Průvodce Vysočina: Bystřice nad Perštejnem: Karasín

Josef Věromír Pleva [1899 -1985]



Josef Věromír Pleva jako učitel v Karasíně





Josef Věromír Pleva po válce
Josef Věromír Pleva se narodil 12. 8. 1899 v Moravské Svratce (okr. Žďár nad Sázavou) a zemřel 7. 9. 1985 v Brně, ale pohřben je na evangelickém hřbitově v Novém Městě na Moravě.
Narodil se jako nejstarší z osmi dětí evangelicky založené rodiny železničního dělníka, který se postupně vypracoval na úpravčího trati. Pracoval už od jedenácti let ve službách u sedláků jako pasáček krav (zde se mimo jiné seznámil s bratry Křičkovými), ale už od dětství hodně četl, a to ho v patnácti letech přivedlo do učení na knihaře ve Svratce.
Po vyučení v roce 1915 pracoval jako knihařský dělník ve Frenštátě pod Radhoštěm, v Novém městě na Moravě a v Moravských Budějovicích.
V roce 1917 narukoval do Velké Kaniže (Nagykanizsa) v Uhrách a absolvoval dělostřelecký výcvik v Litoměřicích a Křešicích. Na italské frontě v Korutanských Alpách onemocněl úplavicí. Po vyléčení odjel začátkem 1918 bez povolení domů, avšak jako dezertér byl eskortován zpět na frontu jižně od Tridentu, kde na podzim onemocněl zápalem plic.
Po válce pracoval jako knihařský dělník v Novém Městě na Moravě, 1920 vykonal zkoušky z učiva měšťanské školy a přihlásil se na učitelský ústav v Čáslavi (mat. 1924). Po maturitě učil v několika místech na Českomoravské vysočině (Nové Město na Moravě, Křižánky, Bohuňov, Karasín, Rapotice), od 1928 na Roudnicku (Ječovice, Černouček pod Řípem).
Koncem dvacátých let vstoupil do KSČ a s několika přáteli založil Skupinu literárních a výtvarných dělníků (zkratkové označení SLAVDĚL), jež měla být protikladem intelektuálně náročné tvorbě skupiny Devětsil. Slavděl ale neměl žádný větší ohlas a zanikl.
Od poloviny 20. let pracoval Pleva pro nakladatelství Družstevní práce (DP), získával odběratele pro jeho knihy a v Novém Městě na Moravě založil i místní skupinu DP. Na výzvu redaktora Novotného napsal také svoji prozaickou prvotinu plnou dojmů a zkušeností z válečného období Eskorta (1929).
V Novém Městě na Moravě hrál s místními ochotníky divadlo a byl předsedou akademického spolku Horák. Roku 1930 dostal zásluhou Jiřího Mahena a Bedřicha Václavka místo v Brně, kde se později věnoval především tvorbě pro děti. V Brně pracoval Pleva jako redaktor Indexu, ve výboru Levé fronty a po jejím rozpuštění v Klubu pro moderní vědu a umění Ars, dále ve Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku a od roku 1932 i v rozhlase, kde se staral o pořady pro děti.
Roku 1935 se stal zakládajícím členem skupiny Blok a o dva roky později opustil školství, aby v brněnské stanici Radiožurnálu (dnes Československý rozhlas) řídil vysílání pro školy a mládež. Přesídlil do Prahy, ale nastávající okupace jej záhy donutila k návratu do Brna kde 1939-41 znovu učil.
Na podzim roku 1941 onemocněl ušní chorobou, které pak využil k odchodu do penze pro nedoslýchavost.
Po osvobození se účastnil kulturního a politického života, zvláště jako člen výboru Sdružení moravských spisovatelů, Syndikátu českých spisovatelů, i Svazu československých spisovatelů, v němž byl také předsedou české sekce literatury pro mládež aj. V letech 1951–52 byl ředitelem pobočky Československého rozhlasu v Brně, poté náměstkem předsedy Českoslovesnkého státního výboru pro rozhlas v Praze. Po infarktu v roce 1954 se vzdal této i jiných funkcí a působil až do 60. let pouze ve výboru Českého literárního fondu. V roce 1958 se vrátil do Brna.
Zasloužilý umělec (1959), Řád práce (1969), Řád Vítězného února (1984).


Z díla:
  • Eskorta, (1929)
  • Pět, (1930)
  • Malý Bobeš /autobiografický román ve třech svazcích/, (1. svazek 1931, 2. 1933, 3. 1934; přeprac. 1955, též zfilmován)
  • Kapka vody, (1935)
  • Hoši s dynamitem, (1934)
  • Náruč maminčina, (1943)
  • Dávno tomu, (1970)
  • Přátelé, (1974)
  • Rád vzpomínám, (1979)
Převyprávěné:
  • Daniel Defoe: Robinson Crusoe, (1956)


[Na začátek stránky]