Aktuality

Ocún na Roztylském náměstí

Foto květů (bílá forma) ze dne 25.10.2015 (klikni na obrázek)

Už v minulém roce byly na trávníku Roztylského náměstí zpozorovány podzimní květy Ocúnu jesenního (podzimního). Letos na podzim se objevily opět.

Ocún jesenní (Colchicum autumnale) je vytrvalá bylina s hlízou a šestičetnými květy s okvětím nálevkovitým, s dlouhou trubkou, v níž je vetknuto 6 tyčinek s introrzními prašníky (introrzní - směrem ke středu květu) a na spodu je ukryt svrchní semeník s 3 volnými, nitkovitými čnělkami. Plod trojpouzdrá přehrádkosečná tobolka. Je známo 35 druhů v Evropě, západní Asii a severní Africe. U nás roste ocún jesenní neboli naháč (Colchicum automnale), jedovatý plevel našich luk. Má hluboko v zemí ukrytou, ploše vejčitou hlízu, obalenou hnědými pochvami starých listů a vyhánějící na podzim velké, fialové květy s šesticípým, nálevkovitým okvětím, protáhlým v dlouhou s trubku, v níž je vetknuto 6 tyčinek a na dně, sedí svrchní semeník ze tří částečně volných plodolistů a se 3 dlouhými čnělkami. Květy jsou opylovány čmeláky, včelami, po případě se opylují autogamicky, mizí a teprve příštím jarem vyzvednou se semeníky z půdy a dozrávají v květnu v tobolky (vlastně měchýřky do polovice srostlé) s kulatými, černohnědými semeny. Současně z jara vyrostou široce čárkovité, kopinaté, dlouhé, lesklé listy. Tvorba plodu vyčerpá úplně hlízu, ale přes léto se vedle ní vytvoří hlíza nová, nesoucí v úžlabí jednoho listu na straně pupen, zárodek budoucí osy, listů a hlízy. Proto nalézáme u ocúnu vedle čerstvé hlízy ve vodorovné řadě staré, vyssáté hlízy. Výjimečně nasazuje Ocún květy na jaře (var. vernum = C. vernale); často bývají tyto jarní květy zezelenalé, tvoříce kštici čárkovitých, zelených listů (var. speciosissimum). Ocún je u nás a po celé Evropě na posečených kulturních loukách zvláště v podhoří typickou rostlinou, která v pozdním podzimu zkrášlí louky spoustou bezlistých květů, před červnovou senosečí však jako nevítaný jedovatý plevel v spoustách rozvinuje listy a tobolky.

Otravy


kolchicin

Ocún obsahuje ve všech svých částech alkaloid k o l c h i c i n, C22H26NO6, jenž ochromuje kapiláry střevní a celý centrální systém nervový. Jest tudíž ocún člověku i domácím zvířatům velmi prudkým jedem; smrtelná dávka pro kočku obnáší 5 mg, člověka a psa 30 mg; u člověka byla pozorována smrt již po třech květech. Případy otrav koní a hovězího dobytka pící, obsahující ocún jsou velmi časté. Otrávený jeví nechuť k jídlu, zvrací, slintá, má kolikové bolesti, krvavé průjmy, dostavuje se u něho zánět bubínku a bubínkové dutiny (zejména u krav), polyurie, dysurie, haematurie, albuminurie (nephritis), posléze anurie; otrávený, za křečí a vzestupném ochrnutí po 2-3 dnech zmírá. Při sekci se stanoví hemorrhagická gastroenteritis, v mnohých orgánech ekchymosy, zánět ledvin a tuková degenerace jater. Protijedem je tanin, černá káva a čaj, neboť kolchicin tvoří s kyselinou tříslovou nerozpustnou sloučeninu. Ocún hubíme na loukách vypichováním hlíz pomocí zvláštních bodců. V zahradách a parcích pěstují se kromě některých forem našeho ocúnu (var. alba; fl. purpureo pleno; fl, albopleno) často orientální, velkokvěté druhy. jako kavkazsko perské Colchicum speciosum. arménské Colchicum Bornmülleri, libanonské bledělilákové Colchicum libanoticum a zlatožlutěkvěté Colchicum luteum z centrální Asie a Afganistanu.

Historické poznámky
Tato rostlina je známa již ad nepaměti, ale první písemná zpráva je stará teprve dvě tisíciletí. Dioskorides napsal o ocúnu asi toto: "... požití kořene ocúnového zardousí a umoří člověka stejně jako jedovaté houby. Popsal jsem tuto bylinu pouze za tím účelem, aby se jí lidé vyvarovali a nepožívali jejího kořene nevědomky místo cibulí nejedovatých..."
Matioli k tomu dodává, že - " ... kdyby se někdo otrávil, nechť užije stejných léků, které jsou psány proti jedovatým houbám a jest také dobré proti tomu píti kravské mléko..."
Margaret Kreig v knize "Zelená medicína" píše o tom, že Dioskorides doprovázel jako lékař Neronovo vojsko a v této funkci doporučoval - jako první - ocún k léčení rakoviny. Byla to první zmínka o spojení rakoviny s ocúnem.
Až do šestého století n. l. byl ocún považován Řeky za "Ephemeron lethale" neboli jed, po jehož užití musel každý ještě téhož dne zemřít. Jed to byl hrozný a tak lid vkládal počátky umění travičského do rukou osob mythických a vytvořil kolem ocunu řadu bájí.
Přichází však šesté století a v něm slavný byzantský lékař Alexander z Trallesu (525--605]. Jako první zaznamenal dobrý vliv ocúnu na ulehčení bolestí dny. Faktem je, že se ocúnem pomáhá proti dně i v moderním lékařství. Velmi podrobně se ocúnem zabýval i český lékař Jan Černý (1456–1530), který mj. píše (1517) "... protož užitečný jest pakostnicí, střevním i jiným nemocem ... božcům, lámání kostním, oněmění, skrčení i zkřivení křečovým ..." Z opatrnosti, aby přece jen nedošlo k otravě, uvádí podrobný popis na výrobu jedněch z prvých ocúnových pilulí.
Lidé si vyprávěli, jak ocún vznikl ze slz opuštěného sirotka, pasáčka, který chtěl pomstít svůj osud.
Sami věřili tolik ocúnu, že jeho hlízy nosili jako amulet na krku v době moru v důvěře, že zahubí i ten mor a uchrání je od nákazy. Věřili také, že ocúnové listy užívají čarodějnice o noci Valpuržině jako salát. Ve starých časech si pomocí ocúnu poškozovali otroci zdraví natolik, aby si vymohli na pánovi ulehčení v prácí. Když toho docílili, požili jakýsi protijed a uzdravili se.
Z ocúnu se v lékařství užívalo všech částí. Ve všech jsou obsaženy alkaloidy, na jejichž výzkumu se stále ještě pracuje. Hlavní z nich - kolchicin - byl poprvé izolován v roce 1820 Pelletierem a Caventem z ocúnových hlíz. Objevitelé se domnívali, že jde o veratin. O jejich omylu se údajně přesvědčil i Geiger a Messe a izolované látce dali název "kolchicin". Ani oni neměli ještě pravdu způsob, jakým prováděli analýzu, mohl vést jen k izolací "kolchiceinu".
A tak skutečny kolchicin ve stavu amorfním izoloval teprve v r. 1883 Oberlin a ve stavu krystalickém Chemnitius. Kolchicin nepůsobil jen jako jed a lék proti dně. Podrobný studiemi lidé přišli na mechanismus jeho účinku na buněčné jádro. Tam totiž zastavuje dělení buňky v určitém stadiu a šlechtitelé pak s pomocí kolchicinu docilovali obrovitých odrůd s dvojitým počtem chromosomů v jádru. To však bylo možno aplikovat jen u rostlin. U živočichů všechny "diploidní" buňky vždy hynuly.
Pak si kdosi vzpomněl, že rakovinne buňky jsou právě ty, které mimořádně bují. Znovu přišla ke cti rada Dioskoridova a začaly pokusy s užíváním kolchicinu proti rakovině. Byl objeven účinek podobný účinku rentgenového záření a spojení těchto dvou činitelů, výsledky násobilo. Zatím však jsou pokusy dosti nebezpečné a pro vědce ještě neprokazatelné, a tak se o nich mnoho nepsalo. Kolchicin - ačkoliv je používán poměrně vzácně - má však některé indikace, ve kterých je nezastupitelný. Jeho působení protizánětlivé a antifibrotické i inhibice ukládání amyloidu si zaslouží další pozornost výzkumu.
Tak se v ocúnu snoubí krása podzimních květů, léků proti dně a naděje do budoucností, že pomůže léčit rakovinu. Jenže toto vše je někdy tragicky kompenzováno úmrtím člověka, hlavně dětí, po požití především semen ocúnu. Stojí zde hrozba jedné z nejhorších smrtí - pří plném vědomí zadušením v křečích a bolestech.

Etymologie
František Polívka odkazuje na F.L.Čelakovského, že české pojmenování "ocún" pochází od "ot" a "syň" (staročesky "ocyn"), tj. otec synův, vzhledem k tomu, že se z jara objevují plody a teprve na podzim květy. Tento výklad podporuje latinské "filius ante patrem" = "syn před otcem", jak se prý ve středověku ocúnu říkalo.
Pokud se týká latinského názvu - Colchicum, ten pochází už od Dioskorida a označoval nějakou jedovatou bylinu z Kolchidy u Černého moře.

Hlavní použitá literatura
Knihy:
  • Blinova, Jakovleva, ed.: Botaniko-farmakognostičeskij slovar, Moskva 1990
  • Hegi, Gustav: Illustrierte Flora von Mittel-Europa, Vídeň 1908
  • Jirásek, Zadina, Blažek, Jiřincová: Naše jedovaté rostliny, ČSAV Praha 1957
  • Kavina, K., ed.: Naučná encyklopedie, Praha 1946
  • Polívka František: Názorná květena zemí koruny české, Promberger, Olomouc 1902
Časopisy:
  • různé články z odborných časopisů a novin
A teď už jen zbývá, že někdo vystrašený se do toho vloží a roztylské ocúny vyhubí ...