|
Hospodářské noviny 17.12.2002 |
Barbora Škorpilová: Kvalitním designem mohou být i skromné předmětyŘadu profesně oceňovaných realizací má na svém kontě teprve třicetiletá architektka a designérka Barbora Škorpilová. Restaurace Kampa Park, Zahrada v Opeře, Square na místě bývalé Malostranské kavárny... To je jen část realizací Škorpilové ateliéru Mimolimit, které představuje v těchto dnech vydaná profilová publikace. S nejnovějšími produkty tohoto studia se mohou do zítřka seznámit návštěvníci pražské výstavní galerie Konsepti. Praha, 17. 12. 2002, Jiří Hlinka Barbora Škorpilová, přední česká architektka a designérka, jíž nyní vyšla monografie, říká: OTÁZKA: hn: Interiéry, pod nimiž jste podepsaná, působí do značné míry luxusně. Je dobrý design luxus? Nemusí být. I předmět na první pohled skromný může být velmi kvalitním designem. Luxus programově nevytvářím. Ale pokud je slovo luxus bráno jako práce s kvalitními i drahými materiály, tak se mu nebráním. OTÁZKA: hn: Přemýšlíte v momentě, kdy vstoupíte do prázdné místnosti, spíše nad členěním prostoru, nebo nad tvarem a barvou lamp či židlí? Nejdříve vždy přichází koncepce. Takže nejdřív přemýšlím jako architekt a až poté jako designér. Častěji mě potkává postup od celku k detailu. I když i výjimky existují. OTÁZKA: hn: Už slavný architekt Adolf Loos varoval veřejnost před násilným lpěním na detailech ze strany architektů. Necháváte "své" prostory časem zrát? U bytů se o toto snažím naprosto cíleně. Prioritou je dostatek prostoru pro klienta. U restaurací je to trochu jiné. Proto se jejich podobu snažím sledovat stále. Přílišná svoboda je totiž někdy na škodu. Restaurace prostě žijí vlastním životem, na který je třeba dohlížet. Jejich prioritou a svobodou je zase funkčnost a dispoziční řešení, které se mění v podstatě každou hodinu. S tím si architekt musí umět poradit. Dekorace, zejména pak ty sezónní, se snažím hlídat permanentně. Ať už jde o kancelář nebo restaurační zařízení. OTÁZKA: hn: Hlásíte se k linii Bořka Šípka, ale svým komplexním přístupem k prostoru máte, podle mne, blíž k Evě Jiřičné. Jak to tedy je? Bojuji zejména za to, abych byla Bárou Škorpilovou a za ateliér Mimolimit. Obou tvůrců si nicméně velmi vážím. OTÁZKA: hn: Má vydání publikace Mimolimit znamenat předěl ve vaší tvorbě, nebo dokonce bilancování? Je to jednoduché. Stále se po nás chtěla nějaká prezentace, tak jsme ji udělali. Navíc jsem si nadělila takový dárek k třicetinám. |
Krásných knih nikdy není dost. Zvláště o architektuře a designu jich u nás tolik nevychází. O to cennějším unikátem je monografie studia Mimolimit, významného designérského ateliéru, navíc ve výjimečné grafické úpravě Aleše Najbrta. V česko-anglické verzi ji nedávno vydala nezisková společnost Prostor - architektura, interiér, design.
Mimolimit založili Barbora Škorpilová a Jan Nedvěd v roce 1999 po třech letech společné práce na interiérových zakázkách. V současné době má studio deset členů a vedle designu, interiérových objektů a celkového řešení interiérů se věnuje i navrhování domů. Název studia vyjadřuje přístup k architektuře a designu, snahu o překračování hranice běžnosti, všednosti.
Fotografie Filipa Šlapala (autor patří k mimořádným fotografům současné architektury a je dlouholetým spolupracovníkem studia) představují interiéry hotelů, rezidencí, restaurací a kaváren, ale i bytů a rodinné vily, v závěru také ukázky designu a šperků včetně série perspexových náramků.
Na vizualizacích se objevuje první obytný soubor komplexně řešený ve studiu Mimolimit: moderní architektura využívající atraktivního místa s výhledy na Prahu a okolní zeleně pro bydlení s velkorysým vnitřním uspořádáním, s terasami, se střechami porostlými stromy a se zahradou v moderní parkové úpravě.
Kniha je v úvodu doplněna rozhovorem s nejvýraznější osobností studia Mimolimit Barborou Škorpilovou, mezi jednotlivými realizacemi také rozhovory s příslušnými investory (jejich autorem je novinář Petr Volf) a v závěru recenzí Martiny Pachmanově, asistentky na VŠUP a nezávislé kritičky umění.
"Při koncepci interiéru musím nejprve co nejlépe poznat prostor, o němž mám přemýšlet. Zaznamenám si ho v architektonických zkratkách na papíře, protože se v nich dají objevit zákonitosti daného prostředí, nabízející se průchody, možnosti působení přirozeného a umělého světla. Už na začátku se mi začínají promítat materiály vycházející z podoby budovy a charakteru lidí, kteří ji budou užívat. Přitom je pochopitelně velký rozdíl, jestli navrhujete restaurace, byt nebo kancelář."
"...byt by měl především navozovat vždycky pocit bezpečí a tepla. Snažím se o klientovi dozvědět co nejvíce, musí se jít až do takových drobností, jako je místo, kam bude odhazovat ponožky. Každý má trochu jiný názor na organizování rodiny. Když dostanu volnou ruku, pak si ten byt dělám podvědomě pro sebe a stylizuji se do role klienta. Důležité je, aby byla zachována schopnost interiéru žít, vyvíjet se a stárnout."
Škorpilová se navzdory svému mládí brzy prosadila mezi českou designérskou špičku. Její mnohostranná tvorba je prodchnuta touhou hledat tvarové kreace, experimentovat s materiály a nepodlehnout přitom módním výstřelkům či diktátu klienta. Škorpilová si uvědomuje, že design znamená především komunikaci - komunikaci mezi materiály, předměty, prostředím a lidmi - a že i v těch nejvšednějších situacích dokáže proměnit lidské pocity a prožitky Sama to přesně vyjádřila, když poznamenala, že designér a architekt je "tak trochu doktor, který na sebe bere osud člověka. A musí pro něj udělat to nejlepší, co umí." To ovšem neznamená podřídit se mu, ale vyjít vstříc jeho potřebám a zároveň mu umožnit vnímat svět kolem nově a všemi jeho smysly.
Připravila Věra Konečná