Spořilov: Osobnosti:


div. gen. Karel Husárek [1893-1972]



Karel Husárek





Projekční kancelář ŘOP na generálním štábu v Praze.
Muž, označený křížkem - projektant elektrovýstroje pohraničních pevností F. Rejl, pod ním šéf kanceláře K. Husárek (+)




Karel Husárek bydlel na Spořilově
Narodil se 31. ledna 1893 v Čehovicích na Prostějovsku a zemřel 26. července 1972 v Praze.

Po maturitě na prostějovském gymnáziu studoval na Vysoké škole technické v Brně stavební inženýrství.
Po vypuknutí první světové války musel studií zanechat a v srpnu 1914 narukovat jako jednoroční dobrovolník do rakousko-uherské armády. Po absolvování ženijní školy byl nasazen do sapérského praporu v pevnosti Krakov. V létě 1915 byl odeslán na ruskou frontu. Rok na to padl do zajetí a byl odvezen do vězeňského tábora. V srpnu 1917 vstoupil do československých legií v Rusku. Ze začátku krátce působil u 5. střeleckého pluku a v září 1917 přešel v hodnosti poručíka k 2. samostatné inženýrské rotě. Zúčastnil se řady bojů na Sibiři a v srpnu 1918 byl povýšen na majora. V té době působil ve štábu tzv. Východní skupiny, mimo jiné i jako diplomatický zmocněnec. V září 1918 se stal náčelníkem štábu 2. střelecké divize československých legií, v roce 1919 přešel do služeb ruské armády na Sibiři, které velel generál Radola Gajda. V ruských službách působil mimo jiné jako velitel zvláštních úderných oddílů na Uralu. Rusko opustil v listopadu 1919 a v únoru 1920 se vrátil do Československa.

Po návratu do vlasti byl jmenován velitelem ženijního pluku 4 v Bratislavě, následovně pak ženijního pluku 5 v Praze (1923).
V září 1924 odešel na vysokou školu válečnou v Paříži. Souběžně s ní studoval školu politických věd v Paříži a obě úspěšně ukončil v roce 1926. Po návratu z Francie byl v hodnosti podplukovníka generálního štábu byl ustanoven podnáčelníkem štábu Zemského vojenského velitelství v Bratislavě a v prosinci 1927 náčelníkem štábu tohoto velitelství. V roce 1933 byl jmenován velitelem 16. pěší brigády v Místku, v únoru téhož roku byl povýšen na brigádního generála.
V roce 1931 nastoupil do Kurzu pro vyšší velitele v Praze. Během studia se vyznamenal a zůstal v něm jako profesor. V roce 1933 byl jmenován velitelem 16. pěší brigády v Místku a v únoru téhož roku byl povýšen do hodnosti brigádního generála.

Při svých studiích v Praze zahájil i studium strategie. Při velkých personálních změnách v armádě byl jmenován do Hlavního štábu, do funkce I. zástupce náčelníka Hlavního štábu československé branné moci (31. prosince 1933). V březnu 1935 se pak stal velitelem Ředitelství opevňovacích prací.
Do funkce podnáčelníka Hlavního štábu byl jmenován v říjnu 1935, divizním generálem byl jmenován v červenci 1936. V listopadu 1937 vypracoval podrobný opevňovací plán, který je znám pod názvem Husárkův program. Během roku 1938 maximálně urychluje výstavbu opevnění. Při vyhlášení mobilizace byl k dispozici armádnímu generálovi Ludviku Krejčímu.
Po podpisu Mnichovské dohody působil jako vojenský expert v mezinárodní komisi v Berlíně, která vyjednávala nové hranice protektorátního území. Napomáhal s organizaci odletu Dr. Edvarda Beneše do zahraničí. Po ztrátě většiny opevnění a plánované reorganizaci se rozhodl armádu opustit v lednu 1939 a nastupuje do Škodových závodů v Plzni jako zbrojní expert. Po okupaci zbytku Československa se stal v roce 1939 ředitelem zbrojovky v Dubnici nad Váhom. V průběhu války (1941) byl z funkce ředitele zbrojovky odvolán a donucen přestěhovat do Prahy. Novou práci získal ve výzkumu Škodových závodů. V roce 1945 se podílel na Pražském povstání.

Po skončení války (1945) byl zatčen a uvězněn. V létě 1946 byl propuštěn, ale vyšetřován na svobodě. Koncem roku 1948 byl zproštěn viny u lidového soudu. Obhájit se musel ještě před vojenským kárným výborem, který ho chtěl také zbavit viny, avšak po zásahu nového ministra obrany Alexeje Čepičky ho však v říjnu 1950 uznal vinným, degradoval a snížil mu důchod. V 50. letech pracoval ve Státním nakladatelství technické literatury jako překladatel a v 60. letech těžce onemocněl a musel být hospitalizován. Zemřel 26. července 1972 v Praze. Jeho ostatky byly v roce 1974 převezeny do Paříže. V listopadu 1991 byla Karlu Husárkovi posmrtně vrácena hodnost divizního generála a v listopadu 2008 byl in memoriam vyznamenán Křížem obrany státu ministra obrany ČR.



[Na začátek stránky]