Spořilov

 


Generál Rudolf Medek (1890-1940)



Rudolf Medek
Rudolf Medek 8.1.1890 Hradec Králové - 22. 8. 1940 Praha, voják a básník.
Vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové a v letech 1909-1914 působil jako učitel v tamnějším okrese. Za první světové války přešel v posledních dnech roku 1915 na haličské frontě jako rakouský důstojník k Rusům. Na jaře 1916 se přihlásil do vznikajících československých legií a koncem téhož roku byl povýšen na poddůstojníka. Účastnil se mnoha bojů s Rakušany a Němci, mj. bitvy u Zborova v červenci 1917. Za účast v bojích byl vyznamenán četnými ruskými řády. V lednu 1919 byl jmenován gen. Štefánikem náčelníkem vojenské správy Československých legií na Rusi, v prosinci téhož roku se vrátil do Prahy. V červnu 1920 byl pověřen vybudováním Památníku odboje, po pozdější reorganizaci přejmenovaného na Památník národního osvobození. Jeho ředitelem byl až do nacistické okupace v březnu 1939. V roce 1931 byl povýšen na generála.
Jako spisovatel debutoval sbírkou básní Půlnoc bohů (1912). Dále vydal básnické sbírky a tisky Prsten (1914), Zborov (1919), Lví srdce (1919; rozšířené vydání 1921 a 1946), Štefánik (1921), Maršálu Fochovi (1923), Živý kruh (1923), Láska a smrt (1925), Sokol (1925), První básně (obsahuje především Půlnoc bohů a Prsten; 1927), Dvě básně (1927), Milovaní básníci (1928), Básně (autorský výbor; 1929), Dyk, Medek, Křička (výbor, ed. F. Pala; 1929), Řeč osudu (1931), Svatoštěpánská koleda (1933), Český ráj (1937) a Kramářovi (1937). Z jeho rozsáhlého díla prozaického, dramatického, esejistického a publicistického je nejvýznamnější legionářská pentalogie Ohnivý drak (1921), Veliké dni (1923), Ostrov v bouři (1925), Mohutný sen (1926), Anabáze (1927), drama Plukovník Švec (1928), soubor povídek Vinný keř (1928) a kniha vzpomínek Pouť do Československa. Válečné paměti a vzpomínky z let 1914-1920 (1929-34).



[Na začátek stránky]