Průvodce Vltava: Slapy

 Slapská přehrada


Podzimní pohled na přepad

Historie
Úprava střední Vltavy má dlouhou a pestrou historií. Již od středověku se datují dílčí pokusy a návrhy na její splavnění. První jezy na Vltavě byly stavěny už za Ferdinanda I., spolu s dalšími úpravami zlepšujícími splavnost. V letech 1640–1643 strahovské opatství na žádost Ferdinanda III odstranilo skalisko Horní slap, které nebezpečně zasahovalo do poloviny řečiště. Na zbytku skály byl na památku vztyčen Ferdinandův sloup, zvaný též Solný. V roce 1722 k němu přibyla socha svatého Jana Nepomuckého, po níž Svatojánské proudy získaly jméno. Obě památky byly přemístěny pod hráz Slapské nádrže poblíž budovy elektrárny. V minulostí byla na Vltavě dosti čilá vorová plavba a doprava zboží na menších lodích, zejména solí, kamene a dřeva. Veškeré úsilí o hospodářské využití Vltavy v té době bylo tedy zaměřeno na voroplavbu a plavbu. První ucelený projekt na splavnění Vltavy z Českých Budějovic do Mělníka byl vypracován v roce 1894 firmou Lanna - Vering.

Solný či Ferdinandův sloup.

Obrat ve vývoji a řešení středovltavských úprav nastal po l. světové válce, kdy se poprvé setkáváme s námětem, aby základem celé soustavy byly dvě vysoké přehrady u Slap a u Orlíka. V této dobé se střetávají dva hlavni hospodářské zájmy té doby. Doposud dominující zájem plavby a nově nastupující zájem energetický. Přesto první dvě vodní díla Vrané a Štěchovice byla vybudována ještě zejména k plavebním účelům.V roce 1945 nastala nová éra ve vývoji úprav střední Vltavy. Byla přijata koncepce budování co největších vodních děl (přehrad), která by akumulovala velké zásoby vody pro jejich další hospodářské využití a zlepšení vodohospodářských poměrů na Vltavě i dolním Labi.
Dalším stupněm vltavské kaskády se tak stalo VD Slapy, které bezprostředné navazuje na konec vzdutí VD Štěchovice. Po podrobném geologickém průzkumu a obsáhlých diskusích byl zvolen profil ve Svatojánských proudech.
Přehrada pak byla vybudována podle nového projektu architekta Libora Záruby až po válce v letech 1949-1954.
Účelem vodního díla byla a) akumulace vody k nalepšení průtoků k odběrům pro energetiku, k zajištění minimálních průtoků pro vodárnu v Praze-Podolí, k potřebám, plavby na dolním toku Vltavy a Labe b) Částečná ochrana oblasti Prahy před velkými vodami c) rekreace, vodní sporty ap. d) odběr užitkové vody pro vodojem OSVK - Praha západ.

Širší vztahy

Situace

Situace-detail

Technický popis
Maximální délka nádrže je 44 km s plochou 1 392 ha. Maximální hloubka 51 m. Maximální hladina je 271,0 m n/m., minimální provozní hladina je 247,0 m n/m. Obsah nádrže: užitkový 200 milionů m , stálý 70 milionů m , celkový 270 milionů m vody.
Přehrada je přímá, betonová, tížného typu se čtyřmi přepadovými otvory. Výška koruny hráze nad základem je 65 m. Délka hráze v koruně je 260 m. V hrázi je celkem 6 revizních chodeb. Po koruně hráze vede silnice II třídy. Skluzová plocha pro přepadající vodu tvoří současně střechu elektrárny.
Korunový přepad je tvořen čtyřmi přepadovými otvory o světlé šířce 15 m, které jsou uzavírány zdvižnými segmentovými uzávěry. Užitečná hrazená výška je 8 m. Kapacita přepadů je 4 x,750 = 3000 m /sec. Dvě spodní výpusti jsou tvořeny potrubím o průměru 4 m. Jejich kapacita je 2 x 188 m3/sec.
Elektrárna je umístěna v patě hrázového tělesa v celé šířce údolí. V elektrárně jsou umístěny tři Kaplanovy turbiny o hltnosti 3 x 100 m3/sec. Vtoky na turbiny jsou opatřeny rychlouzávěrovými tabulemi. Instalovaný výkon generátorů je 3 x 48 MW (144 MW).
Z celé vltavské kaskády byla stavba slapské přehrady zahájena první. Nejprve musela být Vltava odvedena do jiného koryta, aby voda nerušila stavební práce. Bylo to provedeno způsobem u nás,před tím nepoužitým, V pravém skalním bloku vltavského údolí byl proražen tunel, široký 10 m a vysoký 12 m, do něhož se sváděla voda hrází o výšce 20 m.
Současně s těmito pracemi začal odkliz zeminy z podloží hráze. Celkem bylo po denním výkonu 2000 m3 zeminy odvezeno 300.000 m3 . Pro vlastní betonování, hráze byla vybudována betonárka se čtyřmi míchačkami, každá, po 1500 l obsahu s automatickým plněním. Potřebný cement se dopravoval ve zvláštních nádobách vlastní lanovkou z nádraží v Lukách pod Medníkem tj. na vzdálenost 6 km. Říční písek se dopravoval rovněž lanovkou, a to ze Štěchovic. Z lomu nad Teletínem, odkud se na stavbu dopravoval kámen, vedly dvě lanovky v délce cca 2,5 km.
Celková spotřeba betonu činila 350.000 m3 a denně se uložilo 1200 m3. Beton se dopravoval čtyřmi kabelovými jeřáby v nádobách o průměru 6 m a výšce 11 m. Vlastní betonáž trvala 2 roky. Pracovalo se v létě i v zimě, ve dne i v noci. Do betonu bylo spotřebováno 40 000 vagónů kamene, 6300 vagónů písku a 5800 vagónů cementu. Po pětileté práci došlo 5. dubna 1954 v 11. hodin 15 min k historickému okamžiku. Bylo spuštěno ocelové stavidlo u vtoku do tunelu a celá Vltava se zastavila před hrází, aby asi na čtyři dny přerušila svůj tok.
. . Neplánovanou zatěžkávací zkoužku. přestála přehrada v červenci 1954. V důsledku vytrvalých dešťů se hladina vedla tak vysoko, že sahala jen asi 3 m pod úroveň maximálního provozního vzdutí na kotě 271 m. Velká voda nebyla však zadržována stavidly a tak poměrně rychle opadla. Zanedlouho po opadnutí vody byla spuštěna první turbina. Plně výkonnosti dosáhla hydroelektrárna na konci roku 1955.
Vodní elektrárna má instalována 3 soustrojí s Kaplanovými turbínami pro spád 56 m. Voda je na turbíny přiváděna 3 ocelovými potrubími zabetonovanými v hrázi. Vtok je vybaven ocelovými rychlozávěry a provizorním hrazením. Elektrická energie z generátorů o napětí 10,5 kV je vyvedena přes transformátory do rozvodny 110 kV umístěné v hrázi. Odtud je energie vedena kabely v šikmé šachtě hráze až nad hladinu horní vody na portály. Obdobně je umístěna a napojena rozvodna 22 kV.


Řez přehradní hrází. nahoře řez v místě přepadu, dole řez strojovnou



Zdržená voda

Návodní strana hráze

Odtoková vpusť s vodníkem

A trochu umění:

František Bílek: Stavba Slapské přehrady, olej, 1958


[Na začátek stránky]