Průvodce Vysočina: Hartmanice

  Hartmanice


  Kaple sv. Jana Nepomuckého

Z dějin Hartmanic


Nejstarší písemná zmínka o obci je z roku 1437, když císař Zikmund daroval své druhé manželce Barboře Celské věnem panství Svojanov, k němuž náležely i Hartmanice.
Do roku 1583 patřily Hartmanice k svojanovskému panství. Toho roku došlo k trvalému rozdělení panství na díl bysterský díl svojanovský. Hartmanice přešly trvale pod správu bysterského panství až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848.
Roku 1713 postihl Hartmanice mor, zemřelo 36 lidí. Pohřbeni byli v místě, kde nyní stojí kaple sv. Jana Nepomuckého. Na paměť konce morové rány v kraji byly v Bystrém 1714 vztyčeny sochy sv. Šebestiána a sv. Floriána.
Významným činem v životě obce bylo založení obecné školy v roce 1867.
Za svého pobytu u dcery na zámku v Bystrém často Hartmanice navštěvoval Jaroslav Vrchlický, kdy se zastavoval v Hartmanicích v hostinci u Králů na sklenku. Z okolní přírody a z dějin kraje čerpal náměty pro svá díla.
V roce 1927 byla obec elektrifikována a získala telefonické spojení. V roce 1947 byla zahájena stavba kulturního domu (dnes obecní úřad).

Znak obce má jako hlavní motiv lípu (lípy kolem kapličky). Pět hvězd symbolizuje sv. Jana Nepomuckého. Barvy byly odvozeny z rodového erbu hrabat z Hohenembsu, s niž je stavba kaple spjata (tímto erbem byl zlatý kozorožec s černými rohy v modrém poli).


Péče o vzhled obce





Obyvatelé Hartmanic vylepšují vzled svých domů a hlavně zahrad. K celkovému vylepšení kulturního dojmu z Hartmanic příspívá i Horákův Penzion Vysočina.

Kaple


V roce 1705 byly položeny základy nové barokní kaple na místě starší, která byla zasvěcena Andělům strážným. Investorem byl bysterský farář Bohumír Herbst. Ten také v roce 1708 kapli vysvětil ke cti svatého Jana Nepomuckého.
Jedná se o centrální stavbu, s klenutou kopulí a otevřeným výhledem do osmiboké věže v podobě lucerny v jejím středu. Věžičku s okny obstupují římsy. Střecha byla pokryta šindelem. V západní kruchtě, nesené valenou klenbou se nachází vchod, zdobený kamennou sochou sv. Jana Nepomuckého. Do kaple vedou po stranách ještě další schody, jižní strana má předsíň, nad niž se tyčí cibulová věžička.
Ve zvoničce nad vchodem do kaple se rozezníval zvonek z roku 1846, slitý Karlem Stanerem v Brně. Tento zvon podlehl roku 1917 rekvizici. Jeho náhradou se stal ocelolitinový zvon z roku 1918. Strany zvonu byly zdobeny reliéfem zkřížených mečů s letopočtem 1914 a reliéf letopočtu 1918. Pro měkčí úder a lepší hlas měl zvon místo železného srdce zasazen mosazný váleček. Výrobce zvonu není znám v úvahu jsou brány plzeňské Škodovy závody, nebo Vítkovické železárny.
Z chrámu v Bystrém byl do kaple převezen barokní oltář. Zobrazuje sv. Jana při modlení, nad ním nesou andělé gloriolu, biret a lilii.



Rámec reliéfu tvořily sochy světců, patronů kaple sv. Václava, Vojtěcha, Víta, Zikmunda, Prokopa a Ludmily a skupinka andělů s knihou a jazykem v oblacích. Vrchol reliéfu završuje soška anděla strážného.
Interiér kaple je doplněn osmibokou kazatelnou a jednoduchými varhany. Kapale je vyzdobena obrazy svatých – Antonína, Rocha a Šebestiána, sv. Anny, Maří Magdalény a sv. Josefa. Uvedené malby jsou dílem Jana Dittmana, svitavského malíře a restaurátora.



Na východní vnější straně kaple se nachází náhrobek bysterské hraběnky Marie Rebeky z Hohenemsu. Marie Rebeka Josefa z Harrachu, narozena 1742, rozená z Hohenemsu, zemřela 18.dubna 1806 ve Vídni a byla pohřbena pod oltářem za velké účasti duchovenstva, šlechty a lidu, který nejvíce želel odchodu marnotratné, ale dobrotivé paní. Náhrobek na východní zdi kaple dal své ochránkyni a dobroditelce zhotovit v roce 1835 její chráněnec pozdější generálporučík bavorské armády Jan Nepomuk Kunst, bysterský rodák.

Náhrobek je opatřen aliančním erbem Harrachů a Hohenemsu, ale železné zábradlí a klekátko vzalo časem za své. Zapomenuto bylo i generálovo přání, aby ve výroční den hraběnčina úmrtí byla ve farním kostele v Bystrém sloužena zpívaná zádušní mše, nebo v hartmanické kapli smuteční requiem. Nápis na náhrobní desce v českém znění: "Zde odpočívá Vysokorozená paní hraběnka Marie Rebeka z Harrachu, rozená říšská hraběnka z Hohenemsu, narozená 16. dubna 1754, zemřela 18. dubna 1806 ve Vídni. Držitelka panství Hohenems, Bystré a Kunín.

S vděčností věnuje v roce 1835 tento pomník své velectěné dobrotitelce v Bystrém se narodivší plukovník královského bavorského vojska Johann Nepomuk von Kunst, rytíř velkovévodského toskánského Řádu sv. Josefa."

Na západní straně je náhrobek s kovovým pomníkem baronky Ernestiny z Langetu, poslední majitelky bysterského panství. Ernestina, svobodná paní z Langetu byla poslední držitelkou svěřenectví Hohenemsů. Kolem sebe shromažďovala skvělou společnost, nejen okolní šlechtice, ale i umělce, např. Jana Nerudu, Josefa Mánese. Díky její dobročinnosti a vlídnému jednání se za jejího života skvěl bysterský zámek jako pravé panské sídlo.



Neprovdána zemřela 22.2.1868 a s ní vymřel rod Hohenemsů po přeslici. Pochována byla podle své žádosti v hrobce u kapličky. Baronku pohřbil 27.února 1868 bysterský děkan, lidumil a vlastenec Karel Scharfenberger. Smutečního obřadu v zámku a u kaple se zúčastnila sousední šlechta, kněží, učitelé, úředníci velkostatku, občané z města i sousedních obcí a zvláště četná chudina.



Její hrob, zhotovený stavitelem Karlem Klenkem v roce 1868, zdobí železná socha krásné ženy, která svojí zdviženou paží ukazuje na městečko v údolí, jež baronka tolik milovala. Náhrobní deska je pokryta německým textem: "Hier ruhet Ernestine Reichsfreyen von Langet..." Na náhrobním kameni, uprostřed železného plůtku, jsou erby říšského hraběcího rodu z Hohenembsu a svobodných pánů z Langetu. Na pomníku je německý text: "In tiefster Trauer, liebe Verehrung und Dankbarkeit weihen dieses Denkmal der Edelstein der Frauen! Die Hinterbliebenen." Volný překlad: "V nejhlubším smutku, z vřelé úcty a vděčnosti zasvěcujeme tento pomník paní z nejušlechtilejších! Pozůstalí."

V roce 1932 byla kaple nově zastřešena a omítnuta. Její vnitřní rekonstrukce se pak uskutečnila v roce 1948, kdy byly obíleny zdi, znovu natřen a pozlacen oltář, obrazy vyčištěny od prachu.
V roce 1962 došlo na rozsáhlou rekonstrukci střechy kaple a opravu omítky. Na podzim roku 1968 bylo zavedeno elektrické osvětlení do kaple.
V roce 1994 byla vybudována lépe přístupná cesta ke kapličce.

Poslední větší oprava střechy a fasády kapličky byla uskutečněna v letech 1995 a 2008.






[Na začátek stránky]