Praha: Spořilov: Dendrologická vycházka oldskautek

Poznámky k výpravě oldskautek: Zastavení čtvrté - dub
Dub letní na Roztylském náměstí

Dub (Quercus L., 1753) je rod rostlin z čeledi bukovitých. Duby jsou stálezelené nebo opadavé dřeviny se střídavými jednoduchými listy a nenápadnými květy. Duby jsou rozšířeny především v mírných a subtropických oblastech severní polokoule, v Americe a Asii však zasahují i do tropů.
Na světě existuje kolem 450 druhů dubů. V celé Evropě je však původních pouze okolo 23 druhů dubů, z nichž většina roste ve Středomoří.
V Česku je původních 7 druhů dubů. Nejběžnější jsou dub letní a dub zimní. Další, cizokrajné druhy dubů se pěstují jako okrasné dřeviny, severoamerický dub červený se vysazuje do parků i do lesních porostů.
Lesní porost, v němž převažuje dub, se nazývá doubrava nebo dubina.
Na Spořilově se setkáváme jen se třemi druhy. Naprosto převažuje dub letní. Druhým co do četnosti výskytu je importovaný dub červený. S dubem zimním se setkáme nejspíše v Krčském lese.

Duby jsou mohutné stromy. V Česku pak nejmohutnější ze všech stromů.
Duby dosahují značných rozměrů (výška až 50 m) i stáří. V USA v Ormondu na Floridě ukazují např. dub starý 2000 let. U nás je pravděpodobně nejstarší Žižkův dub v Náměšti okolo 1000 let, v Praze pak Karlův dub, který má 550 let. Na Spořilově máme nejstarší dub na Roztylském náměstí, který má okolo 100 let (viz obrázek v záhlaví). Duby, které potkáme na naši trase jsou ovšem mnohem mladší. Než se jim budeme věnovat, povíme si, jak jednotlivé druhy dubů vzájemně rozlišíme.

Určování:
Dub letní a zimní mají na první pohled podobný tvar listů. Hlavním rozlišovacím a spolehlivým znakem je pak délka řapíků listů. U dubu letního jsou řapíky velmi krátké, vždy kratší než 1 cm, většinou však jen kolem 0,5 cm. Naopak dub zimní má řapíky podstatně delší (přes 1 cm). Pokud jsou k dispozici i plody (žaludy), lze si správnou determinaci ještě potvrdit pomocí délky stopek žaludů (popř. květenství). Tam je situace přesně opačná, dub zimní má žaludy téměř přisedlé nebo jen na velmi krátkých stopkách (do 1,5 cm), zatímco dub letní mnohem delší (2–12 cm).
Listy dubu červeného se od předchozích značně liší tím, že zatímco laloky listů dubu zimního a letního jsou oblé, u dubu červeného hrotité.


Dub letní (křemelák) - Quercus robur L.

Dub zimní (drnák) - Quercus petraea L.

Dub červený - Quercus rubra L.


Dub letní (křemelák) - Quercus robur L.
Lidové označení dubu letního - křemelák je prý odvozeno podle vlastnosti jeho dřeva, které je "tvrdé jako křemen" (Větvička, 2005).

Dub letní těsně u západní stěny stanice metra Roztyly (dlouhé stopky žaludů prozrazují, že jde o dub letní)

Strom s mohutně a široce rozložitou, nahoře nepravidelně protáhle polokulovitou korunou, výška okolo 30(–50) m, borka tmavě šedá, popraskaná, výhony lysé, jednoleté větévky jsou červenavě hnědé, pupeny vejcovité až téměř kulovité; řapíky 2–6(–10) mm dlouhé, čepel listů proměnlivá, obvejčitá, úzce eliptická nebo úzce obvejčitá, někdy podlouhlá, 5–15(–20) cm dlouhá, nestejně laločnatá, na každé straně 3–8 hlubokých a zaoblených laloků, báze ouškatá nebo silně srdčitá, svrchu jsou listy tmavě zelené až světle zelené nebo šedavé, naspodu světle (modro)zelené, lysé; plody po 2–5 na stopkách 3–10 cm dlouhých, číšky miskovité až kuželovité, zakrývají čtvrtinu až polovinu žaludu, žaludy jsou hnědé či hnědavě žluté, vejcovité, podlouhlé nebo cylindrické a 15–35 × 12–20 mm velké, zprvu řídce plstnaté, pak lysé; Evropa, Kavkaz, severní Afrika, Malá Asie; má řadu velmi pěkných kultivarů, s odlišným habitem a barvou listů

Poznámka: Dožívá se průměrně kolem 500 let . Má silný kůlový kořen, nehrozí mu proto vývraty. Je světlomilný, o něco náročnější na světlo než dub zimní. V požadavcích na vláhu se rozlišují dva ekotypy (typ lužních lesů a typ mělkých v létě silně vysychavých půd a lesostepních lokalit). Klimaticky dost plastický, k imisím tolerantní. Na našem území je jeho výskyt pásovitý, daný průběhem toků řek. Netvoří čisté porosty. V malé míře se vyskytuje i v odlišných podmínkách na teplých výslunných stráních s lesostepními duhy, a zde má nízký a křivý vzrůst. Nejpamětihodnější pralesová rezervace lužního lesa s prastarými exempláři dubu letního je na soutoku řek Dyje a Moravy. Na řadě lokalit trpí polocizopasným ochmetem. Lesnicky významný, dřevo má mnohostranné použití, při výrobě dýh, jako stavební dřevo, v lodním stavitelství, výrobě pražců, parket, sudů, nábytku, trvanlivé i pod vodou. Kůra se používá k výrobě třísla, obsahuje až 20% tříslovin, škrob, červená barviva aj. Užívá se především v kožním lékařství při chronických onemocněních, ve veterinární medicíně, k izolaci taninu a k tříslení kůží. Žaludy měly velký význam jako krmivo pro vepře. Kůra mladých kmenů či větví se používala k přípravě odvarů užívaných vnitřně proti žaludečnímu a střevnímu kataru, průjmu, zevně ke koupelím. Není zvláště náročný, nejlépe roste na hlubokých, živných, dostatečně vlhkých půdách na plně osluněném místě nebo v polostínu, hluboko a hustě koření, využívá se ke zpevnění hrází rybníků a břehů vodních toků, vydrží i dlouhodobější zaplavení, v případě pozdních jarních mrazíků mohou být narašené listy poškozeny, v letním období snáší přísušky i delší sucha, je náchylnější na padlí, s ohledem na svoje vlastnosti může růst i ve zpevněném povrchu, na posypovou sůl je tolerantní. Dubová kůra je klasickým prostředkem k zevnímu použití, koupel nebo obklady proti různým kožním chorobám, například proti pekařskému ekzému, omrzlinám, popraskané kůži, proti křečovým žilám, bércovým vředům, hemeroidům, proti nadměrnému pocení. Pro ošetření hemeroidů koupelí v sedací vaně je možné dubovou kůru také smíchat se stejným množstvím květů heřmánku. Při krvácení z nosu pomáhá, když se nasytí tampon z vaty tříslovitým výtažkem a na 10 minut zavede do nosní dírky. Stejně jako z kůry mnoha jiných stromů s obsahem tříslovin, i z dubové kůry lze připravovat čaj, který se pije při průjmu, obsah účinných látek ale může být příliš vysoký a mohou tak nastat žaludeční a střevní poruchy. Proto se doporučuje míchat dubovou kůru s jinými složkami.

Spořilovskou zvláštností je forma dubu letního - 'Fastigiata' (stoupající). Jedná se o tzv. pyramidální duby, duby s habitem, připomínajícím vlašské topoly. Na Spořilově jich máme několik. Jsou např. na Roztylském náměstí, ale nejzajímavější je kruhová skupina na Jižním náměstí. Kromě tvaru koruny se od "normálních" letních dubů nijak neliší.

Dub zimní (drnák) - Quercus petraea L.


Quercus petraea dub zimní Autor: (Matt.) Liebl. Čeleď: Fagaceae-bukovité Rod: Quercus Zařazeno: 31.12.2006 Synonyma: Quercus sessilis, Quercus sessiliflora Popis: strom s mohutně a široce rozložitou, nahoře nepravidelně protáhle polokulovitou korunou, výška až 45 m, kmen průběžný a poněkud zprohýbaný, borka šedočerná, rozpukaná, letorosty lysé, (tmavě) olivově zelené; listy široce až úzce obvejčité, 6–17 × 3–9 cm velké, tmavozelené, lysé, rub zelený a pýřitý, pravidelně krátce a kulatě peřenolaločné až peřenodílné, s 5–10 páry laloků, které jsou při vrcholku mnohem mělčí, na bázi uťaté až široce klínovité ale ne ouškaté, řapíky 1–3 cm dlouhé, žluté; plody po 1–3(–5), jsou 2–3 cm dlouhé, přisedlé nebo na stopkách do 15 mm dlouhých, ze čtvrtiny až třetiny nebo i poloviny v miskovité číšce, vejcovité až podlouhle vejcovité, šupiny číšek jsou téměř ploché a trojúhle kopinaté, šedopýřité; Evropa, Krym, Kavkaz; má řadu zajímavých kultivarů odlišného habitu a zbarvení i tvaru listů Poznámka: Zvěř a dobytek rády ožírají mladé rostliny a výmladky. Je světlomilný, listy má nejen po obvodu koruny, ale i uvnitř. Většinou roste v podmínkách s nedostatkem vláhy a vydrží na podkladech v létě silně vysychavých. Nesnáší stoupnutí hladiny spodní vody na půdní povrch. Na půdu nenáročný. Snáší i skalnaté podklady. Dub ohrožují zejména silné mrazy, způsobující trhliny v dřevě a poškození jádra. Místy poškozován i ochmetem. Odolný ke kouřovým plynům, vydrží v městském prostředí. Dnešní rozloha porostů je radikálně snížena lidskou činností, oproti přirozenému stavu. Dřevo je pevné a velmi trvanlivé, většinou se dnes neodlišuje při zpracování od dřeva dubu letního, má stejně mnohostranné využití; podobně i kůra má vysoký obsah tříslovin, používá se ve farmaceutickém průmyslu, dříve k vydělávání kůží a v barvířství. Potřebuje mírně vlhké, na živiny bohatší půdy, kyselejší až mírně zásadité na plně osluněném až polostinném stanovišti, pomaleji roste, může být poškozen pozdními jarními mrazy, velmi dobře snáší letní přísušky i dlouhodobější sucha, hodí se do otevřených půd a zelených pásů, lze jej vysadit i do zpevněného povrchu, ale s přihlédnutím k velikosti dřevin a padajícím plodům, aplikaci posypové soli toleruje.

Dub červený (americký) - Quercus rubra L.

Dub červený západně od stanice metra Roztyly

Popis: opadavý strom s mohutně a široce rozložitou, nahoře nepravidelně protáhle polokulovitou korunou, výška 20–35 m, ojediněle vyšší, borka dlouho hladká, pupeny lysé, až 8 mm dl.; listy vejčité, eliptické, podlouhlé až obvejčité, 10–22 cm dlouhé, peřenolaločné až peřenoklané a na každé straně se 7–11 laloky, laloky 3úhlé až vejčité, s několika nestejnými zuby, svrchu matně (tmavě) zelené, naspodu světlejší, žlutavě zelené nebo také šedozelené, až na hnědavé svazečky chlupů v úhlech žilek lysé, na podzim oranžovočervené až šarlatové nebo jen hnědé, řapíky 25–50 mm dlouhé; plody po 1–2, číšky talířovité až pohárkovité, 5–12 × 18–30 mm velké, zakrývají čtvrtinu až třetinu žaludu, žaludy 15–30 × 10–21 mm velké, jizva o průměru 6–12.5 mm; Severní Amerika; hojně vysazovaný, nemá rád mokré stanoviště Poznámka: Do Evropy introdukován již začátkem 18. století, asi 1724, po počátečním pěstování v botanických a soukromých zahradách se tyto stromy dostaly do evropských lesů, kde se brzy aklimatizovaly a vzhledem k výborným růstovým vlastnostem, kvalitnímu dřevu a estetickému vzhledu byly od poloviny 20. století ve větší míře vysazovány. Pravděpodobně nejstarším dubem červeným u nás je exemplář na okraji velkého nádvoří průhonického zámku, rok 1895 je uváděn jako první introdukce k nám. Nenáročný, vhodné jsou propustné vlhčí půdy s kyselou reakcí na plně osluněném místě, v mládí roste pomaleji, nevhodná jsou zastíněná místa se zamokřenou půdou, na vápenitých půdách trpí chlorózou, na stanovišti s příhodnými podmínkami může být vysazen i do zpevněného povrchu, toleruje aplikaci posypové soli.

Jiné druhy dubů

Mladší generace, která už může cestovat, se zvláště při výpravách ke Středozemnímu moři, setká ještě s celou řadou druhů dubů, které u nás nerostou. Tak např. v Dalmácii v porostech makie nalezneme dub, jehož listy jsou podobné vrbovým - Quercus ilex a na Pyrenejském poloostrově pak dub korkový.

Nejznámější duby v Praze a okolí

Tak tady nezaváháme. Krčský les byl dějištěm mnohých skautských akcí, a to nejen skautů spořilovských. Ti pak dozajista znají hraniční dub na okraji Chodova, o jehož záchranu se zasloužili skauti z 41.oddílu pod vedením Zdeňka Vernera, známého pod přezdívkou "Boy".


[Na začátek stránky]