Vysočina: Podlažice

 Podlažice


  Kostel sv. Markéty v Podlažicích


Podlažice
Cestou na Vysočinu za Chrudimí projíždíme Podražice, dnes součást obce Chrást. Leží na potoce Ležáku. Na jihozápadním okraji obce, na místě, kde byl původně benediktinský klášter, založený roku 1159 a zbořený Žižkou roku 1421, stojí dnešní kostel sv. Markéty.

V 15. století bylo v klášteře zhruba 20 mnichů. Opatové pak byli Karlem IV. oprávněni nosit biskupské insignie. V roce 1421 husité přepadli klášter. Mniši se rozprchli, ale opata se husité zmocnili a upálili ho zaživa na poli Chmelišti a popel hodili do rybníka Spálivce pod Rychmburkem. Papež Mikuláš V. se pokusl 1448 obnovit klášter a uprchlého mnicha Bonifáce z Wolkenštejna jmenoval jeho opatem. Nepovedlo se, neboť klášterní statky se již dostaly do světských rukou a navíc císař Zikmund celé podlažické zboží zastavil. V Podlažicích pak vládl husitský hejtman Kroměšín z Březovic.

Kostel sv. Markéty

Kostel byl založen v roce 1696 biskupem Janem Milčínem z Talmberka, který byl posléze také v kostele pohřben. Za oltářem má náhrobek. Kostel se stavěl v letech 1696 - 1721 (stavebníci královéhradečtí biskupové). Královéhradecký biskup Jan Adam Vratislav z Mitrovic pak dokončený kostel 22. 9. 1721 slavnostně vysvětil.
Kostel je barokní orientovaná trojlodní bazilika, s presbytářem uzavřeným uvnitř polygoriálně, vně pravoúhle a obklopeným ochozem obdélníkově navazujícím. Hlavní loď je dlouhá 14 m, široká 5 m a boční lodě jsou i s ochozem dlouhé 16,4 m a široké 2,3 m.
V západním trojosém průčelí, završeném štítem je dvojice věží průčelí. Nad hlavním portálem křídlová supraporta.

Půdorys kostela sv. Markéty

Řez

Presbytář a hlavní loď jsou zaklenuty valenou klenbou na pásech s hřebínkovými výsečemi, stěny členěny pilastry, nesoucími vyložené kladí. Boční lodi jsou otevřené do hlavní lodi půlkruhovými arkádami, zaklenuty křížově. Na jejich stěnách čtyři fresky na náměty ze života Kristova, z 18. stol. Tribuny jsou plochostropé s dřevěným kuželkovým zábradlím.

Pohled na kostel v 19. stol. přes Horecký rybník (Karel Liebscher)

Interiér
Hlavní oltář má bohatý akantový rám se stuhou. Na oltáři je obraz sv. Markéty, z 1. poloviny 18. století. Boční oltář Bolestné P. Marie, se sochami a poměrně hodnotným obrazem v rokokovém rámu, malovaným antependiem, z 2. poloviny 18. století. Z téže doby je protějškový oltář s obrazem Ukřižování. V kostele je dále obraz se sv. Václavem, archandělem Michalem a sv. Leopoldem z konce 17. století. Světci na něm jsou ve zbroji, odpovídající třicetileté válce.

Klášter
Celé prostranství, na kterém se nachází kostel sv. Markéty, patřilo dříve podražickému klášteru benediktinů. Údajně ho založil roku 1159 majitel zdejšího panství Vrbata. Od roku 1160 byl prvním opatem Hugo. Klášter zanikl za husitských válek a teprve v poslední době jsou prováděny archeologické průzkumy, které měly odkrýt nejasnosti okolo této stavby.
Již v 19. století byly při úpravách okolí kostela nalézány nejrůznější artefakty. První plošný odkryv na této lokalitě provedl v letech 1908-1909 středoškolský profesor Plaček, kterému se podařilo rekonstruovat půdorys kláštera a nalézt řadu předmětů, které jsou dnes roztroušeny po různých muzeích Chrudimska.
Novodobý archeologický průzkum proběhl na lokalitě v listopadu a prosinci 2003. Výzkum Archeologického ústavu vedl PhDr Jan Frolík. Podařilo se zde objevit několik desítek kostrových hrobů, zbytek to starého pohřebiště a základy zdí původního kláštera i gotického a románského předchůdce dnešního kostela.

Antropologický rozbor lidských pozůstatků naznačuje, že ve 12. století se zde zřejmě stoprocentně neuplatňoval celibát a mniši si sem přiváděli ženy. To potvrdila i zjištění papežských legátů při opakovaných kontrolních návštěvách ve 13. století.

V klášteře vznikla i jedinečná Ďáblova bible, kterou odvezli Švédové do Stockholmu, kde je dnes uložena v Královské knihovně.

Ďáblova bible
Ďáblova bible

Ďáblova bible - Codex gigas (kodex gigantus, liber pergranis, liber gigas, giga librorum) - je největší ručně psaná kniha na světě. Kodex Gigas je svázán v dřevěných deskách potažených světlou kůží, opatřených kovovým zdobením. Kniha je vysoká 92 cm, široká 50 cm a obsahuje 312 pergamenových listů, tedy 624 stránek. Váží 75 kg. Původně bylo listů 320, ale osm někdo z neznámého důvodu vyřízl. Na získání dostatečného množství pergamenu byla prý zapotřebí kůže ze zhruba sto šedesáti oslů.
Kniha obsahuje v latině celou bibli, tj. Starý i Nový zákon, dále Kosmovu kroniku českou, zpovědní zrcadlo a řadu dalších traktátů (mj. z historie, etymologie a fyziologie) a menších spisů, kalendář s nekrologem, seznam bratří podlažického kláštera, zaklínadla a různé dobové záznamy.
Z obsahu kalendária se soudí, že vznikla před rokem 1230, napsaná pravděpodobně mnichem Soběslavem. Z místa svého vzniku, kláštera v Podlažicích u Chrudimi, kniha putovala do zástavy k cisterciákům v Sedlci u Kutné Hory. Odtud ji v roce 1295 vykoupil opat Pavel Bavor pro knihovnu břevnovského kláštera.
Klášter na Břevnově byl za husitských bouří vypleněn, benediktini se však stačili ukrýt do opevněného kláštera v Broumově a s sebou přivezli řadu cenných předmětů, včetně Ďáblovy bible. Ta byla v klášteře pečlivě střežena, dokud v roce 1594 nepřešla do slavných sbírek císaře Rudolfa II. na Pražském hradě.
Zde se rukopisu na konci třicetileté války zmocnila švédská vojska, obléhající Prahu a spolu s dalšími vzácnými exponáty ho v roce 1648 odvezla.
Jednotný styl celé knihy vedl k přesvědčení, že celá kniha je dílem jediného autora, což při rozsahu díla se zdá neuvěřitelným. Díky tomu vznikla o knize následující pověst.

Pověst
Kdysi dávno žil v podlažickém klášteře mnich, který byl pro velký hřích odsouzen k zazdění zaživa. Aby se trestu vyhnul, nabídl, že za jedinou noc napíše největší knihu, jakou kdy svět viděl. I přinesli mu kůže, brka, inkoust a mnich začal při matném světle kahanu psát - opisovat bibli. Již o půlnoci mu však bylo jasné, že to do rána nestihne. Nevida jiného východiska, rozhodl se povolat ku pomoci ďábla. Ten se promptně dostavil, Mnich zaprodal svou duši a pekelník se s nechutí dal do díla. Za svítání tu byla kniha obrovská a nádherná. Mnich k ní přičinil pouze jedno - podobiznu ďábla z vděčnosti. Je ušetřen trestu, zato život se mu mění v peklo. Nemá ve světě stání. Hnán výčitkami svědomí prchá z místa na místo, až po dlouhém bloudění klesá před sochou P. Marie, jíž prosí o spásu duše. Matka boží vyslyší kajícníka a posílá anděly, aby se dali s ďáblem v zápas. Ti vítězí a vracejí ve snu bezbožníkovi úpis duše. Je nejvyšší čas, protože mnich právě umírá. Jeho duši, vysvobozenou z hříšného těla, odnášejí andělé do nebe ...

Pivovar
Pivovar čp. 13 stojí nedaleko kostela. Původně renezanční ze 2. poloviny 16. století. Jednopatrový se sklepem zaklenutým valenou klenbou s výsečemi, nesenou nízkými valcovými sloupky s ornamentálně zdobenými patkami.

 


[Na začátek stránky]