Jano Stempel: Česká architektura 2004-2005

 



 

Reflex č. 17 / 27. dubna 2006, str 77

Petr Volf: Česká architektura 2004-2005


Jedním ze zvěstovatelů opravdového jara je vedle zvyšujících se denních teplot, všelijakého ptactva a pučících stromů také ročenka česká architektura, jejíž v pořadí už šestý svazek vydalo minulý týden nakladatelství Prostor - architektura, interiér, design, o. p. s.
Za čas své existence se stala důležitou publikací odrážející pozoruhodné stavební počiny, slouží k orientaci nejenom odborníkům, ale i laikům, jež zajímají příklady soudobé kvalitní architektury. Graficky pečlivě upravená kniha (Studio Najbrt) se tentokrát zabývá obdobím let 2004-2005 a jako obvykle měl výběr staveb „praktikující architekt": Jan Stempel.
Ve svých sedmačtyřiceti letech patří Stempel ke generaci, která začala projektovat v polovině osmdesátých let (pracoval v libereckém SIAL), v letech 1991 až 2004 byl spolumajitelem známého studia A.D.N.S., nyní má svou architektonickou kancelář. Žije v Praze, ale pochází ze Slovenska a studoval v Maďarsku a jako takový je schopen vůči dění ve své profesi uplatnit určitý odstup a nadhled. Je vyznavačem sympatického přesvědčení, že architekt má sloužit klientovi a jenom dům, v němž je jeho majitel či obyvatel šťastný, má své opodstatnění. To, co zní jako naprostá samozřejmost, ovšem samozřejmostí není. Dobře (myslím dobře moderně) vypadající architektura totiž ještě nemusí být zárukou uživatelského komfortu, a tak Jan Stempel vybrané realizace vesměs navštívil a seznámil se s jejich fungováním.
Vlastní dům architekta Luďka Rýznera v Humpolci mu kupříkladu připadal vzhledem k ocelové konstrukci a plechové fasádě sice zajímavý, ale do našich klimatických podmínek nepatřičný, nicméně vzhledem k tomu, že Rýznerovi si život v něm spokojeně užívají, neměl s jeho zařazením do knížky problém.
V ročence se objevuje dvaatřicet staveb nejrůznějšího zaměření. Jsou zde nejenom rodinné a bytové domy, jejichž úroveň se v posledních letech výrazně zlepšila, ale také třeba nová hasičská stanice v Plzni (architekti Dragoun a Ulč), kavárna (brněnské Café Onyx od Hrůši a Pelčáka), turistická lávka v Rádle (Vaner, Humpal) nebo kamenná rozhledna na vrchu Brdo v moravských Chřibech (Sládeček). Obecně se kvalita architektury v té či oné zemi pozná ne podle nablýskaných administrativních budov, v nichž jsou velké firmy ochotny utopit stamilióny, ale v drobných stavbách, na které narazíme tam, kde bychom to nečekali. To je právě příklad lávky umožňující symbolicky nástup do Jizerských hor nebo rozhledny, k níž se člověk dostane jenom pěšky: peníze na její uskutečnění opatřilo Sdružení pro podporu místních iniciativ Chřiby. Takový přístup je nesmírně cenný, protože občanské sdružení nejenom sežene peníze, ale také osloví kvalitního autora schopného vynaloženou energii zhmotnit - a to ku všeobecnému prospěchu, protože rozhledny slouží všem bez výjimky.
Další jev, na jaký ročenka upozorňuje, potvrzuje skutečnost, že Litomyšl se stala v polistopadové éře jedním z nejpodstatnějších center soudobé české architektury.
Město jako investor dlouhodobě spolupracuje s architekty Josefem Pleskotem, Alešem Burianem a Gustavem Křivinkou na kultivaci svého životního prostředí; v letošní publikaci se objevují hned tři stavby (domov mládeže, bytový dům, zastřešení zimního stadiónu)! Důkaz, že i v nevelkých městech se dá dlouhodobě stavět zajímavě. Jde o výsledek koncepční práce - stejně jako ročenka věnovaná české architektuře.

[Na začátek stránky]