Průvodce Okolo Brd: Trnová: Osobnosti

František Škroup (1801-1862)

František Škroup

Při návštěvách bratra Václava Škroupa v Trnové František prochází okolní krajinou a na skále Kazatelna nad Vltavou nalézá místo, dnes zvané Škroupova vyhlídka, kde nachází inspiraci pro svoji operu Fidlovačka. Podle trnovské tradice se právě zde zrodil nápěv písně starého Mareše "Kde domov můj".


Františkův bratr Václav, rovněž velmi hudebně nadaný, se narodil v roce 1799. Podučiteloval při svém otci na osické škole v letech 1816 - 1817, ještě před svým bratrem Ignácem. Václav však učitelství záhy nechal a stal se úředníkem na panstvích Trauttmannsdorfských. Z panských služeb po čase vystoupil jako hospodářský rada. Svou pílí a přičinlivostí si našetřil takové jmění, že si mohl sám r. 1838 zakoupit deskový statek Trnovou v okrese Zbraslav v kraji berounském a "státi se takto gruntovním pánem". Z kalendářních zápisků Františka Škroupa z let padesátých víme, že tento k bratrovi Václavovi o prázdninách pravidelně dojížděl na návštěvu. Naneštěstí tento bohatý bratr zemřel v Praze po krátké nemoci 7. 2. 1860 - tedy právě v době pro Františka Škroupa nejkritičtější - a jeho velkostatek přešel do cizích rukou. Václav Škroup byl pochován s manželkou Annou Marií, roz. Winterblumovou, dcerou mlynáře z Davle a dalšími rodinnými příslušníky v rodinné hrobce při jižní zdi trnovského kostela.


Rodokmen rodiny Škroupů

František Škroup se narodil 3. 6. 1801 v Osicích a zemřel 7. 2. 1862 v Rotterdamu.
Škroup pocházel z kantorské - a to tehdy znamenalo také muzikantské rodiny. Studoval gymnasium v Hradci Králové a pak (1819) právnickou fakultu v Praze. Na studia si vydělával jako skladatel, zpěvák a korrepetitor. Práva však nedokončil.
Spolu s přáteli uváděl ve Stavovském divadle česká ochotnická představení, dokonce i české překlady cizích oper.
Populární se stala opera Švýcarská rodina rakouského skladatele Josefa Weigla, kterou hráli 23. prosince 1823, kterou přeložil student filozofie a básník Simeon Karel Macháček.
Tady se také zrodila myšlenka vytvořit puvodní českou operu. První její tóny uslyšela Praha 2. února 1826. Škroup ji komponoval na libreto básníka J. K. Chmelenského Dráteník.
Po úspěchu se Škroup odhodlal plně se věnovat hudbě. Roku 1827 se stal druhým (o 10 let později pak prvním) kapelníkem Stavovského divadla. Dál komponoval opery a napsal řadu scénických hudeb k vlasteneckým hrám, mezi nimi i k Tylově Fidlovačce, kde 21. prosince. 1834 poprvé zazněla z úst pěvce K. Strakatého píseň Kde domov můj, pozdější česká hymna.
V letech 1836-45 působil jako varhaník ve Španělské synagoze.
V roce 1857 měl František Škroup jako dirigent dovršit třicet let působnosti ve Stavovském divadle a dvacet let vedení opery. K obojímu jubileu však dostal nečekaný dárek: výpověď. Zamýšlel totiž kandidovat na místo ředitele, a to mu jeho konkurenti znemožnili. Škroup se zařekl, že do Stavovského divadla už nikdy nevstoupí. Ve stejné době, kdy mu zemřel nejnadanější syn Oldřich, a poněvadž v Praze nenašel odpovídající místo, přijal místo kapelníka u německé opery v nizozemském Rotterdamu. Tam se skvěle uvedl a měl ve svých devětapadesáti letech velké plány. Domů psal, že se mu daří dobře, i když přece jenom... země česká... domov můj.
29. ledna 1862 dirigoval Cherubiniho Vodnáře. Pak se pustil do zkoušek na další operu. Nachladil se však a na cestě do divadla 6. února omdlel. Když ho přinesli domů, sotva se vzpamatoval, chtěl si načrtnout jakousi melodii. Večer však pozbyl vědomí a o půlnoci z 6. na 7. února zemřel. Protože byl František Škroup nemajetný, byl pohřben do společného hrobu.

Hrob na rotterdamském hřbitově Crooswijk s bronzovou sochou dívky nazvané "Hudební jaro" od akad. soch. Miroslava Pangráce (1961).

 


[Na začátek stránky]