Aktuality

Palladium země české


Reliéf s P. Marií

Palladium

Původně dřevěná socha Pallas Athény, stojící v plné zbroji s napřaženým kopím. Podle báje spadla s nebe a byla uchovávána v Troji jako symbol trvání města. Odsud ji podle jedné z legend tajně odnesl Odysseus s Diomedem. Podle jiné verze přinesl trojské palladium do Italie Aeneas a to pak bylo uschováno v Římě ve Vestině chrámu. Časem si podobná palladia jako ochranný amulet pořizovala i jiná města. V přeneseném smyslu tedy palladium chápeme jako záštitu či ochranu.

Ti poučenější budou vědět, že jde i o název prvku ze skupiny platinových kovů (ruthenium, rhodium, palladium), objeveného W. Wolastonem v roce 1803 a pojmenovaného podle tehdy čerstvě objevené planety Pallas. Kov našel uplatnění v dentální praxi, kdy se z něj odlévaly zubní náhrady, což ovšem majitelé takovýchto protéz sotva věděli.
Kov se ale dostal do bulvárního tisku po tom, kdy tiskem proběhla zpráva, že v roce 1989 dr. B. Stanley Pons a dr. Martin Fleischmann, chemikové z Univerzity v Utahu, oznámili, že v experimentu s elektrolýzou, prováděném za "pokojové" teploty s využitím elektrod z palladia a platiny ponořených do těžké vody (oxidu deuteria), vznikal přebytek tepla a vedlejší produkty, které naznačovaly průběh jaderné fúze. Palladium, snadno pohlcující vodík (1:3000), mělo tak být prostředkem pro zažehnutí termonukleární reakce v zavařovací sklenici s vodou (byť těžkou). Bohužel to byla jen vědecká "kachna".

Pokud jde o domorodý, pražský význam slova, většině z nás se zřejmě vybaví pouze pražské nákupní středisko na Náměstí republiky. Přesto v Čechách má i jiný význam.

Palladium země české.
Ve smyslu záštity a ochrany se setkáváme také s palladiem na půdě Čech.
Podle legendy sv. Ludmila po svém křtu odevzdala sv. Metodějovi všechny kovové pohanské bůžky, aby z nich dal ve velkomoravské huti odlít křesťanské bohoslužebné nádoby. Kromě nádob zhotovil neznámý mistr pro sv. Ludmilu také kovový obrázek Panny Marie. Ludmila si reliéf odnesla na svůj hrad Tetín, kde jej uctívala. Po její mučednické smrti (16. 9. 921) relief zdědil její vnuk Václav, kterého vychovala v mariánské úctě, a nosil jej ustavičně u sebe. Když byl svatý Václav 28. září 929 (nebo 935) úkladně zavražděn svým bratrem Boleslavem ve Staré Boleslavi na prahu kostela sv. Kosmy a Damiána, byl s ním i jeho pobočník a věrný druh blahoslavený Podiven. Věděl o Václavově duchovní úctě k mariánskému reliéfu, nechtěl jej nechat potupit od vrahů svého pána, sejmul jej z hrudi mrtvého knížete a utíkal pryč z města. Vrahovi komplicové se báli, že unikne nepohodlný svědek, a vydali se Podivena pronásledovat. Podiven viděl, že před nimi neunikne, zahrabal reliéf do země na vršku za Boleslaví, a prchal dále k lesu. Na jeho pokraji ho však komplicové dostihli a na jednom ze stromů oběsili.

Podle pozdější legendy, kolem roku 1160, za doby panování Vladislava I., jakýsi rolník oral na svém poli. Najednou se však jeho koně zastavili a nechtěli jít dál. Několikrát koně mocně pobídl, aby se hnuli, a když se dali opět do kroku, zaryl se pluh hlouběji a v brázdě se objevil lesklý kovový obrázek. Odnesl si jej domů a druhý den ráno užasl, když zjistil, že obrázek zmizel. Ale ještě více se podivil, když kovový obrázek opět nalezl na místě, odkud ho předešlý den vzal. Když se to opakovalo i další dva dny, vzal obrázek a donesl jej kanovníkům staroboleslavské kapituly a vyprávěl jim, co se mu přihodilo. Ti reliéf umístili do kostela sv. Václava. Jenže se opakovalo to, co se dělo oráčovi, ráno byl reliéf vždy na původním místě nálezu. Posléze kanovníci pochopili, že Panna Maria si přeje být uctívána na místě, kde ji rolník našel, a vystavěli tam kapli, na jejímž místě dnes stojí chrám Panny Marie. Obraz umístili na oltář.

Těžkým obdobím byly pro Starou Boleslav husitské války, kdy bylo město včetně kostelů těžce poškozeno. Podle tradice byl vypálen také mariánský kostel, navštěvovaný do té doby mnoha poutníky, a původní měděný reliéf Panny Marie byl při požáru roztaven na kovovou beztvarou hmotu. Kapitula před husitskými bouřemi utekla do Žitavy a nelze tak vyloučit ani variantu, že s sebou mariánský reliéf vzala, stejně jako další významné památky kapitulního pokladu. V 1. polovině 15. století bylo poutní místo obnoveno a stejně tak reliéf byl nejspíše z dochované hmoty znovu odlit neznámým umělcem podle zachovaného popisu. Tato podoba reliéfu se potom zachovala dodnes.

Malý kovový reliéf má rozměry 19cm x 13,5cm. Metalografická analýza prokázala složení: 90-95 % mědi, 4-9 % zlata. Ve své dnešní podobě reprodukuje ikonografický typ Svatovítské madony. Jeho možný vznik odborníci kladou do poměrně velkého rozpětí 80. let 14. století až doby kolem r. 1500.

V kostele sv. Anežky České bude Palladium země české vystavené a přístupné k prohlédnutí všem příchozím v pondělí 11. 5. 2015 po celý den od 8 do 20 hodin.

V 8.30 bude mít pro vyšší ročníky základních či střední školy a další zájemce přednášku o Palladiu arcidiecézní konzervátor P. Vladimír Kelnar.
Originál staroboleslavského Palladia bude putovat po pražských kostelích zasvěcených českým patronům v čase od 5. do 13. 5. 2015 jako poděkování za 70 let míru po skončení 2. světové války.

Obrázky z kostela 11.5.2015 v 9 hod. dopoledne: