V minulém čísle jsme jako příklad moderní stavby se šikmou střechou představili dům u Bodamského jezera. Dnešní ukázka je z domácího prostředí - stejně jako zahraniční i tento dům vznikl na základě nekompromisního požadavku šikmé střechy.

Úsporný komfort

Drobný a přívětivý objekt rodinného domu v chráněné krajinné oblasti Český kras, jehož autorem je architekt Peter Lacko, byl spolu s dalšími třicetičtyřmi stavbami zařazen do letošní ročenky české architektury. Jejím cílem je pravidelně podávat zprávu o aktuální situaci v naší architektuře, informovat laickou i odbornou veřejnost prostřednictvím zdokumentovaných vybraných realizací. Už samotné zařazení do reprezentativní dvoujazyčné publikace tedy svědčí o výjimečné hodnotě představeného díla. Výběr staveb provádí vždy některá z osobností naší architektury, jejímž textem se kniha otevírá - letos se jí stala Markéta Cajthamlová (dva domy autorské dvojice Lev Lauermann a Markéta Cajthamlová se v oddíle architektura objevily také na stránkách našeho časopisu). Letošní ročenka vyšla pod názvem Česká architektura 2000-2001, vydala ji jako každý jiný rok společnost Prostor - architektura, interiér, design, o. p. s. Celý projekt 35 prací českých architektů ve 324 obrazech (155 stran) připravila Dagmar Vernerová. Posláním neziskové společnosti Prostor je upozorňovat na zajímavá řešení v oblasti stavitelství, architektury a designu, předkládat je veřejnosti formou publikací a doprovodných výstav či přednášek.
Skromný dům architekta Lacka je prvním, jenž nás v řadě rodinných domů v ročence architektury zaujal a který chceme svým čtenářům představit. Určitě však není posledním.

Výhledy zamítnuty
Poloha pozemku, na němž se rodinný dům nachází, zaujala svého nového majitele ojedinělým výhledem na volnou, ničím nerušenou krajinu a zalesněný horizont, dodávající místu půvab i energii. Dokázal si tu představit klidné bydlení v jednoduchém, levném domě a své přání chtěl co nejrychleji zrealizovat. Architekt Peter Lacko vycházel z jeho představ, chtěl maximálně vytěžit z krajiny, která místo stavby obklopovala ze tří stran. Nabídl svému klientovi jednoduchý dřevěný dům s plochou ustupující střechou, dům obývaný především v horních partiích, tedy co nejvíce otevřený krásným výhledům.
Po prvních konzultacích se zástupci CHKO však bylo zřejmé, že jejich názory na způsob stavění v této lokalitě jsou zcela protichůdné, představa ploché střechy pro ně byla naprosto nepřípustná. Opět se projevil dlouholetý souboj, v němž nad kvalitními moderními stavbami vítězí domy se šikmou střechou, i když nemají s rázem krajiny a typem původní zástavby nic společného, i když nedokáží citlivě využít předností pozemku a ničím nevypovídají o době svého vzniku a potřebách současné společnosti.
S ohledem na klienta, pro kterého by dlouhý boj s úřady představoval velkou časovou ztrátu, se architekt rozhodl původní návrh změnit. Realizovaná podoba se šikmou střechou má určitě svoji výraznou hodnotu, ale autor (stejně jako spousta jiných zodpovědných architektů) cítí rozpor mezi vývojem architektury a zásahy byrokracie: "Nemyslím si, že dům s plochou střechou je jediným možným současným řešením. Ale v případě, kdy musíte důsledně lpět na úspoře každého zbytečného metru a zároveň nabídnout kvalitní, dobře využitelný prostor, je v porovnání s domem se střechou šikmou daleko efektivnější. Kromě skutečně velice hodnotných původních, dobře zachovalých a kompaktních obytných celků se strukturou šikmých střech mohou charakter krajiny obohacovat také stavby moderní, s plochou střechou. Záleží pouze na kultivovaném podání."

Svobodný prostor k životu
Východiskem pro nový návrh se stal nejzákladnější typ původních vesnických domů se sedlovou střechou bez výrazných přesahů. Tuto obecně rozšířenou formu upravil architekt tak, aby působila jednoznačně soudobým dojmem, bez zbytečných příkras a tvarových schválností. Zásadní pro něj byl ale důraz na řešení vnitřního prostoru - základním principem při tvorbě dispozic bylo vyloučení zbytečných, nevyužitých ploch, minimalizování užitných ploch a současně zachování požadovaného prostorového komfortu. Snaha o co největší redukci prostoru, který by však nepůsobil stísněně, byla při formování interiéru tím nejdůležitějším.
Dům je dvoupodlažní, z jedné třetiny podsklepený, má dvě parkovací stání vedle domu; do terénu byl zasazen kolmo na vrstevnice. V přízemí má obytný prostor s kuchyňským koutem a jídelnou (s možností propojení se zahradou), je prosvětlen velkými posuvnými prosklenými okny orientovanými do volné krajiny. Od vstupu s minimalizovaným zádveřím a šatnou s vestavěnými skříněmi je oddělen schodištěm umístěným do prostoru. Na vstupní prostory navazuje pokoj pro hosta s koupelnou a WC.

Do podkroví byly umístěny tři pokoje, koupelna s WC a na chodbě šatna se skříněmi. Každý pokoj v domě a obě koupelny mají vlastní vestavěné skříně. V suterénu má své místo sklad s kotlem a sklep na ovoce. Pro užší kontakt suterénu se zahradou se umožnil vstup přímo z exteriéru venkovním schodištěm pod vstupní markýzou.
Z důvodu co největšího zkrácení času výstavby se uvažovalo nejprve o dřevostavbě. V porovnání s klasickými zděnými postupy je totiž vztyčení dřevěné stavby otázkou několika dnů. Z ekonomického hlediska se však v tomto případě ukázala zděná stavba oproti dřevěné výhodnější.
Původní představy investora se nakonec naplnily, díky jeho otevřenosti a důvěře se mohl realizovat dům, který šetří na správných místech - je úsporný a jednoduchý ve výrazu, a přitom s patřičným komfortem a zdravou mírou osobitosti nabízí svobodný prostor k životu.