GFÚ Monika Immrová

MONIKA IMMROVÁ (nar. 1970 v Lounech) vystudovala Střední výtvarnou školu Václava Hollara v Praze (1992-1995), v letech 1995-2001 absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze; roku 1997 absolvovala stáž na Staatliche Akademie der Bildenden Künste Stuttgart a v letech 1999-2000 na drážďanské Hochschule für Bildende Kúnste; roku 1999 získala Ateliérovou cenu AVU, kde pokračovala v letech 2012-2018 v doktorském studiu, tematicky vycházejícím ze spolupráce s architektem J. Šépkou. Spoluzaložila sochařské seskupení Socha 2 a iniciovala řadu jeho společných výstav. Monika Immrová se v posledních několika letech zabývá především reliéfem. Řada vytvořených slepotisků, grafik, kartónových, sádrových a betonových reliéfů je přesvědčivě vypovídající. Jednoduchá, jasná řeč je pro Moniku Immrovou „hodnotou". Její umělecký výraz charakterizuje plastická forma, uměřenost, přesnost, zájem o významovou podnětnost koexistence linií, ploch a ob- jemů, o vzájemnost celku a detailu. Autorčino dlouhodobé téma reliéfu logicky vyplynulo z vytváření návrhu pro konkrétní architekturu. Práci současně doprovází sledování možnosti existence proporčních zákonitostí v abstraktním tvaro- sloví. Tedy vzájemnost sochy a architektury, vzhledem k fenoménu kánonu pak zpětné ohledávání principů odlišných dob, míst a ideových prostorů - pomyslné linie od soch Polykleitových k pracím Hany Wichterlové nebo Františka Kyncla. Autorčinu pozornost poutá vzájemnost pomyslné duality subjektivního a veřejně sdíleného. V průběhu práce na reliéfech, zprostředkujících významy pevnosti, čistoty, opory, se vynořily podnětné momenty. Centrálně situovaná forma čtver- ce, okolo níž se odvíjela kompoziční sestava nakloněných ploch a linií, se v posledním souboru sádrových reliéfů přetransformovala v bod, jenž otevřel odlišné možnosti pojetí celku. Čtverec jako prvek stabilizující, bod jako prvek symbolizující iniciaci, počátek. U nejnovějších reliéfů Moniky Immrové zaujme naši pozornost nezvyklá povrchová syrovost. Touha po hledání formálních či významových souvislostí nás může přivést až k autorčiným reliéfním pracím z dob studií, kdy zkoumala struktury a „zhmotňovala" kresby. Monika Immrová svými sochami i reliéfy „aktivizuje" prostor. Vzhledem k používanému měřítku lze obecně říci, že jej „zlidšťuje". Její reliéfy a sochy nabízejí možnost k vnímání na subtilnějších rovinách, nabádají k soustředěné niterné koncentraci, jakoby ustavovaly pomyslné ideové území čtverce.