Průvodce po Svaté zemi

  Pilát Pontský (cca 10 př. Kr.- cca 40 po Kr.)


  Pilát představuje Židům zbičovaného Krista slovy Ecce homo (Ejhle člověk) podle obrazu švýcarského malíře Antonia Cisery

Pilát Pontský podle etymologických legend má jméno po předku, který byl synem mlynářovy dcery Pily a krále Ata. Příjmí Pontský prý dostal za své působení v Pontu. Tolik legenda. Z historických dat se nám o Pilátovi však dochovalo jen málo.

Údajně se narodil v rodině Piláta, příslušníka římského jezdectva, právě v době, když tento byl do Skotska vyslán k vyjednávání s náčelníkem Keltů. Dodnes se ve skotském Fortingallu ukazuje tis, pod kterým se měl Pilát podle zvyků keltských uctivačů starých stromů narodit - tento tis už tehdy měl přes tisíc let.
Po příchodu do Říma byl nejprve tzv. eques, tj. úředníkem nižšího stupně. Jeho vojenská kariéra začala u nižšího důstojníka v legii, pak se stal velitelem pomocného pluku a nakonec bylo svěřeno vedení záležitostí v Judsku po jeho předchůdci Valeriu Gratovi. To se odehrálo v roce 26 po Kr. za vlády císaře Tiberia, kdy Piláta jako místodržícího dosadil Seianus.
Jako prokurátor (místodržitel) měl úplnou moc nad celou provincií a stál v čele okupační armády (asi 120 jezdců a 4 nebo 5 kohort - zhruba 2500-5000 pěšáků), která byla umístěna v Caesareji a měla detašovanou posádku v Jeruzalémě v pevnosti Antonia. Místodržitel měl právo rozhodovat o životě a smrti a směl změnit rozsudek smrti vynesený Sanhedrinem, protože velerada mu musela postoupit svůj verdikt ke schváleni. Jmenoval také nejvyššího kněze a kontroloval chrám i jeho pokladnu: dokonce dohlížel na roucho nejvyššího kněze a vydával mu je pouze o svátcích. Tehdy se místodržitel nastěhoval do Jeruzaléma a přivedl další vojenské oddíly, aby střežily město.
Pilát při příležitosti svého jmenování nechal v noci přinést do Jeruzaléma korouhve s obrazem “božského” císaře a tak úmyslně ranil náboženské cítění Židů, kterým Starý zákon zakazoval zobrazovat tváře lidí.

Josefus Flavius pak další události líčí takto:
“Židé se zvedli proti Pilátovi z Cesareje a prosili jej, aby obrazy z Jeruzaléma odstranil a dodržoval zákony jejich předků. Protože jim Pilát nevyhověl, utábořili se kolem jeho paláce a demonstrovali tam pět dní a pět nocí. Šestého dne se Pilát odebral před soudní stolec ve velkém stadiu a svolal je pod záminkou, že chce odpovědět na jejich žádost. Nato dal vojákům rozkaz, aby Židy obklíčili. Když Židé viděli, že je vojáci obklopují trojitým kruhem, oněměli překvapením. Pilát jim řekl, že je dá všechny pobít, pokud neuznají obraz císaře a dal znamení vojákům, aby tasili meče. Ale Židé se jakoby na povel vrhli k zemi a nabídli své šíje, připraveni raději zemřít, než porušit zákony. Zdolán jejich náboženským zápalem, vydal Pilát rozkaz, aby byly obrazy z města odstraněny”.

Pilát ovšem vždy neustoupil. Zatímco ve výše uvedeném případě mu ústup diktovala povinnost udržovat v provincii klid, při vzbouření Židů proti použití chrámového pokladu tzv. korbanu na stavbu akvaduktu do Jeruzalém již použil násilí a mnoho Židů to zaplatilo životem. Mohl si to totiž dovolit, neboť v tom měl podporu jeruzalémského velekněze Kaifáše (nejvíc vody bylo totiž zapotřebí pro židovské poutníky). Tato lekce zapůsobila tak, že dlouho potom panoval klid.

O rozruch se postarala další Pilátova akce, že totiž nechal na bývalém Herodově paláci (nyní paláci římských prefektů) vystavit pozlacené štíty, zasvěcené císařovu kultu. K Pilátovi bylo vysláno poselstvo vedené čtyřmi Herodovými syny, mezi nimiž byli tetrarchové Herodes Antipás a Herodes Filippos, které požadovalo odstranění štítů. Protože Pilát odmítal, odvolali se k Římu a uspěli, neboť Tiberius nařídil, aby štíty byly přeneseny do Augustova chrámu v Caesarei. Aby z tohoto neúspěchu Pilát jakžtak vyvázl, pojmenoval jedno křídlo místodržitelského paláce v Caesarei jako Tiberierum. Pamětní deska tohoto aktu je jediným dochovaným Pilátovým nápisem a v Caesarei byla objevena v roce 1961 (nápis zní: "Obyvatelům Caesareje Pontský Pilát, prefekt Judska").

Problém, který ukončil Pilátovu kariéru se označoval jménem Taheb. Byl to jeden z lidových vůdců, o které v té době nebyla nouze, který vyzval Samaritány, aby s ním vystoupili na horu Gerizim, kde jim ukáže Jahvem ukrytý chrám s Mojžíšovými posvátnými nádobami. Pilát proti shromážděným vojensky zakročil a mnoho jich bylo pobito. Vrchní velitel na Východě Vitellius pak na základě stížností Samaritánů v roce 36 po Kr. odeslal Piláta do Říma, aby se zodpovídal císaři a byl nahrazen Marcellem. Mezitím byl popraven i jeho ochránce Seianus (roku 31 po Kr.). Pilát do Říma dorazil až po Tiberiově smrti (16.3.37 po Kr.) a zde historické zprávy končí.

  Kristus před Pilátem podle obrazu maďarského malíře Mihály Munkáczyho. V pozadí židovští velknězové jako žalobci.

Pontius Pilatus je však znám především jako člověk, který podle kanonických evangelií odsoudil Ježíše Krista. Pilátovo jméno se nachází ve starokřesťanských vyznáních víry, což zapříčinilo vznik rčení "Dostal se tam jako Pilát do kréda" (tj. nechtěně, náhodou, nečekaně, bez vlastního přičinění):

A Ježíš byl postaven před vladaře. Vladař mu položil otázku: "Ty jsi král Židů?" Ježíš odpověděl: "Ty sám to říkáš." Na žaloby velekněží a starších nic neodpovídal. Tu mu řekl Pilát: "Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí ?" On mu však neodpověděl ani na jedinou věc, takže se vladař velice divil. O svátcích měl vladař ve zvyku propouštět zástupu jednoho vězně, kterého si přáli. Tehdy tam měli pověstného vězně, jménem Barabáš. Když se zástupy shromáždily, řekl jim tedy Pilát: "Koho vám mám propustit, Barabáše, nebo Ježíše, zvaného Mesiáše?" Věděl totiž, že mu ho vydali ze zášti.
Když seděl na soudné stolici, poslala k němu jeho žena se vzkazem: "Nezačínej si nic s tím spravedlivým! Dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny." Veleknězi a starší však přiměli zástup, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše zahubili. Vladař jim řekl: "Koho vám z těch dvou mám propustit?" Oni volali: "Barabáše!" Pilát jim řekl: "Co tedymám učinit s Ježíšem zvaným Mesiáš?" Všichni volali: "Ukřižovat!" Namítl jim: "Čeho se vlastně dopustil?" Ale oni ještě víc křičeli: "Ukřižovat!"
Když Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil:."Já nejsem vinen krví toho člověka, je to vaše věc." A všechen lid mu odpověděl: "Krev jeho na nás a na naše děti!" Tu jim propustil Barabáše, Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.
Evangelium podle Matouše 27, 11-26 (ekumenický překlad 1979)

O Pilátově konci už zase hovoří jen legendy. Údajně měl spáchat sebevraždu z obav před novým císařem Caligulou a jeho mrtvola hozena do Tibery. Řeka však měla tělo odmítat a vyvolat povodně. Bylo tedy vyloveno a pohřbeno v Rhodanu. Odtud nakonec opět exhumováno a hozeno do jakési zapomenuté horské studny. Jiná legenda vypráví, že byl poslán do vyhnanství do Galie a podle Origenese se dokonce měl stát křesťanem (řecká pravoslavná a etiopská koptická církev ho mají za mučedníka). Podle legendy se Pilátova manželka jmenovala Prokula. Přijala křesťanství a pravoslavnou církví je považována za svatou.



[Na začátek stránky]