Aktuality

    Nad západním obzorem lze večer v dubnu 2020 spatřit planetu Venuši.


  Venuše nad spořilovskou sokolovnou (pohled z ulice Severozápadní V.)

  Večernice

Vynikající popularizátor astronomie a autor několika knih o astronomii Dr Hubert Slouka ve své knize "Pohledy do nebe" (1949) vzpomíná na svá první setkání s planetou Venuší:

Této krásné, mnohdy tak jasně zářící planetě patří mé první astronomické večery dychtivého mládí. Jak často jsem vzhlédl od knihy k západnímu nebi, když Slunce zapadlo pod obzor a na temnícím se nebi vytryskla jako jiskřící drahokam Večernice. Jak usilovně jsem po ní pátral a jakou radost jsem pocítil, když jsem ji nalezl, někdy po krátkém, jindy po dlouho trvajícím hledání, na zvolna se tmícím nebi. Její vzrůst jasnosti mne vždy překvapoval a sledoval jsem jej pozorně očima nadšeného žáka královské vědy astronomické. Když jsem se po prvé přesvědčil, že svit Večernice je tak značný, že vytvořil můj stín na silnici daleko za městem, měl jsem pocit hřejivého uspokojení nad vzácným pozorováním.

  Mythologie


  A. Botticelli: Zrození Venuše z mořských pěn

Římská bohyně krásy a lásky Venuše - její původ je odvozován od staroitalské bohyně jara a oživení přírody. Na její proměnu v bohyni lásky a krásy měl nejspíše vliv řecký kult Afrodíty provozovaný v jižní Itálii. Jak přesně došlo k proměně z bohyně jara a přírody na bohyni lásky, to nebylo jasné ani samotným Římanům. V otázce původu Afrodíty nebyly řecké mýty jednotné, za to původ římské Venuše je deklarován jednoznačně: jejím otcem je bůh nebe Caelus. Caelus - řecký Úranos (vládce nad světem po prvotním Chaosu) - byl převzat Římany od Řeků. Podle Římanů byl Caelus synem boha Aethera - podle Řeků byl Úranos synem matky země Gaie, ta jej porodila sama ze sebe, tedy bez otce. Římané Caela pokládali za otce nejen bohyně Venuše, ale i boha Saturn ( řeckého Krona).
Řecká bohyně Afrodíta, kterou si Římané přisvojili a nazvali ji Venuše, má původ v maloasijském náboženství a pochází pravděpodobně ze syrskofoinické bohyně Astarty. Astarta je odvozována od asyrsko-babylonské bohyně lásky Ištar. Řekové ji převzali už v nejstarších dobách. Do Řecka pronikla asi přes ostrovy Krétu a Kythéru, kde byl její kult nejsilnější. Byli jí zasvěceny myrta, růže, jablko, mák, holubice, delfín, vlaštovka a lípa. Své bohyni postavili Řekové velkolepé chrámy nejen na Knidu, Pafu, Korinthu, Alabandě, Kóu, ale i jinde. Z řeckých osad se pak kult Afrodíty rozšířil do Říma, kde byla ztotožněna se staroitalskou bohyní jara, a jako Venuše uctívána podobně jako v Řecku Afrodíta.
Obzvláštní úctě se Venuše těšila za vlády Caesara a Augusta. Pocházeli z rodu Juliů a ti odvozovali svůj původ od Venuše. Podle pověsti byl zakladatelem tohoto rodu Iulus neboli Ascanius. Ascanius měl být synem vůdce trojských přistěhovalů do Itálie Aenea a vnukem bohyně Venuše a dardanského krále Anchísa. Venuše měla na Juliově fóru v Římě svůj chrám. Ten jí dal vystavět Caesar roku 48 př. n. l. jako Venuši Roditelce. Několik sloupů se z něj dochovalo dodnes. Poblíž Kolosea měla společný chrám s bohyní Romou. Tento společný chrám, dvojchrám, tedy vlastně dva chrámy pod společnou střechou byl největším chrámem na území antického Říma. Jeho míry byly: 110 m x 53 m. Tento svatostánek nechal vystavět císař Hadriánus, jenž ho v roce 121 n.l. osobně vysvětil. Do jeho pozůstatků je zčásti vestavěn chrám Santa Francesca Romana ze 12. století.
  A. Bougurereau: Zrození Venuše z mořských pěn
  Alexandros z Antiochie, cca 130 př. n. l.: Venuše Mélská (Louvre Paříž)
  Ultrafialový obrázek Venušiných mraků jak jej viděla sonda Pioneer Venus Orbiter (1979)

Základní údaje:
    Elementy dráhy (Ekvinokcium J2000,0)
    • Velká poloosa 108 208 926 km 0,723 331 99 AU
    • Výstřednost 0,006 773 23
    • Perihel 107 476 002 km 0,718 432 70 AU
    • Afel 108 941 849 km 0,728 231 28 AU
    • Perioda (oběžná doba) 224,700 96 dní
    • Synodická perioda 583,92 dní
    • Sklon dráhy - k ekliptice 3,394 71°
    • Délka vzestupného uzlu 76,680 69°
    Fyzikální charakteristiky
    • Rovníkový průměr 12 103,7 km
    • Polární průměr 12 103,7 km
    • Hmotnost 4,868 5×1024 kg (0,815 Zemí)
    • Povrchová teplota - průměr (464 °C) 737 K
    • Atmosférický tlak 9 321,8 kPa
    • Složení atmosféry: Oxid uhličitý ~96,5 %


 


[Na začátek stránky]