V obecním domě vznikla vzorkovna současného designu

Praha, 16. 10. 2003
Rozsahem nevelká, významem naopak veliká, neboť ojedinělá. Taková je výstava Pro každý den současný český design, která se v těchto dnech otevírá v pražském Obecním domě. Zahrnuje výrobky, studie či prototypy, jež čeští designéři vytvořili za posledních třináct let. "Sami jsme chtěli přijít na to, jak se společenské i ekonomické změny po roce 1990 promítly do designu," nastiňuje jeden z motivů výstavy její šéfkurátor Jiří Pelcl.

Obecné hledisko je ve vztahu k nové výstavě vůbec mnohem podstatnější než jednotlivé exponáty Představuje design i v jeho nejužitkovější podobě, otevírá tuto tvůrčí disciplinu veřejnosti a mimo jiné přibližuje cesty, po kterých se čeští designéři vydali po sametové revoluci.
Rozdíly jsou veliké. Zatímco kurátoři sekcí věnovaných textilu, průmyslovýrn výrobkům či sklu a keramice mluví otevřeně o krizi odbytu a tím celého oboru, kurátorka expozice grafického desigmu, Iva Janáková, může rozkvět "svého" odvětví designu rokem 1990 ohraničit.
Od ručníku po vlaky
Výrobky a modely, které jsou ode dneška k vidění v Obecním domě, pomohou návštěvníkům definovat to, co design vůbec je. Kelímky Pure od Maxima Velčovského, funkcionalismem dýchající televizní stolek Osawa Zdeňka Duroně, plakát k protidrogové kampani Davida Hanouska nebo lůžko pro intenzívní péči, které navrhl Ivan Dlabač, jsou dílčími důkazy, že s designem je spojeno prakticky vše, s čím člověk na počátku třetího tisíciletí přichází do styku. Doslova: od ručníku po vlakové soupravy.
U pražské výstavy je však nutné poznamenat, že snaha za každou cenu pojmenovat trend může narazit. Řada exponátů totiž doposud nenašla svého výrobce a neměla tudíž možnost potvrdit kromě estetických kvalit i svou funkčnost.
Zajímavé možnosti konfrontace se objevují ve všech sekcích. Každá obsahuje jak výsledky práce zavedených tvůrců, tak studentů odborných škol.
U grafických praci se nabízí přímá paralela se 60. lety, kdy byli čeští typografové a výtvarníci specializovaní na knihy a filmové plakáty považováni za světovou špičku. Obě dvě disciplíny - jak potvrzuje Iva Janáková - šly v uplynulých třinácti letech s kvalitou dolů. Nahradily je ovšem plakáty divadelní nebo hudební. Výmluvné jsou v tomto směru práce Roberta V. Nováka, který se podílel na vizuální strategii pražského Divadla Archa nebo nakladatelství Torst.
Praktickou ukázku tvorby dalšího známého grafického studia, Studia Najbrt, si domů odnese každý návštěvník Obecního domu. Aleš Najbrt se svými spolupracovniky stojí za podobou tzv. designových novin, které mají stejnou funkci jako katalog.
Každodenní jako noviny
Designové noviny nejsou z nouze ctností. Podle Dagmar Vernerové ze společnosti Prostor - architektura, interiér, design, která výstavu připravila, mají rovněž symbolickou hodnotu: "Chtěli jsme tím připomenout, že design je skutečně každodenní záležitostí. Podobně jako noviny."
Tím spíš zaráží skutečnost, že podobná komplexnéjší výstava zaměřená na zdejší scénu se za posledních třináct let nekonala ani jedna. "Je to tím, že stát hrubě podceňuje roli architektury a designu," míní Jiří Pelcl. A Iva Janáková dodává: "Před válkou byly ,design a architektura vývozními artikly vlády, která skrze ně demonstrovala své přitakání modernosti. Nyní se nám o tom může jen zdát."
Roli státu však pomalu začínají suplovat města a obce. Stačí se například podívat na zájem Prahy, Zlína nebo Olomouce o jednotný, originální grafický styl města. Nebo na snahu radnic podporovat kreativní řešení při rekonstrukcích městských mobiliářů. Velmi úspěšnou dvojicí designérů v tomto segmentu je namátkou David Karásek a Radek Hegmon. Prosazují se dokonce na světové úrovni - i další: Dominika Applová, která během pobytu v USA prosadila u Siemensu svůj model mobilního telefonu, nebo Ivan Linhart, jehož návrhy tramvají slaví úspěch u světových odběratelů.
Nově zpřístupněná výstava nemůže vzhledem ke svému omezenému rozsahu uspokojivě odpovědět na všechny otázky vztahující se k současnému designu. Co ale může, je nastínit vztah mezi designem a úrovní společnosti. Soudě podle kvality řady exponátů bychom na tom neměli být tak špatně. Bohužel jde však často jen o vzorky...