Česká architektura 2000 - 2001
Druhá ročenka české architektury z dílny obecně prospěšné společnosti Prostor opět přináší velmi kvalifikovaný výběr nejzajímavějších staveb z poslední doby, které často veřejnost nestačila ani zaznamenat. Prostor má za sebou už celou řadu výborných publikací z oblasti architektury a designu, které slouží jako dobré vodítko v orientaci v těchto oborech u nás. Tím, že mapuje tvorbu i nejmladší generace (i studentské práce), se dostal do role aktuálního zpravodajce. Výběr prací není encyklopedický, ale kritický v dostatečném nadhledu.Tentokrát jej provedla architektka Markéta Cajthamlová, která zdůraznila, že se v realizacích v podstatě už nějaký čas opakují určitá jména "lepších" architektů (Šrámková, Pleskot, Lábus, Fiala, Koucký...) doplněná některými novými (Tomášek, Eichler, Lacko, Jakubec), ale zdůraznila, že v současné době je důležitý především kultivovaný klient a investor. Právě ten u velkých staveb mění projekt k nepoznání; vítězství v architektonických soutěžích pak často neodpovídá výsledkům.
Optimisticky se podle ročenky vyvíjí - i když marginálně - rodinné domy, na jejichž příkladech je patrná značná invence v technologii, materiálech i vzhledu. K nejzajímavějším patří experiment Kopeckého a Studeného ve Stupavě. Také ukázky bytových domů vypovídají o kultivaci forem, jež na začátku devadesátých let až příliš bujely. Žánr rozšiřují kostely, sanatorium, firemní budovy, meteorologická stanice, konzulát, ateliér... Je zřejmé, že se například vůbec nestaví ani nerekonstruují nové galerie. Doplňující texty jsou informativní a zcela objektivní. Čtenář by možná někdy potřeboval další vysvětlení, ale to je nejlepší získat vlastní zkušeností. Tam kde je zvědavost diváka příliš velká, se musí počítat se soukromou povahou domů. Vzhledem k rozsahu ročenky je prezentace obrazová i textová postačující.
Tvarově stále vítězí trend jednoduché strohosti, někdy velmi minimalistické, dekor i zdobnost byly opuštěny. Funkčnost se z publikace poznat nedá, leckde v interiérech můžeme zaznamenat až příliš ortodoxní uctívání materiálové syrovosti. Jednoduchost a čistota však bývají atributy nadčasovosti, která je u staveb podstatná. Autorka výstižně zmiňuje právě lehkost projektů, které netrčí, ale fungují kdesi na okraji velkého dění. Jejich samozřejmost není sdílena zatím širší veřejností, ale zdá se, že přece jen se veřejné mínění o kus posunulo a kromě osvícených klientů bude moci další ročenka zmínit i vstřícné úředníky a investory.
Připravili Lenka Lindauerová a Josef Moucha