceti let.
Helena Suková ze zdánlivé nesourodosti obou svých lásek těží způsobem sobě vlastním - v jejích rukou totiž fotografie je hra, ve které rozhodují nejen hluboké znalosti, rozvaha a rutina, ale především tvůrčí invence, odvaha a fantazie. Dodejme, že fantazie často spojovaná s laskavým humorem, pro ženy ne zvláště typickým. Helena Suková totiž ve své fotografické tvorbě humorné situace nikoli vyhledává, ale vytváří.
Autorka vystavovala na mnoha samostatných výstavách doma i v zahraničí, např. na Slovensku, v Maďarsku a v Německu.
V rozsáhlém cyklu nám nabízí strukturu zamrzlých spořilovských oken jednou jako abstraktní ornament, podruhé jako snivou noční krajinu a vzápětí jako stylizovaný akt. Další fotografie představují různé postřehy ze života.