Petr Všetečka: Česká architektura 2010-2011: Ohlasy




Bohumír Kotora

Netuctová ročenka

"Urči mi den, urči mi hodinu a místo.“ Slovy českého poety Petra Borkovce z básně "Psice“ lze navodit příhodnou atmosféru pro křest v pořadí již dvanácté ročenky české architektury, který proběhl nejen v pozoruhodné kombinaci čísel: 12. dubna 2012, ale i na pozoruhodném místě v prostorách Bastion Prague Restaurant, nacházejícím se ve druhém pražském obvodu.

Zasazena stranou do barokně gotického milieu poskytla v tento den novotou svítící přístřeší pro představení 30 nejzajímavějších staveb vybraných architektem Petrem Všetečkou, tentokrát za období let 2010-2011.

"Praha 2 je jednou z nejmenších částí našeho hlavního města. Rozlohou má pouhé čtyři kilometry čtvereční, počtem 50 tisíc obyvatel je však jeho nejlidnatějším celkem. Úhrnem obsahuje více než 130 kulturních pamětihodností, o to bylo složitější zakomponovat tuto stavbu do historických prostor nejen tady, ale v rámci celého obvodu,“ konstatuje Václav Vondrášek, zástupce starostky MČ Praha 2, o výběru místa akce.

Sázka na poetiku

V obdobném postavení se pohyboval také editor uváděné publikace při její přípravě. Jak sám řekl, čím hlouběji a déle promýšlel zpracování knihy, tím více si uvědomoval, že z jeho strany šlo o nemalou odvahu. "Dvanáctým rokem nabízet to samé, ale pokaždé jinak, dvanáctým rokem kniha drží svůj formát. S nemalým rizikem jsem tudíž zvětšením obsahového rozměru zkoušel, co ještě unese.“

Za tímto účelem Petr Všetečka hledal nějaké téma, které by bylo jednotné vybíraným objektům. Nakonec zjistil, že společným průsečíkem je tvorba poetična, že se ho všichni autoři nějak vnitřně dotýkají a snaží se s ním srovnat. "To mě přivedlo na myšlenku, že doba, která teď není příliš veselá, volá po nějakém pohledu na něco radostného. Domnívám se, že poetika je dnes více než kdy dříve určující pro naši schopnost rozlišení mezi dobrou architekturou a ostatními stavebními výtvory. Základní kostru chystané publikace jsem měl na světě.“

Podle editorových slov u všech zvolených staveb zažíval jakési vzrušení a pocity výjimečných zásahů do toho světa, které si zaslouží být mediálně podpořeny. Pokud měl při selekci jen malou pochybnost, stavbu nezařadil. Výsledek je takový, jaký je. Publikovaný výběr probouzí naši obrazotvornost, naše vlastní myšlenky, jako je umí probouzet dobré básně. "Aniž bych chtěl autorům cokoli podsouvat, řekl bych, že jde o stavby s poetikou vědomou, nikoli bezděčnou nebo vypůjčenou. Stavby, které vědí, čím chtějí být,“ sděluje své pocity Petr Všetečka.

Vytříbenost výběru

Listováním v ročence samotné se lze přesvědčit, že editorův plán o výsledné rozmanitosti padl na úrodnou půdu. Na tomto místě není možné uvést všech 30 děl, proto upozorníme třeba na šestici oceněných staveb prezentovaných v knize.

Propojení historie s moderní současností zprostředkují tři nové kašny v Plzni, rozvíjející monumentální středověký prostorový koncept náměstí, respektive revitalizace gotického hradu v Soběslavi s celoproskleným kontejnerem městské knihovny vestavěným do původního hradního křídla.

Nejen na otázky energetické úspornosti provozu, ale i procesu stavby samotné odpovídá krytý plavecký bazén v Litomyšli, nová Fakulty architektury ČVUT v Praze zase splňuje úlohu důstojného sídlo odrážejícího význam vysokoškolské budovy.

Poslední dvě ukázky podporují tvrzení o tom, že pojem architektura opravdu nezná hranic. Její pomíjivou formu, avšak s kouzlem otisknout se do paměti člověka jako součást děje, představuje Scéna divadelního představení v Brně. Roli rozvojové pomoci a zároveň misi kvalitní architektury pak ztělesňuje Střední zemědělské učiliště v Catabole (Angola), jedna z ukázek přesahu oduševnělé české architektury za hranicemi naší vlasti.

Třešničku na dortu tvoří architektonicky pozoruhodné drobné privátní objekty zhotovené pro radost, s velmi rozmanitými funkcemi: čajový dům, oranžerie nebo galerie pro rodinnou sbírku. "Rád jsem jim v knize poskytl prostor, neboť ve všech vybraných případech nacházím osobitou až ritualizovanou podobu péče o duši i o svět kolem," doplňuje architekt Všetečka.

Celkovou koncepci vydané ročenky dotváří básnický minivýběr z tvorby editorových oblíbenců.





RESPEKT 17/2012 (23.-29.4.2012) Karolína Vránková

Prestižní výběr toho nejlepšího, co se u nás postavilo, odhaluje současný důraz architektů na fantazii a poezii

"Myslím, že v české architektuře tu a tam něco zdravého a nového klíčí", píše se v úvodu nové ročenky Česká architektura 2010 až 2011. I tahle věta je nová a zdravá: je to možná poprvé, co se v prestižním shrnutí toho nejlepšího, co se u nás v daném období postavilo, neobjevují stížnosti.
Když totiž zainteresovaní mluvili o výstavbě, dlouhá léta byla řeč vlastně jenom o komplikacích. S novými stavbami měli problém všichni, od architektů po nespokojené sousedy. V letošní ročence je řeč o něčem úplně jiném, na co se v záplavě námitek skoro zapomnělo - že totiž stavby "dokážou probouzet obrazotvornost, naše vlastní myšlenky, jako to umí dobré básně". Že lidem nepřinášejí jen problémy, ale také zážitky.
Je to osvěžující. Tím spíš, že debata o poezii a imaginaci v architektuře je na pořadu dne i v globálním architektonickém světě a Česko se do ní docela sebevědomě hlásí. I u nás vznikají stavby-básně. Třeba čajový domek, který sice stojí v severních Čechách u rybníčku, vypadá ale, jako by sem sestoupil z antologie haiku. Anebo budova vinařství v Poddvorově vycházející z architektury jihomoravských venkovských chalup. Je malebná jak lidová říkanka - a jako ironická tečka za básničkou jsou na fasádě barevné cihly - luxfery, které zase neoddělitelně patřily k poetice socialismu.

Osobní pohled

Připomeňme krátce základní princip ročenky Česká architektura. Jeden český architekt dostane zadání prozkoumat tuzemské architektonické dění za uplynulé dva roky. Vybere nadějné stavby, desítky jich navštíví, třicet nejlepších vybere a přidá úvodní text, přičemž kritice se v malém světě naší architektury nevyhne. Je to tedy mírně nevděčný úkol, který od autora vyžaduje názor, jistou odvahu a osobní nasazení.
Letos ho dostal Petr Všetečka, čtyřiačtyřicetiletý architekt z Brna. Věnuje se hlavně obnově památek, které provádí empaticky i poeticky - nejznámějšími jsou minaret v Lednici, Jurkovičova vila v Brně, některé úpravy Národního památníku na Vítkově v Praze. Působí také ve Zlíně, kde se podílel na vytvoření koncepce ochrany baťovských staveb.
Petr Všetečka patří mezi teoreticky vybavené architekty - říká o sobě, že má teorii stejně rád jako praxi. Pro účely ročenky vytvořil pojem "poetická funkce architektury" (vypůjčený z lingvistiky) a tuto funkci zkoumá a hledá u jednotlivých staveb. Což se ukázalo jako nosný princip. Potvrdilo se, že stavby opravdu dokážou podněcovat fantazii a nechat ji vyrážet různými směry A že i v našem skromném prostoru se dá touto cestou najít leccos zvláštního. Některé architekty dokonce Petr Všetečka přiměl, aby mu poslali své oblíbené básně, a ty jsou do knihy všité pro ještě více poezie.

Florencie u Brna

Místa, která jsme opustili, žijí dál. Kůň kluše, dítě křičí, matka otvírá dveře: "Tady to není, tady to není, tak nevím, kam to přišlo." Hledají. Hledají místa, která jsme opustili, hledají místa, kde jsme kdysi byli.
Úryvek z básně Ivana Blatného provází jednu z něj zvláštnějších staveb roku od brněnského architekta Petra Hrůši. Působí snově jako místo, kde jsme skutečně už "kdysi byli" na fantazijním výletu. Stojí kousek od Brna, vypadá ovšem jak z nějakého pahorku u renesanční Florencie - jsou tady fontány, zahradní altán, cypřiše a bílý mramor. Je to odvážný pokus vrátit do stavebnictví slovo romantika, kterého se solidní architekti, zhnusení podnikatelským barokem 90. let, tak dlouho báli.
Ostatně také Petr Hrůša se držel doposud v bezpečí léta oblíbených funkcionalistických krabic, než se nyní překvapivě vydal do světa fantazie.
Další stavby přinášejí jinou poetiku. Najdeme tu galerií pro Peking, robustní a temnou, neboť vyrobenou z černých cihel z demolovaných hutongů, tradičních čínských uliček. Je tu minimalistický domek o rozměru pětkrát pět metrů ztracený mezi stromy Je tady také kus sci-fi, benzinová stanice ve tvaru vesmírné houby, kterou čeští architekti vyprojektovali pro Slovensko. A tak dál, ve výčtu by se dalo pokračovat.
Zajímavá je na aktuální ročence právě pestrost architektonické představivosti a stylů. Už pár let u nás běží polemika s pojmem česká přísnost, který označoval architekturu pozdních let devadesátých a raných let nultých. Letos už opravdu nemůžeme mluvit o žádné přísnosti, jde tu spíše o hravost. A už ani ne českou, ze třiceti realizací architekti projektovali čtyři do ciziny: kromě zmíněné čerpací stanice a muzea pro Čínu je tu ještě škola v Africe (architektky na stavbu dohlížely přes Skype) a dostavba katedrály v Itálii.
Jen pár týdnů chybělo, aby se do ročenky dostalo také čerstvě postavené muzeum firmy Ferrari od Jana Kaplického, které už představovalo regulérní globální událost.
Shrnuto: letošní ročenka Česká architektura je sebevědomá, světová a bez stížností. Už tu nerostou jen přísné krabice. Prostoupila je hra slunečních paprsků, poezie a fantazie. Investoři chtějí za své peníze nejen funkčnost, ale taky radost. A architekti jim oboje dokážou mnoha různými způsoby dodat. A to je ten nový a zdravý jev, jehož klíčeni tu autor ročenky Petr Všetečka zaznamenal.




Český rozhlas 3 - VLTAVA 16. 5. 2012 v 15:07

Záznam rozhovoru Karla Oujezdského s autorem ročenky Petrem Všetečkou



ART+antiques 05/2012 Karolína Jirkalová

S jarem začíná nová stavební sezóna, ale také se bilancuje - už dvanáct let každoročně vychází architektonická ročenka. Tu letošní sestavil brněnský architekt Petr Všetečka a jako leitmotiv svého výběru si zvolil vztah stavby a básně. Za nejsilnější poselství české architektury v roce 2010 a 2011 považuje editor její schopnost "nabíjet prostředí poetikou".

Tento Všetečkův záměr je patrný už při zběžném listování - u čtveřice staveb najdeme kromě autorské zprávy a obrazové dokumentace také vlepený lístek s básní. Vybrali ji autoři konkrétních realizací jako určitý dovětek či komentář ke svému projektu. V případě kašen na náměstí do Plzně od architekta Ondřeje Císlera vznikly básně již v průběhu projektu - básník Petr Borkovec napsal pro každou z trojice kašen text, který měl být vyrytý do zlacených chrličú. Záměr se však bohužel opozdil, a tak básně (zatím) na kašnách nejsou, takže je určitě dobře, že si je můžeme přečíst alespoň v ročence. Podobně zástupnou funkci má báseň Pohřeb Jana Polacha od amerického básníka Davida Shapira, kterou ke své budově ČVUT vybrala architektka Alena Šrámková.
Podle jejího projektu měla být na vstupním nádvoří umístěna dvojice socha Johna Hejduka Dům sebevraha a Dům matky sebevraha, vedení školy se ale postavilo proti tomuto záměru, a tak z něj zbyla aspoň báseň v ročence. Dvě zbývající uveřejněné básně - Místa Ivana Blatného u vily Petra Hrůšy a Metamorfóza rostlin od J. W. Goetha u modlitebny v Černošicích od Zdeňka Fránka - se již k realizacím pojí volněji.

Poetická architektura
Lístky s básněmi jsou samozřejmě jen doplňkem koncepce knihy. Důležitější je klíč výběru staveb, "kritéria dobré architektury", které si Petr Všetečka zvolil. Krom přehledu staveb je právě tento moment dalším přínosem ročenky - každý z editorů vnáší do úvah o kvalitě architektury své, pokaždé trochu jiné hodnoty. Vodítko stavby a básně, které si Petr Všetečka zvolil, je lákavé a zároveň velmi obtížně postižitelné. Snad všichni bychom chtěli, aby naše obytné prostředí bylo "poetické", málokdo už je ale schopen říct, co to konkrétně znamená.
V úvodním textu autor ve zkratce připomíná několik názorů na vztah poezie a architektury, ať už je to Hölderlinův a později Heideggerův "básnický pobyt" člověka na zemi, přísné oddělení stavby a básně u Karla Teigeho, nebo termín "poetická funkce", který se z hájemství lingvistického strukturalismu navzdory Teigemu rozšířil i do architektury. Všetečkův text otevírá hned několik zajímavých teoretických témat, ale všechny jen nakusuje - rozsah textu a jeho funkce "úvodníku" nicméně komplexnější úvahu ani nedovolují. Autor se také trochu zapletl do osidel terminologie. Jako synonymum "poetičnosti" používá slovo "poetika" - tento termín má však trochu jiný význam. V literární vědě, na niž se odvolává, znamená poetika nauku o stavbě a tvaru literárního díla, lze ji použít také v širším významu jako souhrn uměleckých prostředků určujících formu (nejen literárního) díla.

I přes teoretické náznaky se nakonec musíme spokojit s osobním výkladem toho, co je "poetická" neboli jiným slovem "básnická" architektura: "Stavby probouzející naši obrazotvornost, naše vlastní myšlenky, jako je umí probouzet dobré básně. Aniž bych chtěl jejich autorům cokoli podsouvat, řekl bych, že jde o stavby s poetikou vědomou, nikoli bezděčnou nebo vypůjčenou. Stavby, které vědí, čím chtějí být." Měřítko poetičnosti pak Všetečka doplňuje dalšími kritérii: plastičností a přiměřeností. Každou z třicítky vybraných realizací pak v úvodním přehledu komentuje právě se zřetelem k těmto hodnotám. Oproti editorům několika předcházejících ročenek (Pavel Hnilička, Petr Pelčák, Jan Šépka), se Petr Všetečka dívá na českou architekturu se zjevným optimismem. Říká dokonce, že byl z mnoha staveb nadšen. Do značné míry jde o šťastný ročník - v období, které aktuální ročenka pokrývá, bylo dokončeno hned několik kvalitních veřejných staveb - od nové budovy ČVUT Aleny Šrámkové přes dvojici kostelů Zdeňka Fránka, bazén v Litomyšli od DRNH až k úpravám bastionu U Božích muk od ateliéru MCA či Císlerovým kašnám v Plzni. Stavební útlum se pravděpodobně promítne až do následující ročenky.

Od kašen k náhrobku
Petr Všetečka se při výběru hodně zaměřil na rekonstrukce, které sám často a rád projektuje, připomeňme alespoň jeho obnovu Jurkovičovy vily v Brně. V ročence najdeme přestavbu školy v Ostrově (A69), konverzi gotického hradu v Soběslavi na knihovnu (Jaromír Kročák), obnovu klášterního kostela a zahrad v Chrudimi (Projektil), konverzi továrny v Holešovicích (D3A), rekonstrukci vily v Brně (Jindřich Škrabal) i úpravy bytu (Josef Pleskot). Spíše sochařským vstupem je pak úprava presbytáře katedrály Saň Cerbone v italském městě Massa Marittima od původem českého sochaře Ivana Theimera.

Zahraničních realizací je v ročence vůbec víc, než je zvykem - monumentální galerie v Pekingu od Zdeňka Fránka, zemědělskéučiliště v angolském městě Catabole od Kláry Makovcové a Pavlíny Macháčkové nebo čerpací stanice u slovenské Galanty od Adama Jirkala, Jerryho Kozy a Koena Huyghe. Poetická linka dovedla Všetečku přes drobnou architekturu čajového domku (AI architects) či oranžérie (Lennox) až ke scénografii. Ročenku pak symbolicky uzavírá náhrobek skladatele Jana Nováka od architekta Svatopluka Sládečka.

Při prohlížení ročenky se vkrádá myšlenka, zda nakonec Všetečka neoceňuje spíše výtvarné než poetické kvality architektury. Část zařazených staveb se nějakým způsobem dotýká sochařství, ať už přímo (kašny v Plzni, presbytář v italském kostele), nebo alespoň některými prostředky a působením (práce Zdeňka Fránka). To ovšem nijak nebrání tomu, abychom v architektuře spolu s editorem nehledali také poezii.

PETR VŠETEČKA: ČESKÁ ARCHITEKTURA 2010-2011
Prostor - architektura, interier, design.
Praha 2012, 204 stran, 650 Kč





ARCH 05/2012 Ivana Tláskalová Zavillová

SPRAVODAJSTVO Z PRAHY - TENTORAZ O ROČENKE

Česká architektura, Czech architecture 2010 - 2011.
Ed. Petr Všetečka. Praha,
PROSTOR - architektura, interiér, design 2012. 204 s.

V symbolicky zvolený deň, 12. apríla 2012, sa konal krst 12. ročenky českej architektury. Nielen datum zviditelňoval ročenku, ale i miesto konania - Bastion Prague Restaurant, objekt nachádzajúci sa v tohtoročnom výbere. Z ulice takmer neviditelný, pósobiaci len ako vchod do záhrady, citlivé zasadený do historickej struktury hradieb, poskytol príhodné poetické miesto pre uvedenie 30 najzaujímavejších stavieb vybraných architektom Petrom Vsetečkom za obdobie 2010 - 2011.
Úvodné slovo mala žena stojaca pri zrode celého projektu - Dagmar Vernerová. Všetkým poďakovala za tvrdú prácu, investorom za podporu a odovzdala slovo architektovi Václavovi Vondráškovi, zástupcovi starostu MČ Praha 2. Ten, ako osoba úradná, priblížil Prahu 2 ako mestskú časť; uviedol čísla dôležité hlavne pre štatistiku a pridal pár zaujímavostí o mieste, na ktorom sme sa ocitli. Realizácia objektu sa uskutočnila na základe víťazného návrhu verejnej architektonickej sútaže Revitalizácia bastionu XXXI novomestského opevnenia - úprava verejného priestranstva, dostavba záhradnej kaviarne a galérie na mieste ruín objektu.
Stavbu uviedol v kontexte širšej koncepcie, ktorej cieľom je prepojenie zelene a sprístupnenie nevyužívaných a zanedbaných lokalít Prahy 2.
K slovu boli vyzvaní i autori stavby. Slova sa ujal Miroslav Cikán. Povedal pár dokonale záhadných .slov, ktoré by sa vd'aka textu v ročenke dali popísať; asi takto: Hlavnou myšlienku bolo nestavať; na mieste nadzemný objekt, ktorý by bol zásahom do panorámy a neprirodzenou hmotou v čistej línii hradieb. Nový objekt je podzemný, využívajúci sklon terénu a jeho átrium je negatívom zaniknutej veže. Exteriér sa cez čelnú presklenú stenu, obrátenú k Vyšehradu, stáva súčasťou interiéru.
Posledný sa dostal k slovu editor zväzku Petr Všetečka. Vyzdvihol snahu združenia Prostor každoročné vydať; ročenku, vždy v rovnakom formáte a predsa inak. Rozhodol sa prispieť; k tejto snahe vyskúsať; čo daný formát ešte znesie a vsadil na poetiku.

Prečo práve poetika?
Editor ju odhaľuje ako pomenovanie "onoho" spoločného všetkým stavbám, ktoré sa do publikácie dostali. Tvrdí, že "poetika je... určujúca pre našu schopnosť rozlišovať medzi dobrou architektúrou a ostatnými stavebnými výtvormi" a sľubuje, že v ročenke nájde každý čitateľ i malé prekvapenie.
Po primerane dlhých, resp. krátkych príhovoroch nasledoval čas na gratulácie a samozrejme mále pohostenie, mimochodom výborné. Účastník sa mal čas pokochať; stavbou samotnou, krásnymi výhľadmi a trochu sa vykúpat; v jarných slnečných lúčoch.

Ako vyzerá ročenka samotná?
Tradičný spracovateľ grafickej časti knihy štúdio Najbrt spolu s vydavatelkou Dagmar Vernerovou pristúpili minulý rok k radikálnemu re-dizajnu, v ktorom pokračujú i tento rok. Zatiaľsa javí rovnako invenčne a sviežo ako v roku minulom. Úloha, ktorú si ročenka vytýčila - informovať; odbornú a laickú verejnosť; o aktuálnej situácii v odbore, prinášať; podnety k inšpirácii a verejnej diskusii -, je pre tento rok splnená, Pre odbornú verejnosť je vydanie ročenky očakávanou udalosťou, čo sa týka laickej verejnosti, novinársky tón publikácie túto interakciu určite umožňuje.
Reprezentatívny výber stavieb mal tento rok na starosti mladý brniansky architekt Petr Všetečka, ktorý od roku 1997 vedie ateliér Transat architekti. Napriek hospodárskej kríze, absencii architektonických súťaží, klesajúcim honorárom a údajne všadeprítomnej korupcii sa pokúsil oprostiť od starostí doby, prestal sa sťažovat; na nepriaznivé okolnosti a rozhodol sa predpokladať, "že česká architektúra slobodnej éry sa spamätala natoľko, že znesie i tie najprísnejšie merítka."
Najsilnejšie posolstvo českej architektúry pre rok 2010 a 2011 vidí v schopnosti nabíjať prostredie poetikou. Pre svoj výber z toho dôvodu stanovil kritériá: poetičnosť, plastičnosť a primeranosť. V úvodnej eseji sa pokúsil tieto pojmy čitateľovi rozkódovať a dodáva: "Vybral som stavby, ktorých poetika sa mi javila silná a súdržná, ... stavby, ktoré vedia, čím chcú byť:. Akonáhle som mal pri výbere čo len malú pochybnosť stavbu som nezaradil."
Tak ako sľubuje hlavná téma knihy, poetika, čitateľovi sa ponúka škála netypických zadaní: verejný priestor, stredné i vysoké školy, knižnice, galérie, sakrálne stavby, pamiatky, stavby pre šport, produkciu a predaj dokonca i čerpacia stanica, stavby pre bývanie. Prekvapením vo výbere môžu byť drobné, privátne objekty zhotovené pre radosť; svojich užívateľov ako čajový dom, oranžéria alebo knižnica pre rodinnú zbierku. V týchto objektoch editor objavil ritualizovanú podobu starostlivosti o dušu a svet okolo nás a s radosťou ich do publikácie zaradil. Autorsky je časť ročenky s titulom Stavby pre účel publikácie rozdelená do čtyroch blokov: I. archetypy mesta: námestie, opevnenie, kláštor, hrad; II. škola - práca - pohyb; III. bývanie: IV starostlivosť o dušu.
Celkovú koncepciu zväzku dotvára výber básní - ono sľubované: prekvapenie. Slovami editora: "Aby som zviditeľnil tému stavby a básne, požiadal som niektorých z autorov, aby svoje architektonické realizácie podporili výberom básne." Po architektúre s jej poetičnom a poéziou nasleduje rozhovor Petra Všetečky s architektom Zdenkom Fránekom o spôsobe tvorby a hľadaní inšpirácie. Za rozhovorom sa klasicky nachádza faktografia udalostí za dané obdobie. Či bolo dostatočne plodné, posúdte sami.




Televize ČT2 dne 19.5.2012 ve 22:30 hod. v magazínu ARTMIX odvysílala pořad "Nejzajímavější stavby roku 2011", ve kterém autor ročenky Česká architektura 2010/2011 Petr Všetečka představil některé ze staveb, které do ročenky vybral.

















(Pořad bude opakován na ČT2 v neděli 27.5.2012 v 16:30 hod)





ARCHITEKT 03/2012 Petr Volf

NAD ROČENKOU ČESKÁ ARCHITEKTURA 2010-2012

Česká architektura, Czech architecture 2010 - 2011.
Ed. Petr Všetečka. Praha,
PROSTOR - architektura, interiér, design 2012. 204 s.



V pořadí dvanáctý přehled zajímavých staveb českých architektů dostal od vydavatelky Dagmar Vernerové příležitost sestavit Petr Všetečka. Jak známo, .od počátku probíhá .koncepce těchto "dvouročenek" (vždy zahrnují dva roky) stejně; jejich obsah má na starosti oslovený architekt, který tak může uplatnit svůj názor na to, jakou architekturu pokládá za kvalitní. Pro připomenutí: v předchozím roce se výběru ujal Pavel Hnilička, před ním to byl Petr Pelčák, který jako jediný vybíral dvakrát (byl editorem první a jubilejní desáté). V loni se proměnila grafická podoba obálek, na titulní stránce se objevuje jméno nominujícího architekta; změny se dotkly také prezentace jednotlivých staveb: každou uvozují nejprve plány, řezy a nákresy, až po nich následují fotografie exteriérů a interiérů.

Architekt Petr Všetečka (nar. 1968, absolvent FA VUT Brno 1991, od roku 1997 má vlastní ateliér Transat architekti) v úvodu vysvětluje, že hledal architekturu, která má "schopnost nabíjet prostředí poetikou". Dále připomíná, že "architektura je hledáním vztahu stavby a básně, dnes stejně jako před devadesáti lety". Podobně poetický přístup k tomuto převážně pragmatickému oboru, jakým architektura bývá, je v současnosti málo vídaný, avšak občerstvující. Je v tom zároveň cosi romantického. Všetečka svůj přístup ještě zdůraznil tím, že k některým ze tří desítek realizací připojil ještě na samostatném papírku báseň: kupříkladu v případě trojice kašen Ondřeje Císlera v Plzni dokonce básně tři, od Petra Borkovce, protože původně měly být na kašny vepsány, nakonec z toho však sešlo; báseň Místa od Ivana Blatného se váže k vile u Brna od Petra Hrůši a Pohřeb Jana Palacha od Davida Shapira doplňuje novou školu architektury .ČVUT od Lukáše Ehla, Tomáše Koumara a Aleny Šrámkové.

Rozšiřuje.to sice interpretační možnosti, na druhou stranu to může někomu znejasnit cestu k samotnému jádru představované stavby. Mám za to, že architekti nečtou básně o nic více než zástupci jiných profesí; alespoň svými texty, kterými popisují svou cestu k projektu, to naznačují. Co se. týká množství vybraných "baráků", tak byl Petr Všetečka spíše střídmější, protože průměr uveřejněných staveb se pohybuje kolem pětatřiceti.

Možná má rád kulatá čísla, možná více kvalitních příkladů nenašel, protože nezapadly do jeho koncepce..Druhá možnost je zřejmě správná. Ročenku rozčlenil do čtyř částí (I. Archetypy města, II. Škola - práce - pohyb, III. Bydlení, IV. Péče o duši) a každou stavbu, kterou do nich zařadil, stručně okomentoval. Má to rytmus, logiku, kultivovanost. Všetečka představuje architekturu neokázalou, chtělo by se říci pravdivou, kdyby to nebylo klišé, a zároveň nepostrádající eleganci, což v jeho pojetí ovšem znamená architekturu poetickou. Takovou je bezesporu čerpací stanice v Galantě (Jerry Koza, Adam Jirkal, Koen Huyghe) nebo krytý plavecký bazén v Litomyšli (Antonín Novák, Petr Valenta, Radovan Smejkal, Radek Štětka). Nenajdeme zde žádnou administrativní budovu, což je snad vůbec poprvé v historii těchto přehledů - samozřejmě to ani nijak nevadí. Objevují se ale dvě stavby navržené českými architekty v zahraničí.

Jednak jde o Střední zemědělskou, školu v angolské Catabole od Pavlíny Macháčkové a Kláry Makovcové, jednak o galerii umění CCC v Pekingu od Zdeňka Fránka, kterou vybudoval česko-čínský manželský pár Jiří a AI Qin Strakovi. Nezůstává ale jenom' u této dvojíce, Všetečka připomíná, že se sochař Ivan Theimer (žije v Itálii a Francii) podílel na úpravě presbytáře katedrály San Cerbone v toskánském městě Massa Marittma. Nejpočetněji zastoupeným architektem, je Zdenek Fránek, kromě zmíněné galerie má v ročence 'ještě kostely pro Církev bratrskou v Černošicích a Litomyšli. Odpovídá to kvalitě a nasazení, s kterým se architektuře Fránek věnuje.

Petr Všetečka s ním navíc ještě vede rozhovor, kter,ý následuje hned po "prezentační části". Není to interview v běžném smyslu tohoto žánru: Všetečka vyjadřuje své názory a čeká, jestli mu je Franěk potvrdí nebo vyvrátí. "Je jistě odvážné srovnávat Dienzenhofera a Santiniho, ale mně připadá, že někdy je Santini těžší, konstatuje Všetečka. To je zajímavé, odpovídá Franěk. Nechci být puritán, ale mělo by platit, že otázky by neměly být delší než samotné odpovědi, protože pak hrozí, že se z rozhovoru se stává monolog.

A ještě obecná připomírika. V dosavadních dvanácti vydáních dostala možnost sestavit ročenku pouze jediná architektka, Markéta Cajthamlová. Nehledám genderovou vyváženost, jde mi o pestrost, navíc prostě architektura už zdaleka není mužskou záležitostí jak by se mohlo z těchto publikací zdát. Přimluvil bych se také za to, aby se mezi editory objevil někdo, komu ještě není třicet, nebo naopak někdo starší, s jistým přehledem a nadhledem. Takto dominují hlavně čtyřicátníci a jaksi mimochodem, aniž by to zamýšleli, vytvářejí generační pohled na českou scénu.