Aktuality


Červencové nebe nad Spořilovem v roce 2017.


Dnes, díky "světelnému smogu" od pouličních lamp a dalších světelných zdrojů, na Spořilově už sotva hvězdy vidíme. Stěží rozeznáme nejjasnější hvězdy tzv. "letního trojúhelníku" (v mapce vyznačen barevně - po kliknutí na mapku se otevře podrobnější mapka s označením okem viditelných hvězd).


Stará zobrazení souhvězdí a názvy hvězd letního trojúhelníku:

Souhvězdí Labutě:



Význam názvů: Deneb = ocas (arabsky), Sadir = prsa (arabsky), Gienah > z Janah al Ghurab al Aiman = pravé křídlo havrana (arabsky), Albireo > zkomolené z minkar al-dajaja = slepičí zobák (arabsky)


Popis:
Souhvězdí Labutě (Cygnus) se nachází v místě, kde se Mléčná dráha rozvětvuje a k souhvězdí Střelce už pokračuje ve dvou proudech. Obsahuje velké množství jasných hvězd, které však ve městě neuvidíme. Za bezmračné a bezměsíčné oblohy daleko od města bychom však v tomto souhvězdí neozbrojeným okem mohli napočítat až 150 hvězd. Z toho je 15 hvězd velmi jasných. Spojíme-li tyto jasné hvězdy čarami, vytvoří jakýsi kříž, interpretovaný jako letíci labuť s roztaženými křídly. Tak se zobrazuje ve starých hvězdných atlasech.
Na nebi lze toto souhvězdí dobře pozorovat od července do října. Je obklopeno souhvězdími Ještěrka, Pegasa, Lištičky, Lyry, Draka a Cefea.
Pro astronoma amatéra je v souhvězdí řada zajímavých objektů, viditelných pouhým okem. V prvé řadě je to nejjasněší hvězda souhvězdí Deneb v ocase Labutě. Je to výstižný název, protože Deneb, v arabštině Dhanab = ocas. Je to modrý obr, má 35x větší průměr, než naše Slunce.
Poohlédneme se nyní po dalších hvězdách v souhvězdí:
Hvězda 61 Cygni je známá tím, že je to první hvězda, jejíž vzdálenost se podařilo změřit trigonometricky pomocí tzv. paralaxy hvězdy, kdy za základnu trojúhelníka sloužil průměr zemské dráhy, z jejíchž opačných konců byl změřen úhel ke hvězdě. To se poprvé podařilo německému astronomovi Fridrichu G. Besselovi v roce 1837. Po několika opravách numerických výsledků dnes můžeme tvrdit, že je vzdálená 11,36 světelných let. Hvězda může být spatřena pouhým okem, protože má velikost 5,2m. Nejprve na sebe upozornila velkým vlastním pohybem mezi hvězdami a také, že už předtím ruský hvězdář Struve zjistil, že se jedná o dvojhvězdu. Na Spořilově bychom ji mohli nalézt jen pomocí triedru.
Další ze zajímavých hvězd - β Cygni je dvojhvězda, z nihž jasnější je oranžová, má velikost 3,1m a doproprovází ji modrá hvězda 5,4m.
Hvězda χ Cygni je proměnná hvězda, která v periodě 407 dní mění svou jasnost mezi 2,3m do 14,3m, tj. v maximu patří k nejjasnějším hvězdám souhvězdí a v minimu je sotva viditelná i ve velkých dalekohledech. Patří k červeným obrům. Povrchová teplota je jen 1600°C, což je na hvězdu opravdu málo.
Proměnnou hvězdou je také hvězda ρ Cygni. dnes na hranici viditelnosti bez dalekohledu. Avšak v roce 1600 dosahovala velikosti 3m. Potom začala její jasnost klesat a mezi roky 1609 a 1923 ji bylo možno pozorovat jen dalekohledem. Dnes její jas kolísá mezi 5m a 6m.
Na konci srpna 1975 poblíž Denebu v Japonsku objevili novou hvězdu, jejíž jas vzrůstal velmi rychle na 0,3m za 24 hodin. V noci mezi 30. a 31. srpnem dosáhla jasnost maxima a pak začala rychle klesat. Po prozkoumání starých snímků byla nalezena jako hvězdička o původní velikosti 20m. Znamená to, že její jas během několika hodin vzrostl 16 000 000 x.

Mytologie:
V řecké mytologii byl Tyndareus sparťanský král. Tyndareus měl bratra jménem Hippokoón, který se násilím zmocnil vlády a vyhnal Tyndarea ze Sparty. Tyndareus bloudil zemí, ale nikde ho nechtěli. Teprve etolijský král Thestios mu poskytl útočiště. Jeho dcerou byla Léda, krásná jako bohyně. Tyndareus se jí také líbil a tak uzavřeli manželství. Když Hippokoón zahynul v souboji s Héraklem, přestěhovali se zpět do Sparty. Tyndareova manželka se ale zalíbila také nejvyšším z bohů Diovi, který se, aby se k ní mohl přiblížit, vzal na sebe podobu labutě a nařídil orlovi, aby ho jakoby pronásledoval. Leda labuť před dravčím pronásledováním labuť ukryla a pak ji přijímala k sobě každou noc. Z jejich vztahu se narodila krásná Helena (pozdější příčina Trojské války). Synem Ledy a byli také nevlastní bratři Kastor a Pollux. Kastor měl za otce krále Tyndarea, zatímco otcem Polluxe byl sám Zeus a tím pádem byl Pollux, na rozdíl od bratra, nesmrtelným. Když Kastor padl v boji, Pollux si na otci vyprosil, aby se mohl s Kastorem o nesmrtelnost podělit. Bylo mu vyhověno a jeden den byli oba bratři v podsvětí, druhý den na nebi. Jako hvězdy jsou dnes v hlavách souhvězdí Blíženců. Labuť a Orel mají svoje vlastní souhvězdí.

P. P. Rubens: Leda s labutí

Souhvězdí Lyry:



Význam názvů: Vega > z Al Nasr al Waki = orel letící střemhlav (arabsky), Sulapath > al-sulafat = želva /z želvího krunýře se dělaly hudební nástroje/ (arabsky), Sheliak > arabský název souhvězdí = želva

Popis:
Malé, ale krásné souhvězdí, na nebi dobře viditelné od května do října. Za příhodných podmínek lze v něm napočítat 50 hvězd, viditelných pohým okem, ale takovéto podmínky už na Spořilově nenajdeme.
Stěží za bezměsíčních nocí spatříme 5 hvězd jasnějších než 3m. Z těch pak Vega je nulté velikosti a je čtvrtou nejjasnější hvězdou celé oblohy. Patří k modrým obrům a její průměr je 2,5x větší, než je průměr našeho Slunce.
Severovýchodně od Vegy je hvězda ε Lyrae, což je dvojhvězda páté velikost, rozlišitelná tedy i neozbrojeným okem. V dalekohledu lze však každou z těchto hvězdiček zjistit, že jsou to také dvojhvězdy. Všechno jsou to modří obři, podobní hvězdě Sirius ve Velkém Psovi.
Pouhým okem je také možno nalézt hvězdu R Lyrae, patřící k polopravidelným proměnným hvězdám. Je to "chladný" rudý obr, jehož jasnost se mění mezi 4m a 5m během 50 dní. Perioda změny jasu však není stálá.
Jen pro doplnění. Hvězda RR Lyrae je krátkoperiodická cefeida, pozorovatelná jen dalekohledem. Její jasnost se mění mezi 7,1m a 8m během cca 14 hodin.
Zato hvězdu β Lyrae můžeme spatřit bez problémů. Její proměnlivost je známá už dávno. Její jas kolísá mezi 3,4m a 4,3m během necelých 13 dní. Jde o hvězdného obra s povrchovou teplotou 15 000°C.

Mytologie:
Sohvězdí Lyry je podle starořecké mytologie nerozlučně spojeno s osudy thráckého pěvce Orfea. Orfeus byl v řecké mytologii synem múzy Kalliopé a říčního boha Oiagra. Byl to největší pěvec řeckých mýtů.
Orfeus proslul svým zpěvem, který okouzloval lidi, uchvacoval a uklidňoval zvěř a ptactvo, tišil přírodu a nastoloval v ní klid a mír. Povídá se, že i Sirény bledly závistí před jeho kouzelným hlasem.
Stejně tak proslul Orfeus svou láskou ke své manželce, krásné Eurydice. Jenže jeho manželské štěstí dlouho netrvalo: Eurydika šlápla na zmiji, a když k ní přiběhl Orfeus, byla už mrtvá. Byl zdrcený žalem a zoufalstvím, což ho přimělo k činu, který doposud žádný smrtelník nedokázal. Vypravil se do podsvětí s odhodláním vyžádat si svou manželku zpět. Chtěl obměkčit strážce i vládce podsvětí – převozníka Charóna, boha podsvětí Háda i jeho manželku Persefonu. Zpíval jim o své lásce k Eurydice a prosil, aby mu ji vrátili, vždyť ji stejně dostanou – později, až skončí její životní pouť. Pakliže mu nemohou vyhovět, ať si vezmou i jeho, aby mohli být spolu i jako stíny.
Orfeův tklivý zpěv skutečně dojal celou podzemní říši, zjihl Tantalos, Sisyfos, Ixión – největší hříšníci, těžce potrestaní za své přečiny. Zaplakala Persefona, dokonce i Erínye a Hádés slíbil Orfeovu prosbu splnit. Podmínkou ale bylo, že cestou zpět půjde první a nesmí se ohlédnout na Eurydiku, dokud oba nebudou na světle světa.
Orfeus podmínku přijal a celou dlouhou a strastiplnou cestu ven se ovládl. Když ale zbýval poslední úsek cesty, nevydržel, ohlédl se, jestli Eurydika neklesá únavou. A v tom okamžiku spatřil už jen její stín, který se vrací zpět do podsvětí a to navždy. Prosil a plakal, do podsvětí se však už nedostal. V hlubokém žalu se vrátil do rodné Thrákie. Bloudil světem, zúčastnil se i výpravy Argonautů. Se svou manželkou se však setkal už poměrně brzy – za čtyři roky zahynul rukama Bakchanetek, které ho nenáviděly za to, že po smrti Eurydiky další ženy odmítal. Při Dionýzových slavnostech pod Rhodopskými skalami po něm opilé Bakchantky házely kamení a když viděly, že se kameny při jeho zpěvu za letu zastavovaly, vrhli sa na něj a roztrhali ho holýma rukama a jeho hlavu a lyru následně hodily do řeky. Celá příroda se prý tenkrát zděsila nad takovým činem, zahalila se do smutku a skály ronily slzy, které rozvodnily řeky. Bůh řeky Hebros (dnes řeka Marica v Rodopech) však nenechal tělo ani lyru utopit a vyvrhl je na břeh. Posléze byla Orfeova lyra bohy přenesena na nebe.

Gregorio Lazzarini (1655 – 1730): Orfeova smrt

Souhvězdí Orla:



Význam názvů: Altair = letící (arabsky), Alshain > Shain Tara zed = letící orel (persky), RedaGienah > z Janah al Ghurab al Aiman = pravé křídlo havrana (arabsky), Reda (Tarazed) = orel (persky), Deneb Okab > Dhanab al Okab = ocas orla (arabsky)


Popis:
Souhvězdí Orla se nachází v nejkrásnější části Mléčné dráhy. Obklopují ho souhvězdí Delfína, Koníka, Kozoroha, Střelce, Štítu, Herkula a Šípu. Souhvězdí Orla se v našich šířkách objevuje nad horizontem kolem 20. dubna o půlnoci a potom je dobře pozorovatelné od června (ráno) do září (večer). Za jasných nocí lze v něm neozbrojeným okem rozlišit kolem 70 hvězd, z nichž je osm jasnějších než 4m. Nejjasnější hvězdou je Altair (α Aquila), hvězda první velikosti. Po spojení nejjasnějších hvězd dostaneme figuru letícího ptáka, kterého už staří Řekové označlili jako Orel. Arabové, kteří souhvězdí od Řeků převzali, nám zase přidali názvy jednotlivých hvězd. Tak např. Altair značí arabsky letící.
Altair je jedna z nejbližších hvězd, vzdálená 16 světelných let. Je dvakrát větší než naše Slunce a září 8x jasněji. K nám se přibližuje rychlostí 26km/sec. Přesto za 12 tisíc let se přiblíží o "pouhý" jeden světelný rok, tj. na 15 světelných let. Zvýšení jasu bychom sotva postřehli.
Zajímavou je hvězda η Orla, typický zástupce dlouhoperiodických cefeid. Její jas se mění v rozsahu 3,7m - 4,4m. Z uvedeného rozsahu jasnosti vyplývá, že je pozorovatelná pouhým okem. Co je na ni ještě zajímavé, že za 170 let se perioda změny jasnosti dvakrát změnila.

Mytologie:
Mytologie spojuje souhvězdí Orla s příběhem Titána Promethea, dobrodince lidstva.
Když Zeus bojoval se svým otcem Kronosem o nadvládu nad nebem a zemí, proti Zeusovi se postavili tzv. Titáni, děti bohyně Gei (Země). Pouze jeden z Titánů - Prometheus se postavil na stranu Zeuse a přesvědčil svou matku Femidu a dokonce i Geu, aby učinily totéž. Díky tomu dostal Prometheus povolení pobývat mezi bohy na Olympu a odchazet odtud a přicházet, kdykoliv se mu zlíbí.
Bezstarostný život na Olympu se však Prometheovi nezamlouval, nejraději byl mezi lidmi a pomáhal jim. Těžký život lidí by podle něj byl usnadněn, kdyby znali oheň. Zeus však přísně zakázal oheň lidem dát. Podle jeho mínění se pak lidé naučí mnohému a nebudou nakonec olympské bohy vůbec potřebovat. Je tedy v zájmu bohů tajemství ohně před lidmi střežit.
Prometheus však lstí bohům oheň ukradl a přinesl ho lidem ukrytý v dutině hole.
Za tento čin mu Zeus připravil strašlivý trest: Nechal Promethea Hefaistem přikovat ke skále v pohoří Kavkaz a čekal, kdy ho Prometheus začne za svůj čin odprošovat. Prometheus to však neučinil, a tak za ním Zeus poslal orla Ethona, který Prometheovi každý den vyrval játra. Ta mu pak do druhého dne dorůstala a orel měl po 12 generací co jíst.
Prometheus měl ale jasnovidecké schopnosti, které zdědil po své matce. Viděl zánik Olympu a všech bohů. Zeus mu slíbil svobodu, když mu prozradí věštbu, ale Prometheus odolával. Po dvanácti generacích nakonec Promethea osvobodil hrdina Héraklés, který orla zastřelil šípem. Prometheus se pak navrátil na Olymp, avšak stále musel mít s sebou skálu, ke které byl přikován, alespoň ve formě prstenu s kamínkem.



K souhvězdí orla ovšem existuje i jiná legenda. Diovi se pro svou krásu zalíbil mladý trojský princ Ganymédes. Vyslal tedy orla, aby ho uchvátil a přinesl na Olymp, kde měl bohům dělat číšníka. Za tu službu Zeus orla umístil na nebe.

A na závěr ještě čínská legenda.

Ostatní červencové úkazy na nebi:
Na rozdíl od hvězd je zatím záře planet dost silná, aby se uplatnila i na přesvětlené obloze. V červenci to budou právě dvě největší planety sluneční soustavy – Jupiter a Saturn. Zatímco Jupiter je zvečera na západní obloze a před půlnocí zapadne, Saturn zůstane na obloze po většinu noci. Venuši najdeme ráno nad východem. Koncem měsíce začne období její nejlepší letošní viditelnosti na ranní obloze.
V červenci nastanou dvě konjunkce Měsíce s Jupiterem, a to 1. 7. v 9 hodin a 29. 7. v 0 hodin. Měsíc se bude nacházet 2,1° severně. Pro pozorovatele mimo Prahu: dvojici Měsíc-Jupiter doplní na večerní obloze Spica. Dne 20. 7. v 0 hodin bude Měsíc v konjunkci s Aldebaranem. (Aldebaran 0,5° severně). Seskupení Měsíce, Aldebaranu a Venuše můžeme pozorovat přibližně dvě hodiny po konjunkci na ranní obloze.
V pondělí 3. července ve 21 hodin bude Země nejdále od Slunce, a to 152,1 milionu kilometru.