První letošní hmyz (15.2.2019 ve 13:00 hod.)
Žluťásek řešetlákový Gonepteryx rhamni (L. 1758)
Žluťásek řešetlákový ♂ (ilustrační foto ze Spořilova z minulého roku)
|
Motýla se letos při jeho rychlém letu nepodařilo zatím vyfotit, ale řadu minut poletoval po zahradách na Severozápadní V. (při teplotě vzduchu na severní straně domku
+12°C).
Tento motýl totiž na podzim nehyne, ale uschován v suchém listí nebo v jiných skrýších (např. v hustém břečťanu či vřesovci) přečkává zimu a na jaře je pak obvykle prvním denním motýlem, který se po zimě probouzí a shání něco k snědku. Obvykle je to nektar z prvních jarních květů.
Na Spořilově není nikterak vzácný. Znalec a dlouhodobý pozorovatel motýlí fauny Spořilova doc. František Cvrček o něm píše: "Žluťásek řešetlákový je první jarní motýl (přezimoval), a to velmi hojný. Vylétá z úkrytu, když jsou v zastíněných místech ještě zbytky sněhu. Spáří se a záhy hyne. Vylíhlí motýli však mají jen jednu generaci, a ta pak opět přežívá zimu."
Podle našich dřívějších pozorování se dospělec motýla objevoval až koncem března či na začátku dubna a jeho letošní pozorování z 15.2.2019 je tedy značně časné. V roce 2012 se v zahradách na Severozápadní V. objevil až 21. března. V roce 2018 byl zpozorován na zahradě v Severozápadní V. dokonce až 6.4.
Zimní úkryt však vyhledává už někdy ke konci srpna.
V teplých oblastech se aktivita dospělců přes léto snižuje a dostavuje se estivace (letní spánek), takže se s těmito motýly v létě téměř nesetkáme.
Motýl se vyskytuje mimo polárních oblastí prakticky v celé Evropě, západní Sibiři, střední Asii až do Mongolska. Tento motýl se vynačuje nápadným pohlavním dimorfismem: samci jsou žlutí, samice nazenelale bílé. Obě pohlaví mají uprostřed křídel oranžovou skvrnu.
Popis a vývoj:
Přední křídla 27-30 mm vybíhají v rozích do ostrých rohů. Smičky se v dubnu páří a potom snášejí vajíčka na pupeny řešetláku počistivého, nebo na krušinu olšovou. Housenky až 40 mm dlouhé se po sedmi týdnech zakuklí (stadium housenky červen až červenec).
|
Včela medonosná Apis mellifera (L. )
Včela na rozkvetlém talovínu (uprostřed letošního snímku)
Jeden nejčasnějších hmyzích druhů, se kterými se na jaře můžeme v přírodě setkat. Včely totiž přečkávají zimu v hnízdě, kde žije 40-80 tisíc jedinců. Společenství včel sestává ze třech typů jedinců. Kromě tzv. královny (včelí matky), která je v hnízdě jen jediná, jsou to nedovyvinuté samičky - tzv. dělnice, které jsou krátkověké (4-5 týdnů) a nepohlavní a nemohou se tudíž rozmnožovat. Rozmnožovat se může jen královna, která žije i několik let (4-5 i více) a tzv. trubci, což jsou samci, kteří v hnízdě nepřečkávají zimu a před zimou hynou. Dělnice zastávají všechny práce v hnízdě i mimo něj. A to jsou právě ty včely, se kterými se můžeme na jaře setkat. Královna z hnízda vylétá jen vyjímečně při tzv. rojení, kdy těsně před vylíhnutím nových matek stará královna s části osazenstva vylétá z hnízda a zakládá hnízdo nové. Mezitím dělnice kromě první vylíhlé zabijí všechny ještě nevylíhlé královny a ta první se v opuštěném hnízdě se ujímá moci. Před tím však vylétá z hnízda na "zásnubní let", při kterém se spáří s trubcem, který po oplodnění mladé královny ihned hyne a ostatní nespáření trubci umírají teprve později.
Včely, které hnízdo zásobují pylem a nekterem, mohou létat až do vzdálenosti několika set metrů a spořilovské jarní včely tudíž zřejmě pocházejí hlavně z místních úlů.
|
|