Spořilov: Geofyzikální ústav

John sir Franklin [1786-1847]



John Franklin
John sir Franklin, anglický námořní důstojník a polární badatel se narodil se 16. dubna 1786 ve Spilsby a zemřel 11. června 1847 na ostrově krále Viléma. Ve 14 letech vstoupil do válečného námořnictva, 1801 se účastnil bitvy u Kodaně, 1803 byl s Flindersem na výzkumné plavbě v Austrálii, 1805 sloužil na bitevní lodi Bellerophon v bitvě u Trafalgaru, 1812 byl raněn v boji u New Orleansu. 1818 velel lodi Trent při Buchanově arktické výpravě. 1819 byl admiralitou pověřen vedením expedice, která měla za úkol po souši prozkoumat kanadské arktické pobřeží. Objevili Korunovační záliv a hluboký záliv Bathurst. Aby si ušetřili namáhavou zpáteční plavbu, vyrazili z Arktického zálivu pěšky po Hodově řece. Tundra byla bez zvěře, výprava se živila lišejníky, polovina účastníků cestu nepřežila a zbytek dorazil vyčerpán v prosinci 1821 do Ft. Providence. 1825 se však Franklin do Kanady s Backem a Richardsonem a úkolem prozkoumat pobřeží na západ od řeky Mackenzie směrem k Beringovu průlivu znovu vrací. Po moři vstříc mu měl plout Beechey. 1826 dosáhl ústí řeky Mackenzie a výprava se rozdělila. Franklin objevil ostrovy Parryovy, Kendallův, Pellyův, Hershellův aj. Vrátil se k Velkému Medvědímu jezeru, kde přezimoval. 1827 se vrátil do Anglie a byl mu udělen titul sir. V dalších letech velel na lodích v Středozemním moři, 1835-43 byl guvernérem Tasmánie a zasloužil se o zeměpisný průzkum ostrova. 1845 přes pokročilý věk převzal velení nad vládní výpravou, která měla za úkol rozřešit problém Severozápadního průjezdu.Vyplul 19.5.1845 z Portsmouthu a naposled byla jeho výprava spatřena 26.7. anglickou velrybářskou lodí v Melvillově zálivu. Mezi lety 1848 a 1859 bylo podniknuto více než 20 záchranných výprav vyslaných lady Franklinovou nebo jinými soukromými osobami, britská vláda vypsala odměnu 20 000 liber pro ty, kteří výpravě poskytnou pomoc. Až v roce 1859 se definitivně potvrdilo, že všichni účastníci výpravy včetně Franklina zahynuli. Kanadské arktické souostroví bylo nazváno Franklinovým a on byl posmrtně jmenován kontradmirálem.



Franklinova smrt na obraze W. Thomase Smitha v National Maritime Museum v Greenwiche

Abychom porozuměli Payerovu obrazu, povíme si něco o zobrazeném tématu:

Britská admiralita se v polovině 19. století rozhodla dát definitivní odpověď na problém Severozápadního průjezdu, tedy nalezení možnosti proplout z Atlantiku do Pacifiku podél severoamerických břehů. Vedením této elitní výpravy je pověřen sir John Franklin, šedesátiletý veterán napoleonských válek, který se již účastnil několika polárních expedic. Na nich se vždy osvědčil jako člověk nejen energický, statečný a čestný, ale i neobyčejně moudrý a lidský. Snad vzhledem ke svému věku, či jisté únavě však na své poslední výpravě působil váhavě a nejistě, často měnil svá rozhodnutí…
Trojstěžníky Erebus a Terror se 128 dobře vycvičenými muži a zásobou potravin na tři roky vyplouvají v květnu 1845 z ústí Temže. Posádky jsou plné optimismu, nepochybují o zdaru expedice a myšlenky na možná nebezpečí si nikdo nepřipouští. Před odjezdem přehodí Franklinova žena svému muži přes nohy britskou vlajku, kterou sama vyšívala. Tato drobná epizoda bude ale Franklina provázet jako zlá předtucha, protože vlajkami se přikrývají mrtví…
Franklin se zpočátku bez problémů dostává do oblasti jihozápadně od Grónska. Zde jim pomocná loď odevzdá dodatečné zásoby. Převezme také poslední dopisy od členů expedice určené jejich blízkým v rodné vlasti. A to je vše. Pak uplynou tři dlouhé roky, a tato velká a nákladná expedice o sobě stále nedává nic vědět…
První stopy výpravy a několik hrobů bylo nalezeno 1850 na Beecheyově ostrovu, ale teprve 1854 se Rae dověděl od Eskymáků, že větší počet jejích účastníků zahynul severně od řeky Great Fish a admiralita zastavila pátrání. Lady Franklinová vypravila 1857 na výpravu McClintocka, který 1859 nalezl na ostrově krále Viléma písemný dokument, mnoho pozůstatků a předmětů z Frankliovy výpravy. Další cestovatelé (např, Amundsen či Rasmussen ) pak přinesli zprávy získané od Eskymáků a mohl být osud výpravy rozluštěn. Proplula Lancarterským průlivem, obeplula ostrov Cornwallis, přezimovala 1845-46 na Beecheyho ostrově v Barrowově průlivu a 1846 dospěla k severnímu cípu ostrova krále Viléma. Zde výprava 1846-47 přezimovala podruhé a zde také Franklin zemřel Po třetím přezimování na témže místě zde zbytek výpravy v počtu 104 mužů zanechal zamrzlé lodě a vydal se pěšky k pevnině. Nikdo to nepřežil. Kanadské arktické souostroví bylo nazváno Franklinovým.
Podle dnešních znalostí námořníky nejspíše zahubila otrava olovem z masových konzerv, které neměly olověné plechy, ze kterých byly zhotoveny, dostatečně pocínovány a olovo se dostalo do potravy.



[Na začátek stránky]