Aktuality

14. února - sv. Valentina - den zamilovaných



sv. Valentin křtí sv. Lucii
Svátek, importovaný po roce 1989 k nám sice přišel z anglosaského světa, ale má své kořeny už ve starověku. Ve starém Římě se 14. února oslavovala bohyně Juno, která byla ochrankyní manželství a manželek. Na její počest psali a zdobili chlapci jména dívek. Ženám v rodině bývaly toho dne dávány květiny.
Dokonce prý navazuje na Luperkálie (orgie), jak se tento svátek nazýval na počest pastýřského boha Luperca. Dívky a mládenci spojovali do párů, podle toho, jak určil los. Vylosovaní partneři si museli zůstat věrní po celou dobu oslav.
Křesťanský výklad spojuje valentinskou tradici s biskupem Valentinem Římským, který žil za císaře Klaudia a tajně oddával zamilované.
Císař Klaudius II. zrušil kvůli válkám veškerá zasnoubení i manželství, aby měl Řím dostatek vojáků. Valentin však dál tajně oddával a římským mužům přitom údajně radil zůstat raději doma u své ženy než táhnout do války. Tak ho nechal císař uvrhnout do žaláře a 14. února 269 popravit u Milvijského mostu na Flaminijské cestě. Tam byl také archeology objeven jeho hrob pod zříceninami jemu zasvěcené baziliky S. Valentini extra Portam.
V roce 496 papež Gelasius I. poprvé stanovil uctívání sv. Valentina, a to k datu 14. února
Valentin měl obdarovávat oddané mladé páry pestrými kyticemi ze své zahrady. Proto je svátek sv. Valentina spojován i s květinovými dary. Vedle Valentina Římského známe ještě Valentina z Terni. Oba jsou však považováni za jednu a tutéž osobu.
Valentin je jméno latinského původu a znamená "zdravý, zdravím kypící".

Jižní pobřeží Anglie a Irska má - hlavně vlivem Golfského proudu - zimu velmi mírnou, takže sem jaro přichází o měsíc dříve než v Praze. Za první jarní den se považuje už 14. únor, svátek sv. Valentina, známý jako Valentine's Day. Počínají tam hnízdit ptáci, a mládež si v ten den volila losem z přátel nebo i toho, koho zrána nejdříve potkali, za svého "Valentina", resp. "Valentinku". Ten pak byl povinen vyvolenému-vyvolené po celý rok dvornými úsluhami.
Julius von Schlosser se zmiňuje o jiném obyčeji: mladíci kladli v předvečer svátku svým vyvoleným na okna "love knot", což byla stužka nebo šňůrka stočená v kličky neb uzly. Tento obyčej žije - byť pozměněn - až podnes.
Valentinský obyčej byl znám i osobám z rodin panovnických. Vévoda Karel Orleánský, jenž ztrávil po bitvě u Azincourtu v anglickém vězení jako zajatec léta 1415-1442, z londýnskeho Toweru poslal svojí ženě do Francie první "valentinku“ - několik veršů pozornosti a lásky (dodnes zachována v Bitském muzeu). Po návratu pak slavíval se svými básnickými přáteli světcův den veselými verši. V roztomilém rondelu stýská si na nepříjemnosti svých pozdních let a vadí se žertovně se světcem, že mu nepřináší, co mladým. Vítá ho v 1.-2., 7.-8., 13.-14. verši výčitkou (refrénem):

"Est ce tout ce que m'aipportez
A vostre jour, saint Valentin?"
(A to že je všecko, co mi o svém svátku přinášíte sv. Valentine?
jen naději na nové odříkání?
Prašpatně mně to povzbuzujete o svém svátku k veselosti.
I to nejlepší, co ještě uslyším, pozdrav "bona dies"
je také již jen stará relikvie v starém sametu.
S tím si jděte raději dál. )

O Valentýnských zvycích čteme v Hamletovi od Shakespeara z počátku 17. stol. (jednání IV, scéna 4 se zpěvem Ofélie):

To-morrow is Saint Valentine's day, all in the morning betime,
And I a maid at your window, to be your Valentine.

Zítra je svatý Valentin a brzo musím vstát
aby mě zahléd u okna a měl mě navždy rád.

V Anglii se posílají o Valentinově svátku nepodepsané milostné dopisy a příjemce má uhodnout, kdo je odesilatelem. Ve Francii a Belgii, (později i v Americe), byl od 14. století zvyk vylosovat Valentina a Valentinu, kteří pak žili celý rok jako girl-friend a boy-friend.
Den zamilovaných se teší největší oblibě v Anglii a Americe (v USA dokonce patří mezi oficiální státní svátky)
Děti v Americe posílají v ten den svým oblíbencům aspoň lístky; kdo jich dostane nejvíce, těší se z přízně všech ("You are my Valentine").
Milenci a zamilovaní si podle tradice vyměňují pozdravy a malé dárečky, tzv. valentýnky.
V Německu, ale i v mnoha jiných zemích se dávají dodnes o Valentinově svátku květiny jako výraz vzájemné lásky.
Říkalo se také, že si svobodná dívka vezme za manžela chlapce, kterého 14. února spatří jako prvního. Mladí muži, kteří si už vyvolili některou dívku, podali jí proto hned časně ráno toho dne kytici květů.

Už od počátku 20. století je však tento svátek v USA silně zkomercionalizován. Dnes plní kasy obchodníků nejvíce ze všech svátků, mimo vánoce. Samozřejmě ho tím pádem nemohli v Česku přivandrovalí, ale i domácí obchodníci nechat bez povšimnutí.


I když jde o importovaný svátek, něco společného s Prahou přeci jenom sv. Valentin má. V kapitulní bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě je totiž uchováván jeho ostatek. Jde dokonce o celou lopatku a údajně je to největší ostatek tohoto světce mimo území Italie. V bazilice je vystaven vždy 14. února.


[Na začátek stránky]