Praha: Spořilov: Aktuality

Popeleční středa 26.2.2020.


Popeleční středa je vždy 46 dní před Velikonoční nedělí. V roce 2020 bude Popeleční středa 26. února a touto středou se zahajuje půst, který trvá až do slavnosti vzkříšení Ježíše Krista, která se v roce 2020 slaví v neděli 12.4.

Pod Popelcem pak rozumíme znamení kříže, které se provádí popelem z loňských posvěcených kočiček na čelo v rámci mše svaté. Zároveň se pronáší: "Pomni člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš".

Popeleční středa


Již velmi brzy se počátek veřejného pokání pro ty, kdo se provinili těžkým hříchem, stanovil na začátek Quadragesimy, a to původně na pondělí po první neděli postní, později však na Popeleční středu. Kajícníci se přitom oblékali do kajícího roucha a posypávali se popelem. Pak následoval obřad vyobcování z církve, který se zejména v Galii prováděl velmi dramaticky.

Oblékání zvláštního kajícího roucha a sypání popelem na výraz smutku a kajícího smýšlení je známo již ve Starém zákoně a v pohanské antice. I Ježíš zmiňuje tuto symboliku pokání, když káře galilejská města Chorazin a Betsaidu za to, že nečinila pokání: „Kdyby se byly v Týru a Sidónu daly takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli oblékli žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání." (Mt 11,21) Rovněž stará církev znala tuto praxi dobře (Tertulián, Cyprián a jiní). Zatímco se instituce veřejného církevního pokání koncem prvního tisíciletí vytrácely, obřad sypání popelem se zachoval díky tomu, že se nyní týkal všech věřících. Papež Urban II. doporučil tento obyčej na Beneventské synodě (1091) všem místním církvím. Přitom se klerikům a laikům mužského pohlaví sypal popel na hlavu, ženám se dělal popelem kříž na čele. Zvláštní modlitba pro žehnání popela se vyskytuje až v 11. století. Předpis o tom, že se k získání popela pálí palmové ratolesti z předcházejícího roku nacházíme poprvé až ve 12. století. Trochu násilně působí názor, že popelcový kříž „není jen připomínkou smrti, nýbrž i příslibem vzkříšení, jinými slovy obřadem v plném smyslu velikonočním". Neboť od antiky a Starého zákona až k nejnovějším církevním dokumentům se popel objevuje vždycky jako symbol pomíjivosti, smutku a pokání. Všeobecná ustanovení se pevně drží toho, že Popeleční středa je všude dnem postu a že se uděluje popelec (označení křížem).

Podle nového misálu následuje žehnání popela po evangeliu a homilii. Po výzvě k modlitbě pronese kněz jednu ze dvou volitelných orací, v nichž se vyslovuje prosba, „ať konáme opravdové pokání po celý půst". V obou oracích je již dobře zvýrazněn vlastní cíl postní doby: „abychom s čistým srdcem mohli slavit velikonoce"; „věříme, že nám odpustíš a vzkřísíš nás k novému životu, jako jsi vzkřísil svého Syna". Kněz pokropí svěcenou vodou popel, který se i podle nového misálu „připravuje z ratolestí, posvěcených loni na Květnou neděli", a jednotlivě jím označuje přítomné. Kromě tradičního slovního doprovodu, připamatovávajícího vyhnání z ráje: „Pamatuj, člověče, že prach jsi a v prach se navrátíš" (srv. Gn 3,19), lze pronášet i Ježíšovu programovou výzvu z Mk 1,15: „Čiňte pokání a věřte evangeliu!" Během udělování popelce se zpívají antifony (s kajícím žalmem 51), responzorium nebo jiný vhodný zpěv. Celý obřad uzavírají přímluvy. Obřad udílení popelce se může konat též jako bohoslužba slova mimo mši.

Ve mši odpadá úkon kajícnosti. Ve vstupní modlitbě se modlíme o „úsilí o svou duchovní obnovu, abychom se naučili sebeovládáním skutečně přemáhat zlo a konat dobro". Jedná se tu o volnou reprodukci latinské oráče, která dříve uzavírala obřad popelce a v níž se modlívalo o „sílu ke službě v křesťanském boji". Tento obrazný příměr byl velmi oblíbený ve staré církvi a ve středověku, ale nachází se už v knize Job 7,1; chce nám pomoci si uvědomit, že křesťan není povolán k pohodlnému životu, nýbrž k boji proti každé Bohu nepřátelské moci, v neposlední řadě proti vlastnímu sobectví.

Obě čtení (JI 2,12-18 a 2K 5, 20-6, 2) jsou naléhavými výzvami k pokání a smíření. Aleluja odpadá až do mše velikonoční noci a na jeho místo nastupuje Traktus. Evangelium z horského kázání (Mt 6, 1-6. 16-18) varuje před znehodnocováním dobrých skutků almužny, modlitby a postu tím, že bychom je konali z egocentrických motivů. Preface je z postních jediná, která mluví přímo o tělesné postu a obsahuje jeho klasické zdůvodnění, o němž byla řeč již výše a jež ukazuje, že půst slouží vyššímu cíli.

Adolf Adam: Liturgický rok, Vyšehrad, Praha 1998

V následujících letech připadá Popeleční středa na:
26.2.202017.2.20212.3.202222.2.202314.2.20245.3.2025
18.2.202610.2.20271.3.202814.2.20296.3.203026.2.2031
11.2.20322.3.203322.2.20347.2.203527.2.203618.2.2037