Aktuality

Smrt sv. Františka

Giotto di Bondone: Smrt sv. Františka (okolo 1300). Horní chrám sv. Františka v Assisi.

Před smrtí přenesli bratři Frantškovo tělo z biskupského paláce v Assisi k Panně Marii Andělské do Porciunkuly.
V Porciunkule ho uložili v chudé komůrce, určené pro nemocné. František si pak dal zavolat všechny přítomné bratry, požehnal jim a bratru Angelovi nadiktoval svou závěť, v níž povzbuzuje bratry k zachovávání řehole a k bohabojnému životu.
Františkovi se už pomalu krátil dech, smrt se blížila rychlým krokem. Světec očekával tiše blaženou hodinu svého odchodu.
K smrtelné posteli přišla i šlechetná římská paní Jakobína de Settesoli, která po celý život pomáhala a štědře podporovala Františkovu řeholi. Přinesla sukno, do kterého měli zavinout mrtvé tělo Františkovo, jak si to světec přál.
Den před smrtí zavolal k sobě bratry, znovu jim požehnal a těšil je, aby se nermoutili nad jeho odchodem, aby milovali cestu sv. evangelia, která vede do nebe.
Všichni hlasitě plakali, nebol láska neumí být bez slz při odchodu toho, kterého ztrácí. Čím větší je láska, tím větší je bolest toho, koho ztráta postihne.
František dal po příkladu Božského Spasitele přinést chléb, rozdělil jej na kousky a rozdal plačícím bratřím.
Tu ho už viditelně opouštěly všechny sily a opakoval si jen slova: Bud mi vítána, moje sestro smrti!
V pátek večer, den před smrtí, kázal přinést knihu evangelia a předčítat umučení Páně podle evangelisty sv. Jana.
V sobotu ráno přijal Nejsvětější svátost oltářní i poslední pomazáni. Po přijetí svátostí byl dlouho jako ve svatém vytržení, tělem sice na zemi, ale duší u nebeských bran.
V sobotu večer, když slunko zapadlo, požádal bratry, aby ho svlékli z vrchního šatu a položili na holou zem, posypanou popelem. Bratři se modlili a zpívali chvalozpěv Pánu, jak jim František přikázal.
Když slunce zapadlo a bratři zpívali ze 141 žalmu verš "Vyveď ven ze žaláře mou duši, Pane, abych oslavoval tvoje jméno", opustila Františkova duše tělo a zaletěla do náručí svého milovaného Boha. To se stalo 3. října 1226, v sobotu večer, po západu slunka, ve 45. roce Františkova života.
František zemřel, ale to se v naší Liturgii nenazývá smrtí, nýbrž "Transitus - Přechod", neboť on přešel z tohoto života rovnou do věčnosti.

    Podle: Rudolf Dilong, OFM: Světec z Assisi, ŘÁD L. P. 1992