Zkáza Pompejí 24. 8. 79 Brjulov (1830-1833): Poslední den Pompejí (+)

Sídlo Geofyzikálního ústavu na Spořilově nás opravňuje, abychom událost, která se odehrála téměř před dvěma tisíci lety, považovali také jako "naše" výročí. Jde o zkázu Pompejí. Angelika Kauffmann (1764): Plinius mladší zapisuje úkazy, spojené s výbuchem Vesuvu (jeho otec při erupci Vesuvu zahynul).

Luis Hector Leroux: Herkulaneum.

John Martin (1821): Zničení Pompejí a Herkulanea (zachycena i tsunami).

Z dochovaných záznamů římského spisovatele Plinia mladšího: "Kolem poledne dne 24. 8. 79 oblak popela a síry zcela zastínil Slunce a celá oblast se ponořila do tmy. Střechy města zasypával déšť kamení a hornin. Ulice se nořily do dusivého mraku jedovatých zplodin, který zabíjel ty, kdo nestačili včas uprchnout k moři". Z líčení Plinia mladšího víme, že erupci doprovázelo zemětřesení a že "moře bylo zemětřesením odsáváno pryč a znovu vraceno". Dnes tomu říkáme tsunami. Devastující erupce Vesuvu trvala celé tři dny. Výsledkem je 10 000 mrtvých a Pompeje zasypané několikametrovou vrstvou popela! Současníci na pohřbené město rychle zapomněli. Znovu na jeho pouliční dlažbu dopadnou sluneční paprsky až po téměř 1 700 letech. Pompeje totiž byly objeveny až v roce 1749.

Pompeje jsou v současné době z velké části už odkryté. Z Pompejí jsme si přivezli knížku "Art and History Pompeii", Bonechi 1989, která postup rekonstrukce obrazově dokumentuje. Z knížky jsou i následující reprodukce:

Pohled na vykopávky městského fóra (v pozadí Vesuv)

Rekonstrukce původního stavu městského fóra

Půdorys původního stavu městského fóra