Vysočina: Luka nad Jihlavou

 Luka nad Jihlavou (2631 obyv.)


  Luka s kostelem sv. Bartoloměje


Po sjezdu z dálnice na EXITu Velký Beranov je našim cílem obec Luka nad Jihlavou, kdysi uvažovaná jako modelová obec pro aplikaci a ověřování matematických metod v urbanismu, společně pracovišti VÚVA v Praze a Brně. K tomu - v rámci likvidace aplikovaného výzkumu v ČR v roce 1995 - už nedošlo.



Poloha




1  - zámek   2  - kostel    3  - skleník    4  - sýpka    5  - firma Láník

Základní údaje
První písemná zpráva: 1378
Počet obyvatel:2631 (31. 12. 2007)
Katastrální výměra15,69 km2
Nadmořská výška: 442 m/n.m.
GPS:49° 22’ 36’’ s. š., 15° 42’ 11’’ v. d.
Adresa úřadu městyse:1. máje 76, 58822 Luka nad Jihlavou
Webovská stránka: http://www.lukanadjihlavou.cz
Znak městečka se vyvinul asi z pečeti se znakem Grünů ze Štyrcenberka, kteří zde vládli v letech 1584-1620. Patrně i barvy byly odvozeny od jejich erbu, jsou však nejisté. Někdy se znamení Luk nad Jihlavou odvozovalo od Divůčků z Počepic, kteří měli v erbu také čápa, ale štít jejich znaku nebyl šikmo dělený.
Popis znaku: Červený štít je šikmo rozdělen úzkým modrým pruhem. V patě štítu je zelený pahorek, na kterém stojí bílý čáp s červenýma nohama a zobákem, sahající přes obě pole štítu. Čáp stojí na levé noze, obrácen doprava a v pravé pozvednuté noze drží zlatou kouli, nebo štít je šikmo rozdělen na dvě části - červenou a modrou, čáp stojí na zlaté půdě a v pravé noze drží zlatou kouli. Druhá verze je dnes oficiální.


Historie

Náměstí na staré pohlednici

Ves Luka (dnes Luka nad Jihlavou) byla založena někdy ve 12. stol. vnitřní kolonizací v hloubi českomoravského pomezního hvozdu. Bezpečně je stáří obce však doloženo až písemnou zmínkou, pocházející z roku 1378. Na městečko byly Luka povýšeny Marií Terezií v roce 24. května 1755.
Leží na soutoku říčky Kozlovky a řeky Jihlavy. Obec patřila třebíčským benediktýnům, a pak třebíčskému panství, až Burian Osovský z Doubravice ji v r. 1560 postoupil spolu s Předboří, Vatínem, Kozlovém, Studnicí, pustou Rychýřkou a Svatoslaví Janu Zahrádeckému ze Zahrádek. Tak vzniklo nové panství střední velikosti, pro něž Zahrádečtí vystavěli před r. 1585 v Lukách tvrz. Z dalších majitelů uvádíme 1584 Grüny ze Štyrcenberka, kterým byla država po bělohorské bitvě zkonfiskována a r. 1629 předána Jindřichovi z Thurnu. V neznámé době se lucké panství dostalo do majetku Říkovských z Dobrčic, v letech 1721-37 je drželi František Antonín Gelihorn s manželkou Annou Magdalenou, roz. Sakovou z Bohuňovic; následovali Kounicové, kteří roku 1768 prodali Luka za 154 000 rýnských Josefu, svobodnému pánu Widmannovi. Pak už Luka nepřetržitě patřila hraběcí rodině Widmannů (od 1870 Widmannové-Sedlničtí).
Dne 28. října 1796 udělil císař František II. Lukám privilegium konání pěti výročních trhů.
Velký rozmach obce nastal s vybudováním železnice v roce 1870. V této době měla Luka 1 347 obyvatel. Na začátku století už to bylo 1 802 a v roce 1910 se počet obyvatel poprvé přehoupl přes dva tisíce, tedy 2 007 občanů.
Počátkem 20. století byly Luka živým městečkem. V Lukách byly čtyři hostince, mlýn, továrna na pletenou a stávkovou přízi, přádelna, parní pila a lihovar velkostatku. Dále zde bylo možné najít poštu, telegraf i telefon, četnickou stanici, dobrovolný hasičský sbor (od roku 1879), kontribuční záložnu (od roku 1865) a občanskou záložnu (od roku 1909). I společenský a kulturní život byl v Lukách čilý. V obci působily tři humanitní spolky a od roku 1909 byla k dispozici veřejná knihovna pro lid, čítající 600 svazků. Knihovna byla majetkem "Vzdělávací živnostensko-řemeslnické besedy v Lukách". Dříve se tato beseda nazývala "Vzdělávací spolek", který byl založen už v roce 1896.

Památky


Zámek



Původní zámek vznikal tzv. na zelené louce. Za jeho zakladatele můžeme považovat Matouše Grüna. Zámek byl postaven na pravém břehu řeky Jihlavy asi koncem 16. století. Nacházel se na mírném návrší, kterého se dotýkalo původní koryto řeky. Původní záměr výstavby byl zřejmě lovecký zámeček nebo vojenská pevnost. Za účast ve stavovském odboji bylo panství Luka odňato Karlu Grünovi a na několik let podřízeno Vitu Jindřichovi hraběti Thurnovi, který jej přenechal dceři Blance Polyxeně provdané za Rombalda hraběte de Collalto et Salvatore. V 17. století, na konci třicetileté války, byl za panování brtnických Collaltů Švédy pobořen a vypálen, stejně jako pivovar. A jelikož se Collaltové, jejichž hlavním sídlem byl zámek v Brtnici, o Luka příliš nestarali, zámek až do počátku 18. století chátral. Panství Luka pak bylo roku 1711 za téměř 45 000 rýnských zlatých prodáno Janu Kryštofu Říkovskému z Dobřic, jihlavskému krajskému hejtmanovi. Za něj započala rekonstrukce, což dokazuje jeho erb, který je možné nalézt nad oknem v ose severního průčelí. I když je erb poškozený, lze na něm vidět bílého čápa, který ve zdvižené pravé noze drží zlatý kámen – budoucí znak Luk nad Jihlavou.
Roku 1730 dostává nový majitel panství, František Antonín Gellhorn, povolení ke konání bohoslužeb v zámecké kapli, což dosvědčuje úpravy zámku.
Dnešní podobu získal zámek po velmi nákladné rekonstrukci v letech 1739 – 1747 za Maxmiliána Oldřicha z Kounic. Jako zkušený stavitel zde působil Václav A. Petruzzi, kameník Václav Winter, tesařský mistr Josef Reiter a štukatér Giovanni Battista Ricca. Vznikla tak dvoupatrová trojtraktová budova v barokním stylu s mansardami v podkroví; mezi boční křídla byl vložen balkón se sloupořadím, na němž byla zřízena zimní zahrada, která byla počátkem 20. století zrušena a zároveň vznikla štuková výzdoba hlavního schodiště. Roku 1747 byla také v 1. patře vystavěna Mariánská kaple, dnes je ale její umístění nejasné. Za panování Kouniců získala Luka titul Městys (1755) a románský kostel byl přestavěn na barokní.
Roku 1768 odkoupil od Kouniců panství Luka spolu se zámkem svobodný pán Widmann za 154 000 rýnských zlatých. Windmannové drželi panství Luka až do roku 1945.
Jejich nejvýznamnějším počinem je založení rozsáhlého zámeckého parku roku 1834. Park má rozlohu 19 ha a je v anglickém stylu a je dosud zachovalý. Malá okrasná zahrada byla také před zámkem, v současné době je zde pouze trávník.
Za jejich panování došlo také k výstavbě železnice z Jihlavy do Brna. Železnice měla vést původně přes Brtnici, zde byly ale problémy s výkupem půdy, a tak vede železnice přes Luka. Při výstavbě došlo k odklonu koryta řeky, čímž vznikla před zámkem nemalá plocha. Byla zde proto vybudována vstupní brána, budova pro služebnictvo a budova velkostatku. Kvůli tomuto přesunu koryta zanikl také poslední z trojice mlýnů na Jihlavě – tzv. Prostřední mlýn. Zmizel i romantický ostrůvek pod zámkem, jejž Jihlava obtékala.
V roce 1870 byla budova zámku snížena o jedno patro, zřejmě kvůli požáru.
Nejvýznamnějším z Widmannů byl svobodný pán Viktor Widmann, který se oženil s Annou Lazarevovou, dcerou ruského hraběte a generála Lazara Lazareva. Ta si s sebou přivezla sbírku cenných obrazů a uměleckých předmětů. A tak vznikla v zámku sbírka, jež je považována za jednu z nejvýznamnějších na Moravě.
Na počátku 20. století došlo k další úpravě interiéru – bylo postaveno točité schodiště a stěny byly opatřeny táflováním.
Z vnitřní výzdoby je nejzajímavější příchod z přízemí hlavním schodištěm do prvního poschodí s krásnou výzdobou stěn a stropů, dále výzdoba bývalé zámecké kaple a další místnosti v I. poschodí. Zahradní jízdní průčelí do anglického parku je dekorativnější s výrazně vyklenutou terasou.


Půdorys zámku

Zámek včetně panství byl roku 1945 konfiskován a Widmannové uprchli roku 1948 do Rakouska.
V roce 1949 byl zámek přidělen národnímu výboru v Lukách nad Jihlavou. Z místností se drobnými úpravami staly obecní byty. Mobiliář včetně osobního archivu rodu Widmannů je roztroušen po celé republice. Převážnou část inventáře můžete shlédnout na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou.
V roce 1952 byla v zámku zřízena obřadní síň, která se využívala až do roku 2000, a školní kuchyně s jídelnou.
Byty ze zámku zmizely roku 1979, zůstala pouze školní jídelna, a objekt byl bezplatně předán podnikovému ředitelství ČSAD Brno, které mělo v úmyslu zde zřídit školicí a rekreační zařízení.
Roku 1987 získal zámek městský národní výbor, ale již bez podzámčí, které bylo zbouráno. Po několika neúspěšných pronájmech byl zámek prodán firmě BIO VENDOR Group, a.s. z Brna, a to včetně parku. Firma začala v roce 2000 s opravou zámku a jeho rekonstrukcí. Kvůli tomu byla k 31. 12. 2000 zrušena obřadní síň.
Rekonstrukce zámku skončila v roce 2007. A jelikož je v soukromém vlastnictví, je veřejnosti nepřístupný. Majitel zde nabízí možnost ubytování (je zde k dispozici 7 apartmánů pro 14 osob a velký kongresový sál pro 70 osob), luxusní restauraci a nechybí ani vinný sklep. Součástí areálu je i jízdárna.


Kaple
Kaple v zámeckém parku

Votivní zámecká kaple je zasvěcena Panně Marii pomocnici a 14. svatým pomocníkům. Dala ji postavit Anna hraběnka Gellhornová v roce 1734 jako poděkování za to, že v roce 1732 šťastně vyvázla z loupežného přepadení na cestě po Dolních Rakousech. Kaple sama o sobě je slohově nevýrazná a budí pozornost svými okny. Bylo zde použito symboliky tvaru srdce.

Sýpka

Barokní panská sýpka byla postavena někdy v letech 1721 - 1737, což dokládají nad vchodem umístěné alianční znaky stavebníků Františka Antonína z Gellhornu a jeho manželky Anny Magdaleny, kteří vlastnili lukavské panství v tomto období. Sýpka v Lukách nad Jihlavou upoutává pozornost svými bohatě zdobenými barokními štíty nasazenými na nízké atice. V minulých letech byla nákladným způsobem opravena a přestavěna na tělocvičnu, která byla v roce 2003 předána do užívání. Sýpky patřily mezi nejdůležitější stavby rozsáhlejších hospodářství. Jejich význam, zejména v období baroka, odráželo honosné architektonické ztvárnění.


Interiér sýpky, přestavěné na tělocvičnu

Skleník
Bývalá zámecká oranžerie

Na druhém břehu Jihlavy naproti zámku byl postaven zděný klasicistní skleník. Je to jednopatrová budova obdélníkového půdorysu se středním risalitem z počátku 19. století, která sloužila jako oranžerie a částečně jako byt pro zahradníka. V současné době je budova v rukou soukromého majitele, který ji opravil a využívá k bydlení.

Kostel sv. Bartoloměje


Tato pozdně barokní stavba byla postavena v letech 1755 - 1763 J. P. Cerronim za Dominika hraběte z Kounic na místě původního románského kostela vypleněného Švédy. Věž byla ponechána stávající a teprve v roce 1804 byla její horní část přestavěna. Spodní část věže zůstala původní a je to nejstarší stavební památka v obci ( kolem roku 1200). R. 1754 byl malý středověký kostel, připomínaný nepřímo poprvé r. 1256, zbořen. Zachována zůstala pouze věž z poč. 13. stol. (v ní byl dodatečně prolomen hlavní vstup do kostela). R. 1804 vybudováno nové zvonicové patro věže pozdně barokních tvarů. Koncem 16. stol. byla někdejší loď snad zvýšena a opatřena poměrně strmou sedlovou střechou (obrys jejího čela se dochoval na východní zdi věže). Tehdy bylo zazděno románské okno věže, její plášť pak pokrylo sgrafito (zbytky na vých. nárožích).

Půdorys kostela

Kostel je orientovaná podélná jednolodní stavba s mělkým, odsazeným, segment, ukončeným kněžištěm; k němu přiléhají po obou stranách útvary sakristie a kaple s oratořemi v patře. Loď obdél. půdorysu má zaoblené kouty a západním nároží, v ose západního průčelí předstupuje mohutná hranolovitá věž. Fasády barokní stavby člení rámující lizény; bohatě profilovaná podstřešní římsa. Okna s odsazeným segmentovým záklenkem rámují šambrány; ty mají ve vrcholu dlouhý podložený klenák. Věž z různorodého lomového kamene, ne zcela pravidelně vrstveného na vápennou maltu, je na nárožích armována mohutnými kvádry. Ty mají po moderních úpravách na vnějšku režný povrch, v partiích zasahujících do půdního prostoru lodi je překrývá pozdně renesanční omítka s pravidelně rýsovaným kvádrováním; obdélné plochy jsou střídavě bíle a červeně kolorovány. Hladké středověké tělo věže, na půdě lodi s nepatrnými zbytky tenké vrstvy pův. hlazené omítky, je v nejvyšším patře na všech stranách prolomeno románskými sdruženými okny. Z nich se v původním stavu dochovalo východní okno, až do r. 1994 zcela zazděné. Má rovnou špaletu, střední sloupek s hranolovitou patkou (patky ostatních oken jsou utopeny ve vrstvě cementové malty) a prstencovou hlavicí nese kamenné sedlo; na ně nasedají půlkruhové záklenky vyzděné z lomového kamene. Zvonkové patro osvětlují okna s odsazeným půlkruh, záklenkem, nad nimi jsou ciferníky hodin. V síle západní zdi lodi jsou vložena točitá schodiště. Severní šnek ústí ve věži, jižní na kruchtě. Hlavní vstup do kostela barokním obdélným portálem, vedoucím do valeně zaklenutého podvěží; obdobný portál v ose jižní zdi lodi. Kněžiště zaklenuto valené s hladce nasazenou konchou s výsečemi, sakristie, kaple a oratoř na severní straně mají valenou klenbu, již. oratoř je plochostropá. V lodi valená klenba mezi zdvojenými pasy; ty dosedají na úseky římsového kládí nesené dvojicemi pilastrů. Obdobně jako u vítězného oblouku ukončuje klenbu i na záp. straně mělká koncha; v jejím rozsahu je do lodi vložena hudební kruchta s plným, mírně zvlněným parapetem. Je podklenuta široce rozkročeným obloukem.

Oltář v kostele sv. Bartoloměje v Lukách

Zařízení:
Z výbavy pořízené do barokní novostavby se dochoval hlavní oltář, skládající se z volně stojící menzy s tabernáklem a ze soklů, završených volutami, přiřazených ke zdi. Na nich původní sochy sv. Jana Křtitele a Judy Tadeáše. Retabulum tvoří rokokový rám, nesený letícími anděly (na vrcholu sv. Trojice), vyplněný obrazem Umučení sv. Bartoloměje, zn. J(osef) L(adislav) Šlehán 1886. Výklenky v severní stěně lodi vyplňují oltáře:
  • uprostřed oltář sv. Anny patrně ze 70. let 18. stol. s kasulovým obrazem Vyučování P. Marie (neznačen, přemalován v 19. stol., příp. nové dílo, snad J. L. Šlehána); na bocích sochy sv. Donáta a Floriána.
  • V bočních nikách novobarokní oltáře sv. Metoděje a Barbory z 2. pol. 19. stol.
  • Historický eklektický oltář z konce 19. stol. ve výklenku v jižní zdi lodi má v retabulu obraz Madony s dítětem z 2. poloviny 17. stol., zřejmě dílo italské školy.
Z vybavení kostela jsou nejstarší tři zvony, které nechal v 16. století zhotovit Vilém z Pernštejna. Největší s nápisem "Ave Maria" (vážící 1 500 kg) a prostřední (400 kg) jsou z roku 1504, nejmenší "umíráček" (200 kg) je z roku 1534. U křtitelnice je na zdi umístěna socha P. Marie, krásné barokní dílo neznámého umělce. Původní varhany z roku 1845 byly nahrazeny novými v roce 1911.
K původnímu vybavení barokního kostela náleží ještě přízední kazatelna. Z kamenné křtitelnice z 15.-16. stol. se dochovala pouze polygonální nádrž. Volně zavěšen deskový obraz Narození Páně ze 17. stol. Novogotickou monstranci věžového typu zhotovil zlatník J. S. (JS v ovál. vpadlé výplni; městský punc chybí).



Kříž u kostela
Kříž u kostela

U kostela se nachází kamenný kříž s plechovým Kristem, který zde byl postaven v roce 1848 na památku zrušení roboty.

Rodáci


Designer a konstruktér Milan Láník
Milan Láník ve své dílně (2009)

Milan Láník se narodil 29. 6. 1961 v Jihlavě. Do základní školy chodil v Lukách n./J. O automobily se zajímal od dětských let. Jeho otec Milan Láník st. pracoval od šedesátých let jako vedoucí servisu Podnik služeb v Lukách nad Jihlavou. Tento provoz po změně společenských poměrů v roce 1991 koupili, dnes je jejich základnou jako Auto Moto Láník (AML).

Předváděcí hala

Láník junior od malička kreslil auta a stavěl modely, pak vystudoval strojní průmyslovku v Jihlavě a vyučil se automechanikem, ale na studium designu při VŠUP ve Zlíně se nedostal. Dnes pracuje v rodinné firmě, která opravuje automobily a motocykly všech značek, je dealerem motocyklů Jawa a čínských Yuki, restauruje veterány a také vytváří design pro externí partnery (např. motocykl Jawa 650 Bizon). Kupé Lanta vzbudilo velkou pozornost, bohužel však zánik výroby osobních vozů Tatra znamenal i konec nadějí na případnou spolupráci s kopřivnickou automobilkou.

Lanta
Lanta "uvězněná" v garáži

Supersportovní kupé AML Lanta začalo vznikat ještě v době, kdy se vyráběly osobní automobily Tatra. Jeho tvůrce nejprve půl roku vytvářel design automobilu, udělal stovky nákresů, ale měl celou dobu jasno o finálním designu, už nic neměnil, jen propracovával detaily (např. zavírání dveří, otevírání kapot a další). Vyšel z mechanických skupin nejvýkonnějšího domácího osobního automobilu Tatra 700, ale samonosnou stavbu nahradil prostorovým rámem z trubek čtvercového průřezu. Po pěti letech každodenní práce byl automobil konečně hotov (roku 2003), to však už přesně pět let byla zastavena produkce osobních automobilů Tatra…
AML Lanta na první pohled zaujme promyšlenými stylistickými liniemi, nikoli náhodou připomínajícími původní aerodynamické vozy Tatra, zejména legendární osmičku, tedy typ Tatra 87. Patří k nim náznak ploutve na splývající zádi, tvary zadních malých oken, rohová okénka vedle čelního skla (viz Tatra 87!), či třeba velké kruhové přístroje v dvousedadlovém kokpitu. Interiér se symetricky uspořádanými kontrolními přístroji v nástavbě na desce z tenkostěnné trubky, obložené částečně ořechovým dřevem, s vysokým středovým tunelem nesoucím krátkou řadicí páku, tlačítkem spouštěče motoru, červenobílým čalouněním s dvojitými švy, odlehčenými pedály, či tříramenným volantem s příčkami v retrostylu; to vše svědčí o vyzrálém smyslu pro originalitu do nejmenšího detailu. Výsledkem je neobyčejně působivý interiér i exteriér kupé, které může směle soupeřit s kreacemi mnohem lépe vybavených zahraničních designerských firem. Vzhledem k nízké přídi musela být přední náprava z Tatry 700 výrazně upravena. Spodní rameno je originální, horní s vahadlem převodu pohybu na příčně vedle sebe uložené jednotky vinutá pružina/tlumič (jako u závodních vozů) nahradilo původní McPherson. Zadní náprava vychází z Tatry 700, vzduchem chlazený osmiválcový motor upravil kopřivnický ladič pan Bordovský (mírně zvýšený výkon) a je vložen spolu se standardní převodovkou Tatra na pomocném rámu do podvozku. Rám nese přinýtované a přilepené plechy, povrchové laminátové panely jsou rovněž přilepeny (podobný systém jako u Renaultu Espace).
Šípovitá příď nese čtyři hlavní světlomety a dvě mlhovky. Přestože kupé AML Lanta nyní zřejmě nemá šanci na byť jen kusovou výrobu, Milan Láník se nevzdává. Jeho další plány jsou velkorysé, patří k nim také klasický moderní roadster se silným motorem vpředu, nejlépe řadovým šestiválcem, a pohonem kol zadní nápravy, který by se přece jen mohl v Lukách nad Jihlavou vyrábět v menší sérii.

 






[Na začátek stránky]