Karel Babka se narodil 24. 10. 1880 v Praze a zemřel 26. 3. 1953.
Byl to ruský legionář a účastník bitvy u Zborova.
Nejprve se vyučil kovomodelářem a potom pracoval zejména v oboru dekorativního sochařství. Absolvoval UMPRUM u prof. Suchardy. V roce 1912 odjel do Ruska, kde se zajímal o tzv. ruskou secesi. V září 1914 vstoupil do České družiny, která tvořila základ pozdějších čs. legií v Rusku. V letech 1917 - 1918 pracoval na pomnících čs. padlých v Rusku. Od r. 1919 velitel tzv. "západní" legionářské sochařské dílny, která měla především za úkol vybudovat památníky zde padlým legionářům. V legiích dosáhl hodnosti kapitána.

Sochařská dílna byla rozdělena na dvě části podle pole působnosti – na východní a západní. Východní části velel sochař podporučík Karel Babka a funkci hospodáře zastával sochař František Bílek. K nim byli ještě přiřazeni architekt Vilém Kvasnička a sochař B. Zelený. Západní části vládl sochař podporučík Josef Šebor s hospodářem podporučíkem Josefem Hadravou (architektem), pod něž spadali ještě architekt Josef Rössler a sochař K. Josef.

Po návratu do republiky působil jako akademický sochař a medailér do konce 30. let minulého století. Začátkem čtyřicátých let se stal nedlouho před zákazem činnosti předsedou Místní jednoty Československé obce legionářské.
Po válce pracoval v Památníku národního osvobození.