Praha: Spořilov: Dendrologická vycházka oldskautek

Poznámky k výpravě oldskautek: Zastavení první




Sekvojovec

Foto zachycuje sekvojovce rostoucí ještě v rámci lesní školky.

První zastavení bylo na ploše bývalé lesní školky za restaurací "Za větrem" na okraji Krčského lesa. Na místě bývalé školky se dnes nachází dětské hřiště a hlavně stromy, kvůli kterým jsme tam přišli.

Nejnápadnějšími jsou dva exempláře sekvojovce obrovského, které nalezneme na západním okraji pozemku. Tyto stromy byly vypěstovány ze semen domácího původu. Semena byla totiž získána z prvních stromů tohoto druhu, které byly u nás vysázeny kolem roku 1860 v Ratměřicích u Benešova.

Sekvojovce byly poprvé objeveny teprve v roce 1852, kdy na ně narazil v pohoří Sierra Nevada (v západní Kalifornii v tak zv. Mamutím háji nedaleko přímořského lázeňského městečka Vera Cruz jižně od San Francisca) lovec Augustus T. Dowd.
Ten byl na jaře 1952 zaměstnán jako lovec společnosti Union Water Company, z Murphyho Camp v podhůří Sierra Nevada v kraji Calaveras , která dělníky, kteří stavěli kanál a také zlatokopy, zásobovala čerstvým masem. Prý byl tehdy na lovu a honil velkého medvěda grizzlyho a dlouhé, tvrdé pronásledování vedlo Dowda do podivné části zalesněného kopce. Medvěd ho totiž zavedl do háje gigantických stromů. Dowd brzy ztratil zájem o pronásledování a toulal se v úžasu ze samotné velikosti stromů, které ho obklopovaly. Po návratu do tábora Dowd vyprávěl svůj příběh společníkům, z nichž většina mu nevěřila a obvinila ho z opilosti. O týden později přeci jenom některé přesvědčil a dovedl je k háji, kde tito byli stejně překvapeni monstrózními stromy.
Jeho svědectví se doneslo k dr. Albertovi Kelloggovi, což byl zakladatel kalifornské akademie a horlivý amatérský botanik. Ten v roce 1853 svolal zasedání, na které vedle Dowda pozval i anglického cestovatele a botanika Williama Lobba (1809-1864).
Lobb neváhal a přestože se tehdy chystal podle smlouvy odeslat novou zásilku svých "botanických kořistí" do Londýna firmě Veitch & Son, která ho do Kalifornie vyslala, nechal všeho a vypravil se do popsané oblasti v Calaveras Grove. Ihned poznal, že jde o dosud neznámý druh stromu a tušil senzaci, kterou tento objev způsobí.
Ve svém zápisníku píše: "V okruhu jedné míle se nachází 80 až 90 stromů, vysokých od 60 do 80 m." Co jen unesl, nasbíral semena, šišky, vegetativní výhonky a sazenice, včetně dvou malých živých stromů. Do Anglie se pak vrátil 15. prosince 1853 první volnou lodí s tím, že se vrací, rok před smluveným termínem, jen aby ho někdo nepředběhl. To se vyplatilo, neboť jeho zaměstnavatel Veitch nejenže mu nevyčítal porušení smlouvy, ale byl z jeho objevu přímo nadšen.
Na Štědrý den 1853, úvodník Chronicle oznámil, že firma Veitch & Son dostala větve a šišky pozoruhodného stromu od svého sběratele v Kalifornii, Williama Lobba, který stromy popsal jako "krále kalifornského lesa". James Veitch okamžitě představil vzorky z obrovského stromu a Johna Lindleye , profesora botaniky na univerzitě v Londýně vyzval, aby navrhl název stromu. Lindley strom pojmenoval Wellingtonia gigantea na památku Arthura Wellesleye, 1. vévody z Wellingtonu, který zemřel v září předchozího roku. Obr mezi stromy byl považován za vhodný památník významné Britské historické postavy.
Název Wellingtonia se však ukázal jako neplatný, protože už dříve byl použit pro nepříbuznou rostlinu (Wellingtonia arnottiana v rodu Sabiaceae). Také se ukázalo, že strom měl už předtím své jméno. Indiáni mu říkali sekvoje na počest náčelníka indiánského kmene Cherokee [čirokí] Sequoy-yah, které pak do vědecké literatury uvedl John Buchholz.
Jak už zaznamenal Lobb, po objevu háje zde bylo napočítáno asi 90 starých stromů. Z těch dva největší měly v obvodu kmene přes 20 m a dosahovaly výšky 90 metrů.

Sekvojovce neměli po více než 3000 let žádných nepřátel.

Kácení sekvojovce.

Zpráva o mohutných stromech se však nedonesla jen botanikům. "Zlatý důl" zavětřili i podnikatelé. Ti jsou obvykle rychlejší než státní správa a tak honci za ziskem se hned chopili příležitosti.
První obrovská sekvoje v Mamutím lese byla skácena už třetí rok po zveřejnění zprávy o tomto háji. Nežli byl strom poražen a rozřezán, trvalo to několik týdnů, i když se práce účastnila celá řada dělníků, opatřených nejlepšími nástroji. Veškerá práce i náklady, jichž skácení a rozřezání stromu vyžadovalo, se však podnikatelům dobře vyplatily. Není divu, že po první obrovské sekvoji padla brzy pod ranami seker sekvoje druhá, za ní třetí atd., až jich z 90 zbylo sotva 30. A zajisté i ty by byly padly všechny, kdyby je byla vláda neprohlásila za národní majetek, který musí býti uchován pokolením budoucím.

Poražené stromy.

Z počátku mělo se za to, že Mamutí háj je jediným místem na zemi, kde sekvoje rostou. Později byly však tyto podivuhodné, obrovské stromy objeveny i na jiných místech Sierry Nevady v západní Kalifornii, na př. v háji Calaverském a v háji Maripoském.
Obrovské stromy v Kalifornii jsou dvojího druhu. Jde o dva různé druhy gigantů, a to strom dnes označovaný za Sequoidendron gigantea a na podobný Sequoia sempervirens. Sequoia sempervirens se u nás volně nevyskytuje (liberecká botanická zahrada - skleník), zato sequoiadendron u nás nalezneme kromě zmiňovaných Ratměřic např. u hájovny U Krále Václava v Krčském lese, v Troji v botanické zahradě nebo v arboretu v Kostelci nad Černými Lesy, ve školní botanické zahradě v Malešicích a jinde. K nim patří i stromy, na které se díváte.
Lesní M. Kučera nasbíral semena z sekvojovce v Ratměřicích a vypěstoval z nich semenáčky. A dva zasadil právě v této bývalé lesní školce a jeden u hájovny. V roce 1963 už všechny měly výšku 3,5 m.
Tyto stromy mají dnes zatím "jen" přes třicet metrů a sotva 50 let. Ale ve své domovině dorůstají neskutečných rozměrů a dožívají se tisíců let:

Název Místo Výška
(v metrech)
Obvod
(v metrech)
Objem
(v kubických metrech)
Odhad stáří
let

General Sherman Giant Forest 83,79 31,27 1486,9 2300–2700
General Grant Grant Grove 81,72 32,77 1319,8 1500-1900
President Giant Forest 73,43 28,35 1278,4 3200
Lincoln Giant Forest 77,97 29,96 1259,3  
Stagg Alder Creek 74,07 33,22 1205,0
Boole Converse Basin 81,93 34,44 1202,7 3500
Genesis Mountain Home 77,11 26,00 1186,4
Franklin Giant Forest 68,21 28,90 1168,9
King Arthur Garfield Grove 82,39 31,76 1151,2
Monroe Giant Forest 27,8 1135,6

Co do výšky však mají konkurenci i v jiných druzích stromů. Jsou to vedle sekvojí stálezelených především australské eukalypty. Nedoložená výška některých pokácených eukalyptů prý dosahovala neuvěřitelných 140 m.

Pro porovnání uvádíme nejvyšší naměřené výšky stromů ve světě a v ČR:

Sequoia sempervirens: 115,72 m, Hyperion , Redwood národní park , Kalifornie , USA
Pseudotsuga menziesii: 99,76 m, Brummit Creek, Coos County , Oregon , USA
Eucalyptus regnans : 99,6 m, Centurion , jižně od Hobart , Tasmánie , Austrálie
Picea sitchensis: 96,7 m, Prairie Creek Redwoods, Kalifornie, USA
Sequoiadendron giganteum: 95,8 m, Sequoia National Forest , Kalifornie, USA
Eucalyptus globulus: 90,7 m, Tasmánie, Austrálie
Eucalyptus viminalis : 89 m, Evercreech Forest Reserve, Tasmánie, Austrálie
Shorea faguetiana: 88,3 m Národní park Tawau Hills , v Sabah na ostrově Borneo
Eucalyptus delegatensis : 87,9 m, Tasmánie, Austrálie

Picea abies (smrk) : 58 m, Těptín u Kamenice, ČR (foto 2004 - Datel, poražen vichřicí 2008)

a nejvyšší doložené stáří stromů:


Borovice osinatá (Pinus cristatus) – Severní Amerika4 700 let
Lagarostrobus franklini (čeleď Podocarpaceae) – Tasmánie3 500 let
Sekvojovec (Sequoiadendron gigantea) - Severní Amerika3 500 let
Sekvoje (Sequoia sempervirens) - Severní Amerika3 000 let
Tis červený (Taxus baccata) – Normandie3 500 let
Cypřiš (Fitzroya cupressoides) – Chile3 000 let
Platan východní (Platanus orientalis) – Řecko2 500 let
Fíkus (Ficus religiosa) – Srí Lanka2 500 let
Cedr libanonský (Cedrus libani) - Libanon2 500 let
Jalovec (Juniperus occidentalis) - Severní Amerika2 500 let
Olivovník (Olea europea) - Izrael2 000 let
Kaštanovník (Castanea sativa) - Sicílie2 000 let
Borovice (Pinus balfouriana) - Severní Amerika2 000 let

Možná jste se setkali se zprávami o ještě starších stromech, ale většinou jde jen o odhady a nepodložená tvrzení.

Za zaznamenání stojí, že v 80-tých letech minulého století zorganizovala Foglarova "Dvojka" geometrické měření "spořilovských sekvojí". Skauti tenkrát naměřili kolem 20 m.

Zajímavosti o sekvojích:

Šišky


Šiška sekvojovce. Po kliknutí na obrázek šišky se zobrazí tabule s popisem detailů sekvojovce.

Dozrálá šiška obsahuje cca 200 semen. Šišky s klíčivými semeny se mohou objevit již na 10-letých exemplářích, avšak velké úrody se dostavují až asi ve 150-200 letech a nesnižují se ani ve velmi vysokém věku. Je zajímavé, že sekvojovec má šišky tzv. serotinní, to je takové, které mohou zůstat na stromě zelené, neotevřené, se životaschopnými semeny - po 20 i více let. Tyto šišky pokračují ve fotosyntéze i v růstu - a na jejich stopkách je možno - podle počtu letokruhů - dokonce určovat stáří šišky. Dospělý sekvojovec může každoročně produkovat v průměru 1500 (-20 000) nových šišek.
K sesýchání semenných šupin se současným uvolňováním semen - dochází nejčastěji působením tří faktorů: vyžíráním semenných šupin kůrovci a veverkami, čímž se na plochu 1 ha dostává pravidelně kolem 1 mil. kusů semen - a především působením ohně, uvolňujícím až 20 mil. semen na plochu 1 ha.

Semena a jejich klíčení


Semena sekvojovce.

Detail semen. Skutečná velikost cca 3 mm

Na začátku vzniku nejmohutnějších organismů na zemi je nepatrné semínko. To však klíčí jen za specifických podmínek. Neklíčí v humusu, ale pouze na minerální půdě, v přírodě vzniklé spálením podrostu a hrabanky při požáru lesa. Přitom dospělé sekvojovce jsou vůči ohni velmi odolné. Až 50 cm silná borka kmeny dokonale před hořícím podrostem ochrání a naopak likvidací konkurenčních rostlin vytvoří podmínky k vyklíčení vlastních semen. Požáry lesa se v domovině sekvojovce opakují v průměru po 25 letech (vzniklé obvykle po úderu blesku) a to už jsou nejstarší vyklíčené semenáčky obvykle proti ohni dosti odolné.

Kmen, kořeny a koruna stromu


Aby tak mohutný strom mohl odolávat silným větrům, musí mít nejen mohutný kmen, ale také relativně úzkou korunu, která klade větru jen malý odpor. Staré stromy mají kmen až do výše 30-50 m bez větví a teprve od této výše nasazuje relativně krátké větve. Pokud se týká kořenů, hlavní kůlový kořen roste jen do stáří 6-8 roků a potom už rostou jen kořeny postranní, a to do vzdálenosti až 30 m od kmene, ale jen v hloubce asi 60 cm. Přes toto "slabé" ukotvení k vývratům dochází zřídka.

Z kmene stromu si lidé udělali obydlí, koncertní síň i tunel.


Není to tedy jen Křemílek a Vochomůrka, kdo mají pařezovou chaloupku.






Jedle stejnobarvá

Ve stejnou dobu jako sekvojovec při své expedici 1849-1853 William Lobb objevil na stejném místě ještě jiný strom, který sekvojovce "věrně" provázel, totiž jedli ojíněnou - Abies concolor. Tato jedle rostla v podrostu sekvojovců a její populace byla udržována na uzdě požáry. Jakmile však byly po zavedení ochrany sekvojovců požáry lesa hašeny, jedli nic nebránilo vzrůstu a začala ohrožovat přirozené rozmnožování sekvojovců a při vyšších stromech hořící jedle ohrožovaly i staré sekvojovce. Od té doby jsou požáry lesa zakládány řízeně, aby k nevhodnému přerůstání jedlí Abies concolor nedocházelo.
Otočíme-li se od pohledu na sekvojovce doprava, můžeme spatřit ony zmiňované jedle i zde.

Jedle stejnobarvá /ojíněná/ Abies concolor [anglicky 'white fir']


Dvě jedle ojíněné na severním okraji bývalé školky se prozrazují svou stříbrnou barvou

Na větve dosáhneme rukou a můžeme se přesvědčit, že jehlice jsou měkké a na rozdíl od "stříbrného smrku" nepíchají. Po rozemnutí se uvolňují eterické oleje s citronovou vůní. Už indiáni si všimli léčivých účinků extraktu z jehličí této jedle. V jehličí se totiž nachází éterický olej s vysokým obsahem d-limonenu. Olej se dnes průmyslově extrahuje a prodává pro svou schopnost uklidnit a zmírnit bolesti svalů, zmírňuje úzkost a stress a také podporuje imunitní systém. Eterický olej z této jedle se doporučuje při zánětech horních i dolních cest dýchacích, při infekci močových cest a zánětech vedlejších nosních dutin.
Vyrábí se mj. z použitých vánočních stromků, pro které jsou v Americe jedle ojíněné (pro svůj tvar, barvu, nepichlavost a vůni) zvlášť oblíbené a proto se pro tento účel pěstují na plantážích a expedují ve věku cca 11 let.

Ale vraťme se k vlastnímu stromu. Do Čech byl poprvé přivezen v roce 1872.

Je to velmi dekorativní strom. Koruna je pravidelně kuželovitá. U nás dorůstá do výšky 30 (40) m, ve své domovině až 60 m při průměru 2 m. Je odolný vůči mrazu až do -40°C.
Nahoru prohnuté jehlice mají délku 4-7 cm, jsou cca 2 mm široké a 1 mm tlusté. Název "concolor" odkazuje na skutečnost, že jak horní, tak i a spodní plochy jehlic jsou stejné barvy. Ze všech stran mají pak modré voskové ojínění.
.
Strom začíná plodit ve stáří okolo 40 let. Kvete v červnu až červenci. Šišky - jako u ostatních jedlí - rostou nastojato, mají délku 6-12 cm a šířku 4-4,5 cm. Asi 6 měsíců po opylení se rozpadají, tj. koncem října a v listopadu. Semena jsou kolem 13 mm dlouhá, s šikmým křídlem.
Jedle se dožívá 300-350 roků (nejstarší známý exemplář měl 372 let).
Jedle Abies concolor je v Evropě oblíbený parkový strom a řadu exemplářů najdeme i po Spořilově.





Kaštan jedlý Castanea sativa

Na hřišti vedle sekvojovců najdeme ještě jeden zajímavý strom, a to kaštan jedlý

Kaštanovník sice nepochází ze Sierry Nevady (domovinu má kolem Středozemního moře), ale něco společného s tamnějšími stromy přeci jenom má. Je to jeho dlouhověkost. Může se totiž dožít až 2500 let.

Nejstarší kaštan v Evropě.

Kaštan (kaštanovník) je opadavý, až 30 m vysoký strom s kmenem i přes 2 m v průměru. Listy jsou střídavé, eliptické a hrubě pilovité. Květy jednodomé, samčí ve svazečcích uspořádaných v 10 až 25 cm dlouhých jehnědách, samičí květy po 1 až 3 nejčastěji na bázi samčích jehněd. Plodem jsou nažky zvané kaštany, které jsou po 1 až 3 uzavřeny v pichlavé číšce. Kvete v VI až VII. Kaštanovník začíná plodit ve věku 15 až 40 let a ve Středomoří se v průměru se dožívá 500 let, ale za příhodných podmínek se může dožít věku i přes 2000 let.

Za nejstarší kaštanovník na světě se považuje strom 'Cento Cavalli' u Via Castagno v Sant'Alfio, na východním svahu Etny na Sicílii - pouze 8 km od kráteru a někteří mu připisovali stáří 3000 až 4000 let (např. botanik Bruno Peyronel). V Guinnessově knize rekordů se uvádí, že má obvod 57,9 m, což je údaj z roku 1780. Nadzemní strom se totiž od té doby rozdělil do několika velkých stromů, ale pod zemí tyto kmeny stále mají stejné kořeny.

Název stromu (Cento Cavalli) pochází z legendy, podle které královna Aragonie a její společnost - sto rytířů na koních - během výstupu na Etnu byla zastižena silnou bouřkou. Celá společnost se však dokázala skrýt pod jedním kaštanovníkem.

Dnes se odhaduje jeho stáří na 2614± 300 roků.
Tento kaštan se skládá ze tří různých stromů s obvodem 13, 20 a 22 metrů (naivní představa o tomto stromu pochází z knihy F. Polívky: Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí z roku 1908. Je zřejmé, že strom ani autor ani malíř neviděli).

Do Čech se kaštan dostal snad už s římskýn vojskem. Vysloveně prastaré stromy však u nás nenajdeme.
V Čechách najdeme staré kaštany v Nasavrkách. Jedná se o nejvýše položenou alej jedlých kaštanů v Evropě. V parku o rozloze kolem 1,3 ha pod zámkem je kaštanový sad, zvaný 'Kaštanka', který 1783 nechal vysázet majitel nasavrckého panství Jan Adam Auersperk. Roku 1776 si ze své cesty po Itálii kníže Auersperg dovezl šest sazenic kaštanovníku setého, které nechal vysadit za nasavrckým zámečkem. Po jejich ujmutí byly přivezeny další a sad měl v auersperské době už 26 stromů. Další byly vysazovány postupně, takže dnes jich je zde 78. Nejstarší stromy tak mají 231 let, obvod kmenů přesahuje pět metrů a výšku až 25 metrů. Stromy dodnes rodí kaštany. Sad byl 21.11.1990 vyhlášen chráněným přírodním výtvorem pod č. 1631. Nejstarší a největší strom je nazýván "Kněžák". Se svým obvodem kmene 534 cm je řazen k největším jedlým kaštanovníkům v ČR. Poslední byl podle Karla Hieka vysazen v roce 1962. Kaštanka je největší atrakcí Nasavrk a díky tomu mají Nasavrky jedlý kaštan ve svém znaku.

Kaštanka v Nasavrkách není v Čechách jedinou. Staré kaštany rostou také v kaštance chomutovského zooparku. Kaštanka založená v 17. stol. jezuity, je dnes unikátní památkou. Chráněné staleté stromy jsou nejseverněji položeným plodícím sadem. Rozloha kaštanky je cca 2 ha, geologický podklad je rulový, nadmořská výška 370m.n.m. S výsadbou se zde již započalo v druhé polovině 16 století. Nejsilnější kmen má v prsní výšce obvod 650 cm (měřeno 2003). Nejstarší doložená zpráva o stromech v kaštance u Kamencového jezera nedaleko Chomutova pochází od Balbína z roku 1679 z "Miscellanea historica regni Bohemiae" . Další historické zmínky o Chomutovské kaštánce najdeme v kronice Jana Josefa Urtici (kronika končí rokem 1750) a v přednáškách Dr. Zippe z roku 1844 .

Přehled největších kaštanů v Česku:
Nejmohutnější s kmeny s obvodem přes 600 cm byly zaznamenány v kaštánce v Chomutově, s obvodem přes 300 cm na lokalitách Červený Hrádek (okr. Chomutov, 555 cm měřeno u země), Proseč (okr. Chrudim, obvod 395 cm a 377 cm), Zábřeh (Šumperk, 394 cm), Nejdek (Karlovy Vary, 384 cm), Štemplovec (Opava, 360 cm a 300 cm), Rtenín (Chrudim, 359 cm, strom státem chráněný), Vyklantice (Pelhřimov, 331 cm), Chrast u Chrudimi (Chrudim, 310 cm), Velké Březno (Ústí nad Labem, 311 cm), Herálec u Humpolce (Havlíčkův Brod, 300 cm) a Nasavrky (Chrudim, více stromů v kaštánce).

Ve středoevropských podmínkách je ale zřejmě nejstarší kaštan na Slovensku ve vinařské obci Častá (okres Pezinok), který má obvod 866 cm, výšku 26,3 m a stáří okolo 500 let.


Zamíříme-li do vlastního Spořilova, najdeme zde ještě několik exemplářů jedlého kaštanu . Bohužel ani nejstarší z nich nemůže být starší než Spořilov sám, tj. 90 let.

A že jedlý kaštan měl - kromě pochoutky, prodávané dědečky do kornoutů z pojízdných kamínek - ještě další uplatnění, nalezneme v Mathioliho herbáři: Prý - jak Mathioli sám na sobě vyzkoušel - byl účinný proti průjmům. Ale musely to být jen dobré kaštany. Ty se poznají podle toho, že ponořené do vody klesají ke dnu, kdežto ty špatné plavou. Tak tolik Mathioli a my se vydáme na další cestu.


[Na začátek stránky]