Spořilov v mediích

Dr. Božena Kubíčková: Roztyly v minulosti

Jméno Roztyly vyskytuje se v historii poprvé v r. 1185, ale bližší zprávy nalézáme teprve s počátku 14. stol. Tehdy náležel dvůr v Roztylech kapitule vyšehradské, která však uzavřela směnnou smlouvu s klášterem Matky Boží konec mostu pražského a za dvůr přijala od kláštera mlýn na Botiči. Ale již roku 1321 vyměnila vyšehradská kapitula roztylský dvůr opět a klášteru bylo dáno v náhradu kapitulní zboží v Královicích. Kanovníkům vyšehradským vedle Roztyl patřila ještě celá řada vsí a pozemků, které sloužily k užívání jednotlivým členům kapituly, takže každý kanovník měl přidělen užitek z určitých vsí a platů, které tvořily jeho prebendu. Majetek zůstával při tom ovšem vlastnictvím kapituly jako celku a bez jejího svolení nesměl kanovník své prebendy ani prodati ani směniti. Roztyly dostal k užívání vyšehradský děkan. Ale již prvý děkan Držíslav, jemuž byly Roztyly po r. 1221 přiděleny, se svolením kapituly vysadil jeden dvůr purkrechtním právem Frenclínovi z Tanchauzu, který z něho měl po všechny budoucí časy 4 kopy pražských grošů ročního úroku, vždy po dvou kopách v termíně o sv. Jiří a sv. Havlu. Podobné vysazování statků právem purkrechtním či zákupním je zjevem v té době charakteristickým a obvyklým.
Dvůr byl jím vlastně pronajat, nebo lépe zakoupen za určitou sumu peněz, ale tak, že vrchní vlastnické právo zůstávalo vlastnímu pánovi a držitel zakoupeného dvora či pozemku odváděl z něho určitý roční úrok. Od obyčejného nájemce lišil se však značné tím, že smlouva jeho byla dědičná a přecházela i na jeho potomky, kteří mohli po něm dvůr děditi. Někdy mohli i dvůr prodati, jak učinili také potomci svrchu zmíněného Frenclína. Dvůr roztylský koupil od nich r. 1394 za děkana Václava Králíka z Buřenic, známého milce krále Václava IV.. měšťan Nového města pražského Kliment za 115 kop grošů. Kliment zavázal se nejen platiti vyšehradskému děkanovi pravidelný úrok 4 kop, ale "místo pocty" posílati vždy na Štědrý den panu děkanovi "dva kapouny nebo čtvero kur". Vedle tohoto dvora byl v Roztylech ještě jeden dvůr, o němž však máme zprávy značně pozdější. O vsi Roztylech nemáme zpráv ze 14. stoktí. Obyvatelé žili tam asi tichým, pravidelným životem vesnických lidí, obdělávali políčka a odváděli úrok, ať už v penězích, nebo v části hospodářského výnosu, kapitule vyšehradské jako své vrchnosti. Jenom časté vyjížďky krále Václava IV., který si v jejich sousedství, blízkých Kunraticích, postavil své oblíbené sídlo Nový hrádek, kam rád se utíkal ze svých panovnických starostí a z nepokojné Prahy do samoty lesů, přinášely chvilkové vzrušení do vesnického života.
Jinak bylo, když po smrti Václavově vypukly husitské bouře a jeho bratr Zikmund marně se namáhal všemi prostředky a pomocí křížového vojska dobýti koruny české pro sebe. Císař dobře věděl, že klíčem k ní a hlavní záštitou husitů je Praha a proto soustředil všechny své síly na to, aby jí dobyl. Usadil se na Novém hradě a tady v okolí shromažďoval své vojsko, s nímž chtěl potříti husity a zmocniti se Prahy, aby ták napravil svou hanebnou porážku na Vítkově hoře ze 14. července 1420. Kraj oživl pod kroky císařského vojska, které konečně postoupilo k pankrácké pláni, ale i tu bylo počátkem listopadu od Pražanů a Žižky krutě potrestáno a Zikmund sám po nezdařené bitvě dal se na útěk. Než posádka Nového hradu se nevzdala a škodila velmi Pražanům, protože chytala vozy, které tudy po silnicí kolem Roztyl dovážely městu zásoby. Proto odhodlali se konečně 31. prosince Pražané zbaviti se posádky dobytím Nového hradu, což se jím po třínedělním obležení podařilo.
Hrad pří tom lehl popelem, ale ani okolní vesnice a dvory nezůstaly po tolikerých válečných taženích ušetřeny. I Roztyly zaplatily je úplným zpustnutím a zkázou. Nebylo možno odváděti odtud úroků ani jiných užitků vrchnosti, ale nebylo vlastně ani komu. Také kostel sv. Petra a Pavla na Vyšehradě podlehl totiž při zkáze Vyšehradu v r. 1420 zpustošení a ještě dlouho potom nemohly se tam konati bohoslužby. Děkan i s kapitulou rozutekli se většinou z Prahy a jejich statky z velké části zabrala husitská Praha, ostatek zastavil postupně v pozdějších letech Zikmund svým stoupencům. Kanovníkům, kteří se po volbě Zikmundově na Vyšehrad vrátili, dostalo se zpět jen něco málo statků, ale mezi nimi nebyly ani pozemky z Nuslí a Vršovic a zdá se, že ani z Roztyl.
O Roztylech nemáme dlouho přesných zpráv. Zničená ves se již nevzpamatovala - ještě v 16, stol. se mluví o pusté vsí Roztylech - a pole k ní patřící byla většinou propůjčena michelským sedlákům. Více zpráv nalézáme pouze o jediném purkrechtním dvoru v Roztylech. Patřil za husitských válek Mikulášovi z Prahy, ale nezdá se, že by starodávný plat 4 kop ročně vyšehradské kapitule byl odváděn. Snad za Zikmunda nebo později právo kapituly bylo obnoveno, ale ne na dlouho. Již král Jiří Poděbradský v r. 1466 dal úrok v zástavu Hesoltovi z Prahy z vypůjčených 100 kop grošů, s ustanovením, že nebude ani on, ani příští držitelé purkrechtního dvora odváděti úroku, dokud by jim český král dluhu nevrátil. To se však nestalo, neboť V.Hesolt pojišťuje r. 1482 na dvoře roztylském věno své manželky Alžběty z Jabloně, výslovně jí při tom postupuje tuto zástavu královskou. Po smrti Hesoltově přešel dvůr také skutečně na Alžbětu, křerá tu vedla správu společně se svým druhým manželem Mikulášem z Kříčova. Poněvadž Alžběta neměla vlastních dítek, odkázala roztylský statek svému bratru, hejtmanu karlštejnskému Hynkovi Svatopolskému z Jabloné, jenž jej r. 1524 za 166 kop čes. grošů prodal. Kupcem stalí se mistři vysokého učení pražského koleje Veliké císaře Karla IV,, kteří tím vítaně doplnili universitní majetek v Michli, hraničící s pozemky roztylskými.
Mimo tento poplužní dvůr připomíná se v 16. stol. ještě jeden statek který od Ferdinanda I. měl v zástavě Jan Žatecký a později od syna Bartoše Holého koupil p. Tomáš z Proseče, úředník podkomořího král. českého. Jemu postoupila v r. 1562 vyšehradská kapitula také ves Rozryly, dosud pustou, "s dědinami, lukami, rybníčky a městyštěmi, příkopy, háji, porostlinami a s tím se vším, což jest tu od pradávna" za plat komorní 5 kop grošů ročně. Kolej Karlova dostala se však záhy do sporů s Tomášem, jenž jí vinil, že si přisvojuje neprávem role "vedle cesty jda od silníce od Prahy po levé straně až k hájům", které drží universitní poddaní. Neshody ty jistě uspíšili rozhodnutí mistrů, takže již r. 1570 uzavřeli s Tomášem z Proseče smlouvu a ves od něho za 260 kop koupili. Povinnosti ke kostelu vyšehradskému neměli, neboť tu převedl Tomáš na svůj dvůr, který již r. 1565 prodal Janovi Rychnovskému z Rychnova za jedenáct set kop grošů. Dvůr tento změnil do začátku 17. století ještě několikráte svého držitele, za J. Šůka z Lukonos byl téměř od základu přestavěn, až jej v r. 1623 koupila za 15 tisíc kop Anna z Ottopachu.
Jesuité novoměstští spojili ve svých rukou všechny pozemky roztylské a hospodařili zde již trvale až do zrušení řádu v r. 1773. Hospodářské poměry nebyly zde však valné. Již dříve pustá ves po válce třicetileté, která vylidníla kraj široko daleko, nebyla nově osazena a tak panství roztylské nemělo až do 18. století žádných poddaných. Proto také, když byla r. 1654 pořizována t. zv, generální visitaci nebo berní rula, t j. soupis všeho poddaného majetku za účely berními, nebyly v ní Roztyly vůbec zaznamenány.
Teprve když v 18. století nařídila vláda též soupis půdy panské, dominikální, byla sepsána stručná statistika dvora roztylského.
Hrůzy třicetileté války, s vpády nepřátelských vojsk, s jejich loupením a pustošením neušetřily ani jinak tichého zboží roztylského. Dvůr paní Vlínské z Ottopachu musil býti jejím r. 1636 prodán a jesuitská kolej novoměstská, která se stala kupcem, nezaplatila za spustlý statek více než 2750 kop grošů. Než ani majetek universitní koleje Karlovy neměl šťastnějšího osudu. Universita sama za svoji účast v českém povstání r. 1618 byla krutě ztrestána nejen ve svých členech, - její rektor, slavný lékař Jesenius, zemřel s českými pány na popravišti - ale i na svých statcích. Vysoké berné a pokuty téměř zničily její majetek a konečně pokořená uuiversita Karlova dána do rukou jesuitů. Jesuitům novoměstským musila také Karlova kolej postoupiti své zboží i ves Roztyly. (Pokračování.)

[Na začátek stránky]