Židovské svátky

Svátek světel - Chanuka, 3.12.2018 po setmění


Světla se umisťují na devítiramenném svícnu - chanukii. Prostřední světlo slouží jako zdroj ohně, od kterého se připaluje ostatních osm světel.



Chanuková světla mohou být buď svíčky, nebo olejové lampičky. Elektrické svíčky mohou být využívány pouze v případech, kde je zakázáno používat otevřený oheň, jako například v nemocničních pokojích.
První noc Chanuky se podle aškenázské tradice rozsvítí jedna svíčka na pravé straně chanukije. Následující noc se umístí další svíčka nalevo od ní, ale jako první se zapaluje svíčka nejvíc vlevo. Tak se postupuje i po následující noci. Význam chanukových světel není pro "osvětlení uvnitř domu", ale spíše pro "osvětlení mimo dům", aby kolemjdoucí mohli vidět chanuková světla a připomněli si tak zázrak tohoto svátku. Z toho důvodu se chanukije umísťují na dobře viditelné místo, zpravidla k hlavnímu oknu nebo poblíž dveří vedoucích do ulice.
Chanuková světla se zapalují až po západu slunce, nanejvýš však hodinu po setmění (při začátku svátku světel letos slunce zapadá v 16:02 hod.).


Svátek Chanuka začíná 25. den měsíce Kislev. Název Chanuka lze rozložit na chánú (utábořili se k boji) a ka (hebrejská číslovka 25, popř. 25. dne) a připomíná období Makabejských, s nimiž svátek úzce souvisí.
Z Talmudu se dovídáme:
Svátek trvá osm dní, během nichž je zakázáno držet půst a pronášet pohřební projevy. Vysvětluje se to tím, že když helenizovaní Syřané vnikli do chrámové svatyně, znečistili všechny nalezené nádoby s olejem, které tam našli. Když Hasmonejci vyhráli válku a v roce 3597 od stvoření světa (tj. v roce 165 před našim letopočtem) se zbavili utlačovatelů, našli při očišťování Chrámu jen jednu nepoškozenou nádobu s čistým olivovým olejem. Na nádobě byla pečeť veleknězova, což se považovalo za záruku čistoty oleje. V nádobě však zbyla jen trocha oleje, která by sotva stačila na jeden den svícení chrámovým svícnem. Bylo nutno někde nezávadný olej opatřit. Zázrakem však olej těch osm dní vydržel hořet osm dní, než se Hasmonejci vrátili do Chrámu s čerstvě vylisovaným olivovým olejem.
Když Hasmonejci a Sanhedrin viděli i po sedmi dnech rituální nečistoty stále hořet oheň, poznali, že původcem zázraku je Bůh. Stanovili tedy, že tyto dny budou sváteční, bude se v nich odříkávat halel (žalmy 113-118) a budou se předčítat děkovné modlitby na paměť "chanukového zázraku".

Kromě Talmudu se o události zmiňuje i bible, a to v Knize Makabejských:

    První kniha Makabejská

    36 Tehdy řekl Juda a bratři jeho: "Hle, potřeni jsou nepřátelé naši; pojďme nyní, vyčisťme svatyni a znova ji posvěťme."
    37 I shromáždilo se všecko vojsko a vystoupili na horu Sión.
    38 Viděli svaté místo zpustlé, oltář znesvěcený, brány vypálené, v nádvoří proutí vyrostlé jako v lese nebo na horách a chrámové kobky pobořené.
    39 Tu roztrhli si roucha, kvílili kvílením velikým, sypali si popel na hlavu,
    40 padli na tvář k zemi, zatroubili na polnice, kterými dávali obyčejně znamení a volali k nebi.

    41 Tehdy zřídil Juda muže, aby bojovali proti těm, kteří byli na hradě, dokud by nevyčistili svatého místa.
    42 Vybral také kněze bez úhony, mající zálibu v zákoně Božím,
    43 i vyčistili místo svaté a vynesli kamení poskvrněné na místo nečisté.
    44 Přemýšlejíce, jak naložiti oltářem na zápalné oběti, který byl znesvěcen,
    45 připadli na dobrou radu zbořiti jej, aby snad nebyl jim na potupu, že jej pohané znesvětili. Zbořili jej tedy
    46 a složili kameni na chrámové hoře, na příhodném místě, dokud by nepřišel prorok a nedal poučení o něm.
    47 Vzavše pak bezvadné kamení podle zákona vystavěli oltář nový, takový, jaký byl prve;
    48 vybudovali svatyni a místnosti chrámového vnitřku a s domem posvětili také nádvoří;
    49 nadělali nových svatých nádob, vnesli do chrámu svícen, oltář kadidlový a stůl;
    50 položili kadidlo na oltář, rozsvítili lampy, které byly na svícně, i bylo světlo v chrámě.
    51 Položivše pak na stůl chleby a zavěsivše opony dokonali všecko dílo, na kterém pracovali.

    52 Dvacátého pátého dne měsíce devátého, to jest měsíce kasleu, roku stého čtyřicátého osmého vstávše před jitrem
    53 podali oběť podle zákona na novém oltáři na zápalné oběti, který byli udělali.
    54 Týž čas, týž den, kdy jej poskvrnili pohané, týž den obnoven byl se zpěvy za zvuku citar, harf a cymbálů.
    55 Veškeren lid padl na tvář, klaněli se a dobrořečili k nebi tomu, který jim dal štěstí.

    56 Osm dní slavili posvěceni oltáře podávajíce s veselím oběti zápalné, oběti pokojné a chvály.
    57 Průčelí chrámu ozdobili zlatými věnci a štítky, obnovili také brány jakož i chrámové kobky a udělali k nim dveře.
    58 Velmi veliké bylo veselí lidu, že byla odvrácena potupa pohanů.

    59 Juda, bratří jeho a všecka obec israelská ustanovili, aby slaven byl den posvěcení oltáře časy svými, rok co rok, osm dni ode dne dvacátého pátého měsíce kasleu s veselím a radostí.


Podle překladu ThDr Jana Hejčla z roku 1923

[Na začátek stránky]