Průvodce Praha-jih: Štěchovice

Štěchovická vodní nádrž
Pohled na štěchovickou přehradu proti vodě (vlevo zdymadlo, vpravo elektrárna a výtlačné potrubí do nádrže Homole)

Historie
Už na konci 19. století se začalo uvažovat o využití celé Vltavy pro plavbu a jeko zdroj elektrické energie. Už tenkrát byla vypracována příslušná studie. Válečná léta a následující hospodářská krize však realizaci těcho plánů nepřála.
Teprve v roce 1933 přijalo Národní shromáždění ČSR pokyn vládě, aby se v této záležitosti pokročilo. Vládě bylo uloženo aby se:
  • vytvořil fond pro financování výstavby zdymadel a elekráren ve Vraném a Štěchovicích
  • poskytla se půjčka na okamžité zahájení prací na obou dílech
  • budoucí výnosy z obou elektráren zpětně ukládaly do zmíněného fondu pro zabezpečení výstavby dalších elektráren na Vltavě
Budování štěchovické nádrže bylo poznamenáno spory o koncepci přehrady a tak bylo promarněno její nejpříhodnější období pro stavbu v době první republiky. Až teprve v roce 1937 bylo přikročeno k zadání stavby zdymadla ve Štěchovicích. Místo stavby bylo poměrně úzké a na pravém břehu nepřístupné, silný proud, proměnlivé vodní stavy a problémy se zamrzáním. Ale protože musela být zajištěna také plavba pro vory a lodě byla celá stavba rozložena do tří etap. Pro výrobu betonové směsi byly na obou březích zřízeny betonárky, které na celou stavbu vyrobily 186.000 m³ betonu. Zkušební provoz středotlaké elektrárny měl být zahájen v září 1941. Válečné poměry však způsobily zpomalení prací a první turbina byla uvedena do zkušebního provozu až o dva roky později. Do plného provozu byla Štěchovická přehrada s hydrocentrálou uvedena až v roce 1945.
Teprve během výstavby v roce 1942 bylo rozhodnuto o výstavbě přečerpávací elektrárny. Ve Štěchovicích pro její vybudování byla příznivá terénní konfigurace díky vysoké stráni s dostatečně velkým prostorem na hřebeni pro akumulační nádrž. Tato elektrárna prošla v letech 1992 – 1995 zcela zásadní rekonstrukcí.

Přehrada

Návodní pohled

Vodní elektrárna Štěchovice I byla původně vybudována jako druhý článek vltavské kaskády na konci druhé světové války. Nádrž této středotlaké elektrárny o délce 9,4 km končí ve vývaru elektrárny Slapy. Obsahuje 11,2 mil. m³ vody a slouží především k vyrovnání kolísavého odtoku ze špičkové elektrárny Slapy. Průtok se pohybuje mezi 6 a 12 m³/s. Spolu s nádrží ve Vraném vyrovnává odtok z vltavské kaskády. Umožňuje špičkový provoz slapské elektrárny a výrobu pološpičkové elektrické energie. Provoz štěchovické elektrárny o výkonu 22,5 MW je řízen přímo z centrálního dispečinku vltavské kaskády.
Zatopená plocha měří 95,7 ha. Stavba má tři části. Těleso přehrady, plavební komoru a středotlakou elektrárnu. K těmto částem byla přičleněna během stavby ještě elektrárna vysokotlaká. Přehrada je přímá, tížná a sestává z betonového tělesa s pěti přelivnými poli hrazenými stavidly. Výška ke koruně je 22,5 m a šířka v základech 20 m. Délka hráze je 124 m. Přelivy byly dimenzovány na povodeň v roce 1890 pro statický výpočet tělesa bylo zatížení z bezpečnostních důvodů zvýšeno ještě o 50%. Kapacita přelivů činí 2400 m³/s. Takové povodni byla přehrada vystavena v roce 2002.
K ochraně betonových konstrukcí je celé vodní dílo obloženo kopákovým (kvádry v řádkách) žulovým zdivem.
Ovládací mechanismy jsou umístěny na mostovce na dělících pilířích. Pod středním polem je otvor pro možnost úplného vypuštění nádrže. Za stavby byl tento tunel používán pro proplavování lodí a vorů.

Řez přehradou


Elektrárna Štěchovice I.

Budova elektrárny

Středotlaká elektrárna je vybavena jako klasická průtočná elektrárna se 2 soustrojími s Kaplanovými turbínami. Její součástí je i venkovní rozvodna 110 kV a vývodové a distribuční transformátory. V elektrárně jsou 2 Kaplanovy turbíny, které dávají výkon 22,5 MW.

Středotlaká elektrárna je umístěna u levého břehu, pracují zde dvě Kaplanovy turbiny.
Rozvodna 110 kV slouží k vyvedení výkonu a současně k transformaci energie. Turbíny průtočné elektrárny pracují se střídavým napětím 10,5 kV, přečerpávací pracuje s 13,8 kV. Tady se napětí transformuje na 110 kV, a to je dál rozváděno do vnějších linek do elektrárny Slapy, do Týnce nad Sázavou, do elektrárny Vrané a do rozvodny Chodov v Praze.

Vyřazená Kaplanova turbina z elektrárny Slapy u budovy řízení ČEZ - Vodní elektrárny přehrady jako plastika

Výklad k turbině

Elektrárna Štěchovice II.
Elektrárna II. s výtlačným potrubím do nádrže na Homoli s vyrovnávací komorou (věž)

Začátkem roku 1942 bylo rozhodnuto o vybudování vysokotlaké přečerpávací elektrárny s akumulační nádrží o obsahu 500 000 m³ na vrchu Homoli. Voda je v době nízkého odběru elektřiny vytlačována do výšky 200 m a v době energetických špiček proudí zpět.
Vysokotlaká elektrárna měla původně dvě Francisovy turbíny o výkonu 2 x 21 MW, v roce 1992-1995 prošla zasádní rekonstrukcí, kdy byly turbíny nahrazeny jedním reverzibilním soustrojím typu Francis-FR 180, její dnešní výkon je tak 50 MW. V tomto důsledku bylo i upraveny i přivaděče vody z akumulační nádrže umístěné na vrchu Homole (Chlum). Dva přivaděče vedoucí z akumulační nádrže jsou těsně nad elektrárnou spojeny do jednoho tzv. „kalhotovým“ kusem, vedoucím k turbíně. Celá přečerpávací elektrárna byla umístěna 29 m pod úrovní spodní vody, pro novou turbínu byla vyhloubena jáma 45 m hlouboká.

Průměrná roční výroba elektrické energie činí 89,6 milionu kWh. Přečerpávací vodní elektrárna Štěchovice II. se spádem až 220 m a umělou nádrží na kopci Homole o obsahu 500 000 m³ byla uvedena do provozu v roce 1947. Na svou dobu byla tato přečerpávací vodní elektrárna plně automatizována a odpadní teplo z chlazení bylo využito mj. k ohřívání vody v nedalekém plaveckém bazénu. Do února 1991, kdy byla pro zastaralost odstavena, vyrobila 1 650 000 MWh převážně špičkové energie. V letech 1992-1996 proběhla výstavba nové, moderní PVE, která využívá původní horní nádrž na Homoli a z velké části původní ocelové přivaděče (průměr potrubí 1,7-2 m, délka 590 m) i části elektrorozvodného zařízení. Původní dvě soustrojí o výkonu 21 MW byla nahrazena jedním, s reverzní Francisovou turbínou typu FR-180 z ČKD Blansko s oběžným kolem o průměru 2,2 m, s hltností 24m³ vody za sekundu a motorgenerátorem o výkonu 45 MW. Soustrojí je umístěno v zhruba 45 m hluboké podzemní strojovně.

Přečerpávací vodní elektrárna Štěchovice II. se spádem až 220 m a umělou nádrží na kopci Homole o obsahu 500 000 m³ byla uvedena do provozu v roce 1947. Na svou dobu byla tato přečerpávací vodní elektrárna plně automatizována a odpadní teplo z chlazení bylo využito mj. k ohřívání vody v nedalekém plaveckém bazénu. Do února 1991, kdy byla pro zastaralost odstavena, vyrobila 1 650 000 MWh převážně špičkové energie. V letech 1992-1996 proběhla výstavba nové, moderní PVE, která využívá původní horní nádrž na Homoli a z velké části původní ocelové přivaděče (průměr potrubí 1,7-2 m, délka 590 m) i části elektrorozvodného zařízení. Původní dvě soustrojí o výkonu 21 MW byla nahrazena jedním, s reverzní Francisovou turbínou typu FR-180 z ČKD Blansko s oběžným kolem o průměru 2,2 m, s hltností 24m³ vody za sekundu a motorgenerátorem o výkonu 45 MW. Soustrojí je umístěno v zhruba 45 m hluboké podzemní strojovně. Vyrovnávací komora na vrchu Homole byla vybudována při velké rekonstrukci přečerpávací elektrárny, která probíhala v letech 1991 až 1996. Během rekonstrukce se nahradily dva generátory vysokotlaké elektrárny jedním, modernějším, a na horní části přivaděče byla vybudována vyrovnávací komora. Vyrovnávací komora je bezpečnostní zařízení, které je tvořeno otevřeným válcem o výšce 35 m. Shora je vidět volná hladina, která je stejně tak vysoko jako hladina vody v horní nádrži.

Komora je usazena na potrubí a vyrovnává tlaky, rázy, které vznikají v potrubí při přečerpávání a odstavování turbíny. Ve chvíli, kdy čerpadlo přestane čerpat, dochází k utržení vodního paprsku a voda se tlačí dolu, kde vytvoří velký ráz. Aby nedošlo k poškození potrubí, tak se rázy vybijí právě ve vyrovnávací komoře. Pracovní výtah pro obsluhující personál je veden po kolejnicích podél potrubí z elektrárny až k vyrovnávací nádrži.

Plavební komora


U pravého břehu je umístěno plavební zařízení sestávající se ze dvou komor za sebou. Plavidla na nich překonávají výškový rozdíl hladin 20 m. Vrata komor jsou vzpěrná a svojí výškou představují unikát ve vodním hospodářství v Evropě. Obtoky i výtoky byly provedeny ze železobetonu obloženého kvádrovým zdivem a jsou pro toto své provedení dodnes v perfektním stavu. Plavební zařízení je umístěno u pravého břehu. Jedná se o dvě plavební komory situované za sebou vysunuté do dolní vody. Větší plavební komora umožňuje propluli lodí o nosnosti 1000 t.
Výškou 19,6 m se řadí k nejvyšším plavebním komorám v Evropě. Lodě se v ní na úroveň horní vody zdvihnou za 12 minut.

Rekreační využití
Své využití našla pro rekreaci, plavbu i sport. K jejímu většímu rozšíření však nedošlo. Důvodem je nejen horší dostupnost, zejména motorovými vozidly, ale také chladnou vodou a to i v letních měsících. Zásobována je totiž spodní studenou vodou, odebíranou ze Slapské turbíny a v poměrně krátkém úseku 7,38 km je zastiňována vysokými svahy, voda tak nestačí příliš změnit svoji teplotu. Romantické údolí je přesto vyhledávané turisty. Najdou zde skalnaté svahy s původními sruby, trampské osady, včetně svých totemů a šerifů. Od Slapské přehrady až po Štěchovickou vede po levém břehu turistická cesta, vedená místy pohodlně a místy po skalnaté stráni se skalními tunely.

Přehrada v literatuře
"Přehrada" z roku 1932 je utopistický román Marie Majerové. Je to reportážní záznam posledních čtyřiadvaceti hodin před fiktivní revolucí a vyzněl jako oslava člověka a jeho práce. Byl poctěn státní cenou a líčí napínavé drama při stavbě přehrady na Vltavě u Štěchovic. Příběh je posunut o třicet let do budoucnosti. Kaleidoskopické vyprávění je oslavou české přírody a krajiny, technické civilizace a lidské dovednosti a zejména pak revoluční akce, jež chce odstranit sociální nespravedlnost a bídu.


[Na začátek stránky]